Akce Klikovy vrchy 2011

Akce Klikovy vrchy patří do kategorie UAC. Datum: 2011-09-18.

Nejdelší varianta má délku 75 km.

:: Propozice :: Virtuální prohlídka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010

• Honzis – z Městečka mi ujeli, potřetí ...
  
  Večer jsem připravil několik kol, páč se čeká déšť. Ráno podle radaru to nevypadá úplně zle, ale nakonec vezmu svojí novou „raketu“ v podobě již legendárního (překříženého) rámu GT ZR 2.0, dozadu jsem hodil Open Próčko s 12-28 7speed a Tiogu 26/622, dopředu pak poněkud historický ráfek Mavic MA40 a Spešl All Condition 25/622. Proti závodní Madoně asi 3kg nadváha. Razím vlakem a pak metrem na Dejvickou, kde mě nabere Kapr, který říká, že letos už zmoknul tolikrát, že mu to ani nevadí. A to mně jako jo!
  Ve Velké Dobré moc narváno není, kdo by taky jezdil na konci sezóny, v dešti a ještě v kopcích, v neděli … Vedle nás stojí dodávka Vitase, který hlásí, že včera jel Pražskou padesátku a přišel na to, že není bajker (12.místo). Míra Zbuzek dojíždí letošní sezónu tak nějak setrvačností, takže je drobet nepřipraven. Když se dívám kolem sebe, tak krom Masákova Lupina je moje GT asi nejhorší stroj závodního pole, to jsou samý Bory, blatníčky přidělaný na Pinarellu atd. V jedenáct start, jede se po vlhkém, místy hrbatá silnice, prosejvám se na chvost, ale je nás málo, že i z ocasu to není na špic daleko, a tak využívám Mírovu narážku a „jdeme dělat závod“. Pomalu najíždím zleva dopředu a už jsme v úniku! Pak za to vezme Radim Skála, Mišutka co veze 1,7l pití a drtí 53/12 … , no dneska jsme se vystřídali na čele skoro všici lůzři. Borce to nechalo klidnými, nijak zvlášť se nejelo, Zahrada jen v magnetu zahřál svoje konve, jinak se nic zvláštního nedělo. Na kulaťáku má defekt David Marek. Ten má ale smůlu. Čekám co v myší díře, jedu jako s hnojem na konci, přitom Kolíkáč okupuje čelní pozice, taktik! Naštěstí jsem dole docela obstojně krouhl poslední zatáčku a jelikož se v protikopci nejelo, tak jsme zůstali pospolu snad všici! Nežerka si udělal výlet dopředu, aby mohl odlehčit močáku. To se na UACu moc nevidí. Žluťák si pak s klidem na velkou přijede zpátky a Kolíkáčovi se na chvíli poštěstí jet před Městečkem s ním, jak avizoval před startem v rámci hecování na parkingu.
  Moc se netlačí na pilu, v tom hnusu asi nikdo nehodlá lehnout, jede se ohleduplně, i když průměr 36km/h rozhodně nízký není. Pravé Klikáče ale začínají až sjezdem do Městečka. Ty mokré kostky jsou fuj hnus, velebnosti. Jeden rajdr se v zatáčce válí, ale mně se daří dokonce někoho předjet (třebas Kolíkáče) a dole jsem asi 25tý, což se mi tady obvykle nestává. I tak končím jako dycky tady, v propadlišti dějin, za kolejema, potřetí ... Drobet k nasrání, že jo. Ještě se snažím, ale jenom odpovím Nežerkovi, který ty svoje Cosmicy nějak neposkládal do toček a ptal se, jestli je ten kopec dlouhý. 3km, takový schody, to si sjedeš! Jo, jemu se to povedlo, mně nikoliv … Odjelo asi 10-15lidí, pár již odpadnutým lidem se to podařilo ještě na horizontu sjet, páč lídři asi drobet zvolnili. I já s Vencou Cafourkem jsme nebyli daleko, točil jsem 42/21,18, ale na těch 170mm klikách to bylo takové divné, navíc nohy poněkud bez šťávy po včerejším Ještědu. Kurňa, jenom 175tepů, s tím se nedá dotahovat čelo, šajze. Ještě frčíme na rovinaté pasáži, skoro už věřím v dojetí rakeťáků, ale když je máme na 80m, tak se rozjedou. Za náma nikdo, no to bude jízda. Leje, sjezd do Roztok dost hnus, sundavám brýle, do jedné zatáčky sotva dobrzdím, ale ty nízké ráfky jsou mnohem líp ovladatelný než Ksyrie a 25ka balón vepředu hezky tlumí nerovnosti. Za mostem už ale vedoucí grupu nevidím, což sráží mé nadšení a jedu zase 42/21, Venca Cafourek vedle mě, spíš za mnou a říká, že Coleman odpadne. No toho bych rád sjel, ale v prudké pasáži vidíme jen kroutícího se Hovorku z Markusu. Počká na nás, stoupáme schody k Leontýnu, 42/21 je hraniční, Venca jede kašpara. Na horizontu poněkud oraz, ve sjezdu do Zbečna občas Hovorka roztočí ty svoje nohy a já jenom vlaju vzadu. V Sýkořičáku do sebe nacpu suk, stoupáme si ve třech, ubývají mi síly, mám jen 0,5l lahev s ionťákem, déšť mě deptá, ale hodlám tuhle minigrupu udržet. V kopci problém nemám a když zahlédneme vytouženou postavu Colemana, tak se tuplem nechci vzdát. Nejvíc tahá modrák Hovorka, trvá ještě hezkých pár km, než docvakneme Colemana z SOS. Dál ve čtyřech, už jenom 10km, trasa se vlní, občas mám fakt dost, ale točíme pravidelně a blížíme se k vysvobození jménem cíl. Na hlavní to zkouší Hovorka, já mám zatuhlé nohy, ale ještě to nějak na ocase zvládnu. Ve Velké Dobré jsem třetí, odbočujeme doprava a 200m spurt do táhlého kopce. Bez nároku, bere mě Venca, rozdává si to s kolegou z SOS, z naší čtyřky vítězí jasně Hovorka.
  Jenom se otočím, sjedu k hospodě, vyždímu ponožky, návleky i rukavice, sežeru kaštany a čekám na Kapra. Těší mě, že jsem zaříz Míru Zbuzka i Kolíkáče, ale zase mi ujel Prochajda, Masák, …
  
