Howgh –
Jevišovka orientačně náročná
Vlak do vedlejší vsi Hrušovany příjíždí čtvrt hodiny před ukončením prezentace závodníků, a já mám před sebou ještě celých 6,5 km ke kanceláři závodu. „To lehce stihneš. Poradíme ti zkratku.“ Pravili domorodci v nádražním bufetu. A já se vydal naznačeným směrem. Člověk je prostě nepoučitelný. Po půlhodinovém tápání po polňačkách mezi kukuřicí a vinicemi jsem konečně vjel na normální silnici. Do Jevišovky to mám už jen 6 km. Pořadatelé naštěstí prodloužili prezentaci do 11 hodin. Takhle dobře rozdejchaný před startem jsem ještě nikdy nebyl.
Jenže tady je mi to na houby. Pořadatelé ve snaze ještě více zatraktivnit závod vypustili na trať všechny trasy zároveň. Tisíc lidí! Takovou hustotu těl jsem ještě nezažil. Dnes nasadím bytelnější přilbu než normálně. Na štěstí mé startovní číslo začíná šestkou. Mám tedy nárok postavit se na startu úplně dozadu. Ambiciózní zabírali místa pod nafukovacím obloukem už třičtvrtě hodiny před dvanáctou. Všichni oděni hodně nalehko. Bude hic. O tom není pochyb.
My na chvostě jsme v klidu. Hromadná kolize tolik nehrozí. Ve štrůdlu jsme jeli jen prvních 20 kiláků. A byl to přínos, protože foukalo docela ostře. Není nad to - mít za koho se schovat. V kukuřici bylo dobře. Zato mezi dýňovými lány nestálo vichru nic v cestě.
Přede mnou se míhá chlapík na treku s tak úzkými pneumatikami, že by si je jeden spletl s galuskami. No toto ... nešťastnící kolem cesty vyměňují duše a on se řítí krajinou zcela nezadržitelně! Dnes nám to fakt jede ještě rychleji než minulý týden na Drahanské vrchovině. No, kamení a štěrku je tu dost. Použít pologalusky bych si netrouf.
Všude kolem se ozývají výbuchy. Ale nejsou to pneumatiky kolemjedoucích. To vinaři se snaží plašit špačky – ty bestie nenasytné. (jako ti špačci.)
Občerstvovací zařízení má kolopro tradičně na vysoké úrovni. Ještě deset kiláků a prořítíme se přes Jevišovický rinek do druhého kola. Hustota na trati už je tak akorát. Nikdo nikoho neomezuje. Pár kiláků před cílem mě dojel klubový kolega Mike. Krátce jsme si sdělili dojmy a pokračovali každý svým tempem.
Těsně přede mnou dokončil závod na jedno kolo Zdeněk Kirch na svém hand biku. S nefunkčníma nohama pohání tuhle trojkolku rukama. Je hvězdou dne. Sděluje do mikrofonu dojmy ze závodu: „bylo to dobrý...i blátíčka jsme užili...převrátil jsem se jen jednou. Kamarádi mně pomohli znovu na kola.“
Mezi náma – nedovedu si představit jak vyjel tu stojku na zhruba 17. kilometru. Neviděl jsem tam nikoho, kdo by nešel pěšky.
Závod byl krátký – pouhých 54 km, převýšení zanedbatelných 440 metrů. Jezdili jsme výhradně po cestách. Přesto jsme zchvácení úplně stejně jako po jakémkoliv jiném závodě. Člověk vždycky jede tak rychle, jak kondička dovolí.
V Jevišovce je tolik atrakcí a zajímavostí, tolik kamarádů s kterými je potřeba pokecat...žel musím spěchat na vlak. Nastává standartní situace. Jevišované poradili zaručeně bezproblémovou zkratku. Do Hrušovan na nádraží to mám jen 6 kiláků. Dopadlo to též standartně. Vlak mně ujel o celých 8 minut.V rozrušení jsem jel až domů na kole. Dalších 80km.
Nedalo mě to a zalistoval jsem v turistickém atlasu Shocartu. A hned bylo jasno. Měl jsem jet rovně ještě sto metrů, a až za kolejemi odbočit doprava. Kdybych měl ten mapový list ssebou... Příště bez mapy nevytáhnu paty z chalupy.
Výsledky najdete na webu závodu: http://kolopro.cz/zav/cyklobrani