Drtikola jsem pojmul jako kvalitní trénink na Beskyd Tour, chtěl jsem pomoci Diablovi a pěkně si zazávodit. Jelikož jsem jel z Poděbrad, tak jsem nabral v Mochově Vyhupa do auta a jeli jsme do Kostelce nad Labem. Tam nás už podle plánu u nádraží očekával Šemík a odtud jsme již v sedle našich speciálů pokračovali v protisměru závodu Praha-Doksy a pak po bývalé trase Břežanské osmy do Klíčan a poté po hlavní silnici do Kralup, Šemík mě s Vyhupem hnal jak divou zvěř, takže jsme ho museli seřvat
, ať jede volněji ... Přes Kralupy jsem projeli po několikakerém zeptaní se místních lidí vcelku dobře, nikde ani cedule směr Velvary
. Nakonec jsme byli rádi, když jsme stihli prezentaci na náměstí. Šemík nás vyfotil a jel domů, my se postavili na start a těšili se na rovinatou trasu s několika menšími kopci tzv. magneťáky, které se prý dají vyjet na velkou placku
.
Jede se v docela slušném balíku, hlídám si Diabla a šetřím síly v závětří. Po prvním magneťáku se pole roztrhalo a v naší skupince zůstali všichni soupeři Diabla, ale i překvapivě Kolbaba ... Zajímavé bylo, že skupinku tahali asi 3-4 borci, ostatní se vezli a zdálo se mi, že se flákají. Bohužel až po závodě mi Diablo vysvětlil, že UAC se nejezdí na čas, ale na pořadí ... Když jsme ujeli asi jeden a půl okruhu a před sebou stále viděli skupinku, kde se to i oranžovělo Vyhupem, tak jsem houkl na Diabla, pojď zkusíme je dojet. Diablo se sice ošíval, ale po povzbuzení i od Michala Starka: "...no konečně Šlapky na špici, a jak krásně šlapou
" se nechal unést a začali jsme to točit asi v 5 lidech a postupně zvyšovali tempo. Bohužel jsem si nějak neuvědomil, že je před námi asi největší kopec-magneťák z celého závodu, pod který jsme přilítli docela vyšťavení, ale podařilo se, skupinka se roztrhala a vepředu zůstali ti aktivnější a dvě Šlapky, sice s menší ztrátou, ale s nadějí, že je dojedou. Diablo volí rozvážnější tempo, které se nám nakonec stává osudným, protože i když nám schází chvílemi jenom cca 10 metrů, tak nejsme schopni je sjet ani ve sjezdu, a je tu další brdeček, sice žádná stojka, ale stále se jede kolem 30km/hod., a tak dává slušně zabrat. Pokouším se ještě Diabla popohnat, ale vše marné, nakonec nám skupinka ujíždí ...
Jedeme osamoceně, bez větší motivace, když tu najednou před námi Vítek, kterému to prý nejede a chce to stočit do cíle, ale prý nám ještě kus odtáhne, naší vysněnou skupinku stále vidíme před sebou, ale je to marné, nemáme šanci ... Jsme ve Velvarech, Vítek odbočuje do cíle a já s Diablem najíždíme do posledního okruhu, střídáme, ale moc nás to nebaví, představovali jsme si hromadný závod a ne časovku dvojic, a je nám stále více jasné, že asi bude lepší počkat na skupinku za námi a svézt se s nimi. To se nakonec stane, dojíždí nás Kolbaba, 603 a další. V klidu si točíme svoje převody a všichni se šetří na závěrečný spurt, s Diablem se pokoušíme vymyslet nějakou taktiku, je tu poslední významný brdek, Diablo za to bere, ale za ním jako klíště přilepený Kolbaba, nóó tak ten má formu, blížíme se do Velvar, přichází nájezd na hlavní silnici, najíždím opatrně, protože se mi zdá, že tu už nejsou regulovčíci (nakonec byli) a to je velká chyba, Kolbaba hlava nehlava dupe do pedálů silou, jako kladivo do kladenské ocele, udělá si asi 20m náskok, s Diablem se řítíme za ním, ale marnost nad marnost, nějak jsem si představoval delší tu závěrečnou rovinku, jsem asi 5 metrů za Kolbabou, když protíná cílovou pásku a zdvíhá svoji pravačku zaťatou v pěst na počest svého vítězství. No tož gratulujeme, byla to ukázka chytrosti a síly !!
Doplňujeme tekutiny a pak se s Vyhupem vydávám na cestu zpět, už není moc sil, a i ty zbytky vycucává nepříjemný protivítr, ale nakonec šťastně u auta vypínám svůj budík se stavem 155km, no a Vyhup si prý lupnul maratónek až do Říčan. Povedlo se, krásný den ... léto budiž pochváleno ...
