Akce Bratronické okruhy - časovka 2011

Akce Bratronické okruhy - časovka patří do kategorie UAC. Datum: 2011-09-10.

Nejdelší varianta má délku 10.5 km.

:: Propozice :: Virtuální prohlídka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2005 :: 2006 :: 2008 :: 2009 :: 2010

• Léňa – Šlehačka bez třešničky
  
  Bratronice jsem původně v plánu neměl, protože víkend 10., 11. jsem měl mít původně pracovní, naštěstí se v práci vše na poslední chvíli změnilo a mohl jsem vyrazit za tou naší oranžovou mordpartou!
  Mé natěšení vzrůstalo každým dnem, kdy se na webu přihlašovalo stále více oranžových srdcařů. Třešnička na dortu měl být Malina, který svou účast také přislíbil, bohužel nejspíš opět zvítězila prestižácká půlka našeho rakeťáka a podruhé za sebou na poslední chvíli dal přednost výletování na samotku po Berounsku…. Škoda, byl by report i z pódia, takhle musí stačit z TOP TEN v kategorii.
  Časovka
  Cíl je jasný ztratit co nejméně na Rudu Kadlece, který je excelentní časovkář a ještě ke všemu přijel na nové, krásné raketě, která jezdí sama i bez jezdce. Jiné soupeře jsem bohužel neměl, Mářa jel bikovat a se šlapkami závodíme v tréninku. Má jediná zbraň na časovku je hrazdička, hold na kozu, disk, loukotě, kapky, kombinézy a další již běžné časovkářské vybavení v amatérském pelotonu, náš rodinný rozpočet nepamatuje. Nebyl bych to já, kdybych ještě před startem nepopíchnul pár lidí svými vtipnými narážkami za které se omlouvám např. Jirkovi Humplíkovi, když mu oznamuju, že má prázdnou galusku…apod.
  Taktika je jasná, od startu to roztočit na lehký převod, pak dát velkou, zrychlit, tempo stupňovat a závěr jet na krev. Skutečnost byla asi taková:
  Od startu točím opravdu lehký převod, točím kadenci přes 120ot/m, na vrcholu opravdu dávám velkou, ale nějak fouká proti a nohy netáhnou, musím shazovat o dva zuby nahoru, najíždím do sjezdu kde jsem si při rozjíždění říkal, že tady můj kompakt nebude stačit, ale nějak jsem tam měl ještě dva pastorky rezervu… no prostě jsem neměl sílu točit, byl jsem rád, že jedu 50km/h. Jak tak dřu jako mezek, přemýšlím jestli si nedat lehčí, ve vzduchu se začal ojevovat odér Kolíkáče, který startoval minutu přede mnou! Takže lehčí nedat!
  Když najíždím do první ostré levé zatáčky už Kolíka i vidím, nohy mám nějaké utavené tím těžkým převodem a to mě čeká první magnet na trati. Shazovat velkomalinkou se mi nechce, jedu přece časovku, nechci se taky zatavit, no řeším to asi tři sekundy až na to prostě kašlu, řadím něco mezi španělem a italem, roztáčím frekvenci opět kolem 105ot, rychlost mám díky tomu jen těsně nad 30km/h, Kolíkáč se moc nepřibližuje, začínám se loučit s jeho sjetím. Jak magnet pokračuje, začínám se cítit lépe, napadlo mě, že bych si mohl přiložit, v tom jsem si řekl: Vole, pojedeš ještě dvě etapy, neblbni! Tož, jsem si točil až za horizont, kde jsem už přiložil, protože začalo klesání, opět jsem letěl někam k 60km/h, Kolíkáč se blížil a s ním druhá, blbá, levá zatáčka.
  Díky šikovnému regulovčíkovi do zatáčky najíždím v klidu, ale i tak o dost rychleji než Kolík, kterého jsem při tom oblouku sjel minimálně o 50m, Kolík mě také zmerčil a připadlo mi, že na mě čeká. Přece nezklamu sedmého muže maratónské 53x11 série a tentokrát v magnetu nohy nevytáčím, ale pěkně rvu těžký převod, jen abych už byl u něj. Dojíždím Kolíka ještě před horizontem, kde se naplno projevuje síla větru, který dělá vše proto abychom do cíle jen tak rychle nedojeli, ikdyž jedu z kopce stojí mě opravdu hodně sil abych jel aspoň 40km/h, Kolíka už vůbec nevnímám, teď se rvu jen s větrem. Rovinka na křižovatku, kde mě čeká odbočka do cílového houpání se mi zdá nekonečná, byla tak nekonečná, že přestávám šlapat sto metrů před křižovatkou a jsem vůbec rád, že setrvačností do té křižovatky dojíždím. Zatáčku opět díky super práci regulovčíka, beru obloukem, zalehávám a naposledy jedu 50km/h, díky této rychlosti jsem brdek ani moc nevnímal a jak jsem byl spokojený, že ten brdek necítím, začal mě zajímat můj čas, jo v cíli jsem ještě nebyl! Slezl jsem z hrazdy a začal přecvakávat údaje na tachometru, přejel jsem všechny údaje na spodním displeji a čas nikde! Aha, on je vlastně na horní části displeje! Toto překlikávání už trvá docela dlouho a ještě jsem nepřejel cílovou čáru, kašlu na to, překliknu až v cíli. Vracím se na hrazdu a už to jen došmrdlávám. Čas 15:35 na 10,5km je fajn, ztráta na Rudu skoro 50sec, to mu musím dát v další etapě!
  
