Už ráno jsem poznal, že dneska zářit nebudu. Bolelo i vyjít doma schody, zadýchával jsem se, jak kdybych je běžel. Špatné znamení, ještě nejsem úplně OK. Na start 22km na kole proti větru a spíše do kopce, moc to nejelo. Závod byl na pět okruhů, ten úvodní byl kratší,12km, a ty čtyři zbývající už plnohodnotné, 17km. V prvním kole jsem se snažil být vepředu, abych někde nezůstal a nemusel to pak sjíždět, to se celkem dařilo. Hned pár km po startu ujeli Malina a Bartoš, nebyla vůle je hned sjíždět a tak si udělali za chvilku minutku náskok. Ve druhém kole se chvilku debatovalo, jestli je začneme sjíždět nebo ne, já se toho tedy neúčastnil, byl jsem rád že tam visim, a pak se začalo celkem jet. To už nás vepředu zbylo jenom osm, jel se občas celkem svižný kolotoč a už jsem začínal cítit, že to s nima do cíle nedojedu. Každá špice bolela, byl jsem rád, že jsem chytil potom hák, trpěl jsem. Druhé kolo se jelo průměrem 37,5 a po rovině to rozhodně nebylo. To bylo na mě moc. Cílové stoupání ve druhém kole jsem ještě tak tak přežil a ve třetím kole už jsem přestal střídat, stejně bych tam jenom překážel, dělal díry, tak jsem zalezl na konec a trpěl v závětří. Tak jsem objel třetí kolo, průměr v něm byl opět 37,5, a v cíli třetího kola mě, Rudu Kadlece a Vencu Cafourka urvali definitivně. Ti dva byli kousek předemnou, ale už jsem rezignoval a nedojížděl je. Čtvrté kolo už jsem jel solo, jen tak výletně a čekal, zda mě nedojede nějaká slušná skupinka. Až na konci kola mě docvakli tři lidi, z toho dva nad 40 let a jeden v mé kategorii. Dojel jsem s nima do cíle, veteráni už končili, já byl v rozkladu a slezl jsem taky, poslední kolo už bylo nad moje síly, stejně to nemělo smysl ve dvou lidech jet dál. Veterány vyhrál Kajman. V posledním kole ta skupinka stíhala Malinu a Bartoše, toho kousek před cílem dojeli, ale Malina to udržel a zasloužene po tom dlouhém úniku vyhrál. Centrum dění bylo strategicky před hospodou v Pičíně, tak jsem dal pivko a hned bylo líp na světě