Léňa –
Tři kopce jsou až moc
1.resp. 2. etapa
Po časovce mi v kategorii patřilo krásné desáté místo, do vysněné a nikdy neplánované TOP TEN chyběly dvě sekundy. Regenerace díky buchtě od Ivči proběhla v klídku Bratronického náměstí. Dvě hodinky mezi etapami uběhly jako nic a opět vzhůru do pekla, kde mě čekaly tři nepříjemné brdky.
Nevím jestli za to mohla časovka nebo co, ale od startu se nejede žádný kalup, což je super zpráva pro mé nohy, ale špatná pro mé nervy. První kilometry se to v našem 44 členém balíku pěkně míchá, držím se v polovině až první třetině. Spíše musím brzdit než šlapat. Takový první zahřívák přichází ve Lhotě, no zahřívák, ono to jako zahřívák přijde, když se jede ve skupině, v dalších okruzích jsem zjistil, že je to pěkná stojka. Zahříváka vylétnéme na velkou, pak zase přichází prostor pro pár slov s kolegy závodníky, ten trvá až za Družec, kde už jedeme regulérní kochačku, hold všichni cítí první stojku v Bezděkově, které se sám dost obávám a modlím se aby za to rakeťáci s konvemi vzali a odjeli.
Nevím kolik ten kopecobrdek má procent, ale když ho jezdím při vyjíždce, mám od začátku zařazeného kašpárka, ale teď když do něj najíždíme poprvé, na něj nepřijde vůbec řada, točím 34x17 a jsem rád, že visím, když sklon zmírní, rychlost se zvedá dost nad 30km/h. Jsem spokojen s rychlostí 35km/h někde 500m před vrcholem, propadám se někam na chvost, ale z mé spokojenosti mě probouzí nejdříve Coleman, který se kolem mě přežene, pak Ruda a to už hold nejde čekat, na něj musím najet přes 50 sekund! Musím vrátit velkou, zavřít oči, nevnímat bolest a točit co to jde, uff jsem tam. No škoda, druhý kopec do Bratronic díky mému uvisení bude zase bolet. Dostat se dopředu je nesmysl, sjezd je místama navlhlý. Jen doufám, že Coleman na kterého mám sekundu náskok taky odpadne a to bude záruka, že zůstanu s lidma, s kterými se pak super svezu.
Sjezd se jede v poklidu, až do doby než borec přede mnou v jedné zatáčce vezme za přední brzdu a tím si podlomí říditka a padá jako švestka, další kolega co jel vedle mě leknutím chytil brzdy a letěl po asfaltu taky. Mě se podařilo pádu těsně vyhnout, štybarovým skokem. Skupina díky tomuto pádu mi odjíždí, nezbývá než se zmáčknout ještě ve sjezdu, uff bolelo to, ale jsem tam taky díky tomu, že čelo nejelo. Jestli jsem v Bezděkově jel na kreff tak nevím jak bych měl nazvat to, jak jsem musel jet v brdku do Bratronic. Průběh byl podobný jen s tím rozdílem, že tady mě vzalo nějak více lidí a na vrcholu mám ztrátu deset metrů, ještě, že je tady indián, který nás docvakává u náměstí v Bratronicích.
Druhý okruh je podobný, jen poprvé zjišťuju, že stojka ve Lhotě umí bolet a musím shodit velkomalinkou a jen díky Rudově síle v nohách se vracím ve sjezdu do Žiliny zpět. Jo, jedu jako na gumě, je jasné, že druhý Bezděkov bude má konečná.
Ze šlapek ve svém okolí nemám nikoho, morální sílu mi bohužel nikdo nedodá. Tempo upadá až do výletu, ve výjezdu z Družce se jede tak pomalu, že ikdyž jedu jen 25km/h jsem najednou na špici. Rád bych se schoval do balíku, ale to bych musel přestat šlapat úplně, jen točím lehounce nohama, leju do sebe půlku bidonu a najednou jsem asi sto metrů před balíkem, z kterého za mnou přijíždí výletovat Ruda. Bavíme se tím, jak i při vytáčení nohou jde být v úniku až Rudu napadne což takhle dát si fóra do druhého Bezděkova, abychom to uviseli? Už to není moc daleko, proč ne. Jenže při zpětném pohledu vidím, jak balík přestal svačit a začal zase jet, ujet teď by znamenalo, pěkně makat ještě před kopcem. Necháváme se, tedy v klídku spolknout.
