Zatrolená práce! Nutnost obživy a jakéhosi zajištění ohně v rodinném krbu mě donutili změnit částečně práci a hákovat tak intenzivně, že místo jízdy na kole a zapisování km, jsem si tak maximálně s Michalem Tučným zpíval: Lásko mě ubývá sil ... Nutno dodat, že jsem to později parafrázoval na přibývá kil, bo jsem se chvilkama přiblížil na deka ke Kolíkačovi a to je o hlavu větší!
Každopádně ve čtvrtek využívám svozu na POS POS a zaklíněn mezi našimi žiletkami společně s Léňou a Kolíkáčem pádíme Pražským okruhem na Kuchař.
Sešlo se nás takřka 20 kousků, nálada báječná, trocha vtipkování, nadhodila se nějaká pravidla dnešního kroužení, silácké řeči o horských prémiích, prostě paráda.
50km jsem ujel naposledy v dubnu, takže si plánuju jet obezřetně, případně předstírat defekt.
Pan prezident vytáhl svou památeční helmu a epesní trenýrky neurčité barvy, které pověsil na klacek, jež byl neprodleně zabodnut do pangejtu v místě startu a cíle.
Po klidném startu 2minuty před 11h jsme po 200m nabrali Quita a hurá seznámit se s jednoduchým okruhem.
V druhém kole se to začalo natahovat a já jsem ve stoupání zjistil, že mi čelo asi ujíždí, chtěl jsem počkat , ale nikdo nikde ?!
Dojíždím Fáfi s Lénkou(?), na jejich otázku odpovídám, že nezávodím, zvažuji, že s nimi počkám, ale orange vláček je v dohledu a třeba na mě přeci jenom počkají ... nepočkali.
pokračuji na pohodu, však on mě Kolíkáč a spol. dojedou.
Dojet jsem byl až při průjezdu cílem a z kraje čtvrtého kola jsem si užíval pohody s Lemondem, Quitem a holkama, avšak jen do té doby, co se prvně jmenovanému splašily tenisky a přidal, tak jo paráda! Únik. Bomba! Svěží vítr proudil do tváře a my jsme kosmickou rychlostí 24km/h stoupali do Vysokého Újezda. Trochu nám sprchlo a když jsme začali kroutit posledních 9km, začal jsem hecovat, že se trochu kousneme a nenecháme se dojet! Čoveče ten Lemond to rval! Prasátka z jeho zrcátka na řidítkách mě vypalovaly sítnici a tak jsem několikrát taky tahal. Skáčeme koleje, zatáčky smykem, jablka pod našima galuzkama nestačí praskat ... no dobře tak trochu přeháním ...
Každopádně před Tachlovicemi dojíždíme smutného Kubajze, kterému pomáhají se servisem zadního kola Léňa s Mišutkou. Už mají takřka hotovo a tak nás doprovázejí do cíle. Kubajz tam ještě pere pár "psů" a nabírá min. 400m ztrátu.
Nehrotíme to, ale ve vzduchu je kromě těch koz za plůtkem, cítit závěrečný spurt
Diablo nám jede naproti a míjí nás, to bude nějaká kulišárna a taky že jo! Ohlížím se a vidím duo v orange. Varuji Léňu, ten mi odpovídá, že klid, to bude jenom Diablo, nebyl to jen Diablo.
Nejprve nastupuje Lemond, ale jako vítr se kolem nás všech prožene odpočatý Kubajz! Mišutka hákuje a Lemond zvadá.
Jdu ze sedla a kousek po kousku předjíždím Léňu. Cíl je na dohled a Mišutka boj s Kubajzem vzdává. Dupu do pedálů a na cílové fotografii jsem o půl předního kola před Mišutkou. UF
Prakticky za moment přijede Kolík s Quitem a další.
Hele, obšírnej závěr vynechám, prostě to bylo boží a pouze si musím postesknout: proč jsem sakra letos víc nejezdil!