Technik –
Horská dráha na Vysočině
Moje dilema, jestli jet na DA-BA do Klučenic nebo na Masters do Prčic řeším až v den závodu v čase 0:16.
Ranní probuzení v 6:00 snesu bez problémů a po vydatné snídani vyrážím.
Prčice mě vítají nevlídně. 12°C, mrholení, mokrá silnice. Když jedu autem na prezentaci k Hotelu Relax jen nevěřícně zírám na ten neskutečnej krpál. Prej 18 %.
Chvíli po prezentaci už vidím Maliňákovu Škůdku jak si to brumlá nahoru k hotelu. Klobouk dolů před tou károu, vyjela jakoby nic. S Malinou pak sjíždíme do prostoru startu na náměstí v Prčicích, skládáme kola, převlíkáme se, když tu se rozevře obloha a krajinu začne zkrápět vydatný jarní deštík. Chvíli jsme schováni v autě, pak ale vyrazíme do nečasu našlapat pár zahřívacích kiláků. Poznávám první metry trasy závodu. Nádhernej kopec, 360 metrů převýšení hned na úvod, moc si nedovedu představit, že tady dneska pojedu ještě 4x. S Maliňákem vtipkuju, že v případě jeho defektu budu jako jeho domestik připraven předat mu svůj stroj. S odstupem času tyhle vtípky hodnotím, jako dost blbý kecy. Při cestě zpět na start potkáváme asi ještě dva šílence, kteří stejně jako my závodní rozjetí vyměňují za suchou prdel.
Startujeme společně 3 kategorie, M19, M30 a M40, takže poprvé v životě zažívám závod po boku maestra Vitase. První kolo se jede krásně (Malina promine). Borci to pojali tréninkově místo předzávodního rozjetí, takže se daří uviset snad všem. Je mi jasný, že úvodní stoupání druhého kola bude o něčem jiném a nemýlím se. Na úpatí kopce se ještě dá něco ušetřit v háku, ale pak už se to jen natahuje a prodlužuje a trhá. Rakeťáci mizí a já jsem koženej. Ohlédnu se a za mnou už jen pár zoufalců. Na horizontu se formuje snad šestičlenná grupa, před námi 100 metrů dupe dvanáct kusů včetně Honzise, který mě vynuloval asi kilák pod vrcholem. Rozjíždíme to, nebo spíš ti co na to mají to rozjíždí a já vždy po pár sekundách na špici málem nechytím háka. Podařilo se, sjeli jsme a je nás dohromady kolem 20.
Jízda v této skupině ale není žádná ulejvárna. Nejvíc na špici táhne Honzis, ve sjezdech exceluje Petr Hovorka z Markusu. Šílenou krizi zažívám v úvodu třetího kola. Pár lidí za to docela bere, takže ztrácíme pár kusů. Na horizontu jsme rozděleni na dvě skupiny, my v té druhé to zase musíme sjíždět, naštěstí díra nebyla moc veliká. Bohužel blízko vrcholu míjíme detektícího Malinu, to jsem to s tím defektem pěkně zakřikl.
Během třetího kola už cítím velkou únavu, navíc jsem si vzal jenom jeden bidón a protože se během závodu výrazně oteplilo, začínám bejt fakt vyschlej. Zachraňuje mě Honzis ve stoupání do posledního kola mi dává celej bidón. Když se ho snažím zastrčit do nosiče hodím pěknou vlnu a Petr Michal z Markusu málem končí ve škarpě. Sorry, jsem hovado. Ve stoupání zase stejná trojice lidí rozjíždí tempo, tentokrát na to ale kašlem a necháme je ujet. Protože jsou na tom jednoznačně líp než my ostatní do cíle už je nesjedem, i když za to pořád pěkně berem. Hlavně my s Honzisem, Markusáci a ještě Dobrovodský z Livestrong, kterého jsme sjeli ve třetím okruhu. V jednom brdku před Prčicema trochu odskočí Hovorka a ve sjezdu do Prčic nám to pěkně natře, takže má solidní náskok. To není možný, ten chlap snad trénuje v aerodynamickým tunelu. Konečně odbočujeme z trasy závodu směr cíl. Před námi větrá Hovorka a jeho kolega z Markusu místo aby kotvil, tak nás za ním táhne. Asi maj kluci nějaký nevyřízený účty. Po chvíli ale Markusák vadne a na čelo jde jak je to v nájezdu na cílový kopec jeho zvykem Honzis. Tohle jsem přesně čekal, takže mu visím na zadku. Ujíždí Dobrovodský z Livestrong, na kterého nemáme. Točíme kolem dolní stanice lanovky, do předu jde Krejčí z Endurainingu. Pak končí asfalt a začíná cyklokros. V 18% stoupání to všichni točí v sedě, já na to nemám, musím ze sedla na 34x21, někde i 34x23, ale když zaberu, zadní kolo prokluzuje. Snažím se Honzisovi trochu pomoct a něco odtáhnout, jdu před něj a povzbuzuju, když najednou šlápnu dvakrát na prázdno a málem ležím. Naštěstí se kolo na poslední chvíli chytlo, ale znovu to rozjet mě stálo hodně sil. Couvám za Honzise, už vidím Hotel a cílovou zatáčku, tady se sklon trochu umoudřuje a já to můžu rozjet do cíle. Nakonec sedmej flek v kategorii, jen „díky“ spousta DNF. Nastoupáno prej 2000m. Výsledek ale dobrej na to, že jsem to chtěl během závodu několikrát zabalit.
