Je sobota 17.4.2010,prosluněné ráno,zima jako prase,ale začínám se pakovat,navlékám na sebe prvně oficiálně Šlapkovský dres a vyrážim na Biku na Křivoklátsko,kde se jede již několikátý ročník Špičák Extreme Race.Jen chyba,že jsem nevěnoval dostatečnou pozornost názvu tohoto závodu.Po hodince jsem dorazil na místo činu,byl jsem první,tak jsem si řekl,alespoň jednou Scalpy,víckrát se to nepovede
Do hodinky nás tam bylo kolem 50 bikerů......
V tomto počtu jsme se odebrali s úsměvem ke Startu,seřadili a jak je dobrým zvykem,pořadatel si vzal slovo a dal nám pár rad a informací k závodu a bylo to asi takto...."Všechny Vás tu srdečně vítám,trať není extra náročná,jede se na dvě kola,na pár místech se jede bahnem,jsou tam 3 nebezpečné sjezdy,2 pojedete dvakrát a celkové převýšení je kolem 600 metrů...."do toho mu vedle mne stojící Milan Sunkovský z Rakáče skočil do řeči a povídá...."Ty vole,to kecáš,to má tak jedno kolo!!!!!!!!!!".
Moc klidu mi to nepřidalo,začalo odpočítávání a "S T A R T"
Rozjeli jsme se po cyklostezce a po pár metrech zahli do křivoklátských svahů.....začalo to krásným bahnem a stoupáním v hlubokých kolejích po nějakém Lakatošovi,po chvíli seskakuji a tlačím v poklusu a šetřím síly.....dobře jsem udělal,terén byl tak náročný,že jsem z toho byl celej divokej,přišla konečně rovina a na dálku se na mě směje ze stromu přibitá lebka s kostma,tak s jemným přibžďováním pouštím po cestičce mezi stromy svého Treka šlusem dolů do chvíle,kdy jsem začal lítat ze strany na stranu jak papírovej drak a byl rád že se držím.No,sjezd si získal můj respekt do druhého kola,to každopádně.
Následovala rovinka a o5 stoupačka v šíleným bahně a ještě do horšího kopce než do toho prvního po startu,na vrcholu mi řvala tepovka,že jsem se scháněl po papíru chtěje psát zavěť.....Už jsem myslel že to pofrčí,ale do mírného kopečka za vrcholem toho krpálu se objevil mech,tráva,jehličí a bylo to nekonečný,tato situace se pak opakovala ještě raz,ale stopupání bylo potom o něco záživnější,kdy jsem začal pociťovat první křeče a zoufalost,když jsem musel přehodit i na kašpárka
....kde je ten konec a nájezd do druhého kola,ptal jsem se sám sebe,už to vypadalo nadějně,ale objevil jsem po několika metrech za sebou padlých 5 stromů přes cestu tak šikovně,že jsem musel slézt a přeskočit,po ujetí 100 metrů,nájezd do druhého kola,paráda,ale také obava z toho,že to je asi můj poslední hrdinský čin,začalo to opět výše uvedeným lebkovým sjezdem.
Druhé kolo mi přišlo jednou tak delší a těžší.vydržel jsem to a po vjetí do cílové rovinky jsem se jen ohlídl zda jsem sám a v tom okamžiku jsem si užíval tu chvilku blaha jak projedu sice ve své kategorii na průměrném 6 místě,ale ujetém,což pro mě bylo opravdu vítězství.Nikdy jsem nezažil takhle těžký terén v délce 42 km,to bylo snad jen do kopce,prudký sjezd a zase nahoru......
Byl to ale krásnej závod s úžasnýma lidma,byla bomba atmosféra a řádně jsme vše probrali jak už v místním potoce při mytí kol od kilogramů bahna,tak i v hospodě u guláše a pivíčka.
Bylo vyhlášení,losovala se tombola a já vyrazil přes Rakovník zpět na Kladno,za tento den jsem najel přes 110 km a regeneroval jsem se 2 dny,byl to záhul,ale za rok si ho dám určitě znovu a doufám,že se tam uvidím i s někým z vás,opravdu doporučuju
Za chyby v textu se předem omlouvám,je noc a už také nejsem nejmladší