  
  
  
  
  
• Myšák – Probržděná časovka
  
  Na časovku v Bratronicích se velice těším,protože mi byl přislíben na zapůjčení a odzkoušení časovkářský speciál a dokonce i s helmou.Moje ambice jdou někam minimálně do první poloviny startujících.Pln sebedůvěry v sebe a stroj vyrážím do sobotního rána směr Bratronice.Vyrážím brzy abych startoval v časovce co nejdříve a měl tak čas zregenerovat na odpolední hromaďák.Dorážím tam okolo půl deváté a už je tam docela nabito a tak parkuji na prvním možném místě a jdu se přihlásit.Start v 10:24 to je tak akorát.Jdu ven a vidím Lemonda a Mišutku co na poslední chvíli montuje nástavce.Postupně potkávám všechny šlapky a zdravím se s nimi.Je nás tady opravdu slušná řádka,ale jmenovat je nebudu abych na někoho nezapomněl.Jelikož trať neznám jdu se převléci,abych si jí celou projel.Připojuji se k Léňovi a Icemanovi,co mají v plánu to samé.Protínáme start a já zkouším rozjet tu raketu až na horizont.K mému údivu jedu přes 35 a jako když nešlapu.Na horizontu čekám na kluky abych netrhal partu.Jenomže Léňa zkouší zalehnout a rozjet tempo a tak se chytám a jedu za ním.Naprostá paráda,když letíme přes 60 a oba tak na půl plynu.Moje euforie z kola roste a je to poprvé co se nemůžu dočkat startu.Trať by mi profilem mohla sedět.Není tu žádný utahovák,spíš takové kopce na tempo.Ještě jednou to rozjedeme abychom se pokochali rychlostí a pak to prokecáme až na konec.Tam zjišťuji,že čas již dost značně pokročil a za chvíli startují první závodníci.Rychle k autu,abych se řádně napil a posilnil banánem a hurá na start.Kolíkáč mi nabízí,že mě podrží za sedlo.Rád přijímám a už od startu do toho dávám vše.Na horizontu tam dám velkou a rozjíždím tempo.Od zadní stavby se ozývá nějaký zvuk.V duchu si říkám,že mi asi škrtá čidlo kadence o snímač a tak to ignoruji.Kolo se mi nedaří rozjet,ale připisuji to k přepálenému začátku.Míjím Bobka v roli fotografa a konečně přichází první letecká část časovky.Nevěřím,že jsme tady s Léňou letěli přes 60.Mám na computeru 54 a jedu opravdu krev.Zjišťuji,že zvuk ze zadní stavby je synchronní s otáčením kola.Možná nějaký kamínek v plášti,defekt mi mě opravdu naštval.První levá zatáčka a v táhlém stoupání to rvu ve stoje,ale 26 je maximum a další sjezdová část, tak snad tady.Nohy už kyselý,ale i přesto to zkouším.Je to boj a každý rychlostní kilometr,ale i tady se mi nedaří to rozjet na nějakou přijatelnou rychlost.Další levá zatáčka a táhlé stoupání proti větru mi opravdu na psychice nepřidává.Rychlost osciluje horko těžko okolo 23 a kdopak se to kolem mě prohnal.Ano,náš Kapřík a to startoval tři minuty po mě.To není možný a v duchu se tituluji dost peprnými výrazy.Trať se narovná a trochu se to daří rozjet.Kapřík už mi zmizel ze zorného pole a je tu pravá zatáčka,v které musím zpomalit,abych se nesrazil s borcem letícím v protisměru.Zkouším naposledy roztočit totálně zakyselený nohy a poslední hup vyjíždím jen silou vůle.Po průjezdu cílem chci zastavit,abych si na computeru zobrazil průměrnou rychlost a čím jedu pomaleji zvuk se stává zřetelnější a přechází v pískot.Je mi divné,že vlastně zastavuji aniž bych musel brzdit.No to snad né.Koukám na zadní brzdu,která levým špalkem leží přilepená na ráfku.Chvíli přemýšlím kde se stala chyba a jednoznačně mi s toho vychází špatně dotažený rychloupínák,respektive utažený byl,ale asi málo.Při rozjíždění s Léňou jsem nevyvíjel asi dost sil,abych s kolem hnul.Dle mého za to může ostrý start,kde jsem se opravdu do toho opřel s plných sil a bylo vymalováno.No,alespoň mám záminku a půjčím si toto kolo jěště do Haloun,než se rozhodnu o případném odkoupení.
  
  P.S.Sedělo se na něm ovšem moc hezky