Druhý Bezděkov už je opravdu konečná, už mi nepomáhá ani ignorace bolesti, prostě mi naskakuje díra a poslední kdo mě bere je Coleman, což mě uzemňuje a začínám věřit jeho slovům, že se v časovce šetřil. Naštěstí jsem nevypadl sám, jsem tady s Petrem Vránou od Sosáků, Petrem Vermachem z Kladna, Turzou z Sp kola a Petrem Hovorkou, což není vůbec špatná společnost. Všichni toho máme dost, tak jen vytáčíme nohy, netočíme, nemá to smysl. Petr Hovorka zjišťuje kdo, jak zajel časovku a začíná spřádat plány jak jet dále, závoďák jeden! Petr z Kladna byl z áčka, ten nás nezajímal, Petr od Sosáků a Truksa na mě ztráceli přes minutu, jen Závoďák z Markusu na mě měl 5sec, bylo jasné kdo mě tady zajímal. Jak si tak povídáme, ve Lhotě vidím v dáli dres Sosáků, jen tak prohodím, kéž by to byl Coleman, Petr V. mě ujíšťuje, že ten to není, ale po jeho sjetí, kuk on to utečenec z Bezděkova - Coleman, super tak tě máme chlapče! Povídá nám něco o prošitosti, ale jak je v cyklistice známo, to nic neznamená. Jak tak výletujeme, dojíždí nás před třetím Bezděkovem další pětičlenná skupinka, kde jsou nějací příchozí a Veselý z Cyklotréninku. Příchozí se hned ujímají tempa a společně s Petrem Vermachem udávají tempo, já se jen párkrát protočím, spíše se vezu, klukům to jde báječně a když nikdo jiný od nás z béčka netahá nemá cenu si hrát na hrdinu.
Tempo je zase závodní, ale v háku snesitelné, začínám spřádat plány jak na Petra H. a Colemana něco najet. Ruda mi dnes frnkl, je prostě někde jinde, zbývá mi jen boj o TOP TEN. Jsem rozhodnutý, že to zkusím v kopci do Bratronic. Hovorka v kopcích vypadá, že visí za nudli, to by mělo vyjít. Že to nepůjde tak snadno se ukazuje v Bezděkově, kde nám Hovorka hned na začátku nastupuje, nemám tyto zrychlení rád, kašlu na to a jen točím své tempo, postupně se mi daří jej v půlce kopce sjet, hákovat indiána a dalšího příchozího, Petrův nástup byl dobrý v tom, že ztrácíme Colemana. Sjezd jedu na hraně, ale opatrně, v jedné zatáčce mě Hovorka bere zleva až vjíždí do protisměru, kde se na něho vyřídí auto, stáčí to prudce vpravo, čímž mi hází asi v 60km/h pěknou vlnu a jsem rád, že jsem to ustál, kolega Truksa tento Petrův manévr také pěkně okomentoval, hold je to závoďák na hranici života. Samozřejmě chytáme trochu díru, čehož Petr využívá a nastupuje podruhé v Bratronickém kopci, scénář stejný sjíždíme jej před vrcholem, kde mu zase chci ujet já, ale už je pozdě, pěkně visí a do toho protivětru se mi tahat nechce.
Petr si svůj poslední nástup nechává až na Bratronické náměstí, kde se přes nás přežene takovou rychlostí, že se nevejde do zatáčky, kde jelo auto, do kterého Petr naráží, všechny nás to samozřejmě zastaví, když vidím, že je zase na nohách, trochu mě to uklidní a do cíle to už jen dojíždím.
V této etapě jsem sice definitivně prohrál souboj s Rudou, ale díky kolapsu Jirky Humplíka, přehnanému závoďáckému srdci Petra Hovorky se dostávám na osmé místo, ale s třemi chrty za sebou, kteří na mě ztrácí něco kolem minuty, jo zítra to bude ještě bolet.
Myšák –
Těžké Bratronice
Po nevydařené dopolední časovce,kde selhala technika na zapůjčeném kole na časovky,sedám naštván do auta.Věřil jsem v dobrý výsledek,ale co hlavní je,že jsem se poučil a napříště kolo vychytám.Cpu do sebe rýži a přemýšlím o taktice na odpolední závod.Ono vlastně není ani o čem přemýšlet.Zkrátka vydržet s balíkem co nejdéle.S touto myšlenkou nevím jak,ale usínám.Probouzím se krátce před půl druhou a totálně zpocený,protože parkuji na přímém slunci.No paráda já usnul a málem zaspal start.Rychle dojím rýži a vypiji půllitr vody a jdu se chystat.Vybaven gely a magnesiem jedu na start s tím,že dnes tancovat s křečovou vílou zkrátka nebudu.Stojím v druhé lajně,ale když se ohlídnu moc nás nejede,asi tak okolo čtyřiceti kousků.Rozhodně oranžová barva je dnes v balíku barvou dominantní,takže super.Krátké poučení od pořadatelů a jde se na to.