  
• Kolíkáč – Klikáče aneb hromaďák, ten já rád!
  
  Sezóna se neodvratně nachyluje ke svému konci, ale chuť do kola stále je, navíc, když Vás v pátek rozehřeje nadržený Iceman neočekávaným výletem na Komorní Hrádek, kde z něj v kopcích sálá taková pozitivní energie, ze které nemůžete ani popadnout dech . Takže jestli v neděli bude pršet, sněžit, foukat vítr, to prostě neřešíte, jedou se přece Klikáče, závod s velkou tradicí, letos již 24. ročník. Sice furt věříte, že se ty předpovědi spletou, ale už na startu jemně mží a silnice pěkně nahazuje...
  Moji hamletovskou otázkou, kterou stále řeším, je strašidelné stoupání na Bukovou z Městečka, tam jsme vždy spravedlivě odpojen, bude tomu tak i letos? A bylo! Co je Vám platné, že si stále hlídáte čelo balíku, no on to není takový problém, když nás jede asi kolem 40-ti hlav. Dokonce za kruháčem v Lánech odjíždí jeden z CFC a já mám velkou chuť odjet s ním, i jsem chvíli před balíkem, ale nějak tam moc fouká, a tak zase zalezu po chvíli zpět, škoda, možná jsem to měl zkusit. Ale i tak jsem přežil bezbolestně „myší díru“, kde se letos moc nejelo, no a pak už se blíží sjezd do Městečka, pěkně točitý, chvílemi kostkový a hlavně dnes nehezky poslintaný .
  No mladickou nerozvážností již netrpím, vždyť příští rok jezdím za dědky, takže se hlava, jako obvykle, přepíná do režimu bezpečného sjezdu, žádné bláznění. Karlos od nás už se sbírá z krajnice, balík se nehezky natáhl, sice za zatáčkou v Městečku přes přejezd letím jako k ohni, ale vše je marné, balík je fuč, přede mnou na dohled Honzis, okolo pár borců, za mnou v háku Radim Skála, no zkusíme, co to dá. Jede si mi dobře, na horizontu se formujeme do čtveřice Tóth Miloš (CSK Markus), Řenč Tomáš (CK Královice – Atombike) a Skála Radim (Sokol Veltěž). Je tu dlouhý magnet, který ještě opticky dává naději na sjetí Honzise a Venci Cafourka před námi, točíme slušný kolotoč, do toho již začalo regulérně pršet, jo toto je skvělá záležitost, dřeme jak Burlaci na Volze, ale vše marné . Sjezd do Roztok, zase jedu krokem, až mám strach, že mi ujedou, Miloš v jedné točce jde k zemi, ale naštěstí v malé rychlosti, pak bahenní úsek, ale jsme v pořádku na mostě přes Berounku. Již jen ve třech bez Miloše, ujímám se tempa, které vydrží jen Tomáš, Radim si vystupuje. Zase se cítím skvěle, to je asi známka, že se flákám , chvílemi ještě zahlédneme duo Honzis+Venca, ale nemáme nárok si je sjet. Tak teď jen přemýšlím, jak to domrskáme do cíle, stylem časovka dvojic, v potocích vody se spouštíme znovu k Berounce, tentokráte do Zbečna.
  Začínáme stoupat na Sýkořičák, již se jen s Tomášem domlouváme, ať jedeme tempo a nenecháme všechny síly v kopci, pak se na rovině budou hodit. Ani v duchu by mě nenapadlo, že již za námi na dostřel jedou dravci, vedeni Mirkem Zbuzkem i s naším Mišutkou. A tak když se v jedné vracečce ohlédnu, tak nevěřím svým očím, ale zase na druhou stranu mám radost, ten závěr bude hromadná cyklistika, vždyť kvůli tomu jsme sem přijeli. Přitáhli i Radima, Miloše a další borce, takže ve finále je nás 8 kusů a to se již dá roztočit pěkný kolotoč. Při chuti je hlavně Mirek, jede jak nenažranej lev, hned se ptá, kdo je před námi, no má dnes dobrý apetit. Netušíme, jaká je situace před námi, ale třeba když se zadaří, mohli bychom nějaké osamocené kusy sjet.
  A tak se docela jede, nahazujeme se solidně, točíme krátké špice, blíží se cíl, Mišutkovi hlásím, všechna žlutá čísla musí být za námi, potřebujeme body do týmů... Najíždíme na hlavní směr Velká Dobrá, cíl jsem si před závodem projel, v hlavě mi šrotuje, hlavně se neukvapuj, šetři každý watt, až za zatáčkou ke hřbitovu do toho dej všechno. A tak si jedu furt v háku, vepředu blbne Mirek únikem ve sjezdu, pak v magnetu do Velké Dobré další nástup, ale vše je zažehnáno, blíží se odbočka doprava, tam se bude rozhodovat.
  A jdeme do toho, Miloš Tóth za to vzal, skáknu mu do háku a gumuji se za ním. A hele, vedle mě i Mirek vypouští svoje ušetřené watty, stále ale čekám, ještě atak zezadu, s Mirkem jedeme bok po boku, velký to souboj, vybavuje se mi můj prohraný spurt s ním na POS 2006, ne, dnes mu to nesmím dát! Miloše již neskočím, ale Mirek svěšuje, uráááá, a přes nás již nikdo zezadu nejde, dojíždím jako druhý z naší grupy...
  
  
• Mirek – Nečekaně dobrý den
  
  Ráno jsem ani nevěděl, jestli někam pojedu, ale po analýze radarových dat jsem vyrazil, vypadalo to, že se sice pojede na mokru, ale pršet by mělo až ke konci závodu a taky to tak vyšlo. Rychle se sbalit, naházet věci do auta a vyrážím směr Velká Dobrá. Na startu v našem balíku 40 lidí, bylo mokro a začátek se jela pohoda, jakou jsem snad v UACu ještě nezažil. Po pár kilometrech na konci Doks se dokonce s Honzisem a Radimem Skálou objevujeme pár metrů před balíkem, klidně by šlo odjet, ale zdravý rozum vítězí a zalézáme zpátky šetřit síly. Sjezd do Myší díry se cedím na konec, v následném stoupání očekávám peklo a odpadnutí, ale koukám jako blázen, ono se furt nejede a ten kopec ještě přežívám. Sice na tepáku 180, takže žádná pohoda to pro mně nebyla, ale jsem tam. Takže s balíkem sjíždím až do Městečka na 33.km, průměr máme nějakých 37km/h, ale jsem snad poslední a v kopci na Bukovou už čelo vůbec nevidím. Kolíkáč mi bohužel odjel, ale v kopci jsme se dali asi čtyři dohromady včetně Mišutky a tak nahoře střídáme a sjíždíme do Roztok. V kopci na Leontýn chvílema vidím před sebou Kolíkáče ještě s někým asi minutu před námi, kupodivu i v kopci diktuju tempo a doufám, že nám moc neodjedou a za Sýkořicema je díky naší větší skupině docvaknem. Sjezd od Leontýna do Zbečna jedu na jistotu, na mokru nechci lehnout, ale ani jsem moc velkou díru nechytil a na konci Zbečna jsem zpátky. Kolíkáče už máme na dostřel a sjíždíme ho ještě před Sýkořicema, nahoře je nás asi osm, začíná lejt a rozjíždíme pohodový kolotoč. Ani moc netrpím, střídají všichni poctivě a mažeme k cíli. Ve sjezdu k Velké Dobré ještě zkouším propagační únik, ale je to bez šance a pak už se zašívám do skupiny a šetřím na spurt. Stoupání k Velké Dobré a hlavně cesta přes vesnici je ještě moc dlouhá, tady ještě nemá cenu závodit, až po odbočce ke hřbitovu se začíná spurtovat. Jeden nám poodjíždí a o druhé místo ve skupině spurtuju s Kolíkáčem. Jedeme snad 200m vedle sebe, furt čekám, kdy se zlomí a vzdá to, protože cílová rovinka je kurevsky dlouhá a já ten spurt až do cíle nevydržím. Nakonec svěšuju já, prostě jsem na něj neměl a jsem rád, že mně nepřelezli ještě další a dojíždím 3 ze skupiny a 23 celkově. Ztráta na čelo je těsně přes deset minut, to je ještě vcelku přijatelné. Na tu bídu, jak jsem se cítil celý týden unavený, se mi jelo pěkně, až na stoupání z Městečka jsem si to i užíval, to se stává málokdy. Sice chcalo, ale teplota příjemná asi 16C, tak se to dalo objet jen v krátkém bez návleků, moiry, vesty a peklo jako v závěru Krále se nekonalo. Super závod, skupinka se povedla, parádní svezení.
  
  
• Radim – Klikovy vrchy aneb když tepy nejdou pod 180
  
  Klikovy vrchy 2011 pohledem jezdců Sokol Veltěž