Start opět vyšel.Nacvakuji bez problémů a už se tlačím do předu.Start do kopce to není nic pro mě a tak zkrátka vepředu být musím.Daří se a jsem zabudován stále ve předních pozicích.Pár prvních hupů ustávám,ale brdek ve Lhotě tam už jsem to měl na hraně a jen díky následnému sjezdu balík hákuji.Jedu s nimi až pod Dolní Bezděkov,kde se silnice opravdu z roviny zvedne tak,že už jenom ten pohled na tu stěnu bere morál.Cedím se do zadu a postupně mě bere Léňa,Kolík a díru stahující Mišutka.Zkouším ho hákovat,ale marně.Kopec povolí a mám tak třicet metrů díru a tak jí zkouším docvaknout,protože být s Mišutkou ve skupině znamená dobrý výsledek.Rvu co to jde a vezu si za sebou dva korálky co nechtějí tahat a tak jsem v tom sám.Před odbočkou na hlavní do Bratronic už mám díru na Mišutku dobrých 300 metrů.Silnice se narovná a pak po chvilce klesá pod druhý těžký kopec okruhu.Bohužel ve sjezdu vymetu díru a bidon se poroučí s košíku do škarpy.No hlavně,že v té škarpě nejsem já.Jenom jsem se ještě nestačil napít a teď budu na suchu další tři okruhy.Do kopce do Bratronic najíždím ostře a snažím se držet tempo ve snaze Mišutku sjet.To se nedaří a tak smířen razíme do dalšího okruhu už jen ve dvou.Spolu jedem celé druhé kolo a trháme se až v okamžiku kdy nás předjíždí druhý balík a samozřejmě v tom nejhorším místě a to v kopci v dolním Bezděkově.Snaha je hákovat znamená první náznak křeče a tak zvolňuji a nechávám je jet i s mým do té chvíle spolubojovníkem.Na samotku další dvě kola se mi nechce jet bez pití a tak ve sjezdu zastavuji a hledám spadlý bidon.Po pár minutách hledání nacházím a hned se mi jede lépe s plným bidonem v košíku.Do kopce do Bratronic se opět ozývá křeč,ale naštěstí brzy polevuje a tak pokračuji bez slézání z kola.Ve třetím okruhu mě ve Lhotě sjíždí druhá skupinka z druhého balíku.Tu se mi daří hákovat a po chvilce se otáčím,protože mám pocit,že nejedu poslední.A on to Quit.Paráda alespoň nepojedu čtvrté kolo sám.Jenže skupinka z druhého balíku jela do cíle a tak v Dolním Bezděkově nastoupili.Nástup chytám,ale Quit bohužel ne.V té nejprudší pasáži to rvali skoro dvacet a já začínal mít díru,kterou díky jednomu odpadlíkovi v mírnější pasáži sjíždím.Při nájezdu na hlavní,kde trať začíná klesat a kde bych to opravdu nečekal,mě potvora hryzla tak silně,že celý sjezd jedu bez šlapání.Skupinka zmizela a já opět na samotku pokračuji vstříc bratronickému kopci,kde hned na začátku dávám šaška a celý ho jedu naprosto hlemýždím tempem a jen točím.Představa,že ho pojedu ještě jednou mi bere morál.Projíždím prostorem cíle,kde už odpočívají borci z druhého balíku.Jak já jim záviděl,že to mají už za sebou.Šoupnu do sebe gel a pouštím se do časovky jednotlivce.Celý okruh jedu spíše na pohodu,abych nepokoušel osud a dojel závod ze ctí a bez křečí.Dolní Bezděkov vyjíždím na kašpárka a kopec do Bratronic jak by smet.Bohužel křeče přišly a v plné síle a tak projíždím přes bratronické náměstí točíc jen jednou nohou.Odbočuji vpravo do cílového kopce a nebýt hecujícího Kolíka tak slezu a dojdu to pěšky.Díky za podporu!!Po chvíli doráží Quit a netrvá dlouho a je tu Lemond a v závěsu Laco.Sjedu dolů k autu a chvíli si říkám,že zítra na to kašlu a holt to bude moje první DNF.Doma ve vaně však vítězí závodnický duch a odhodlání to nevzdat.
::
Propozice ::
Virtuální prohlídka ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto