Je krásně prosluněná sobotka 12:00,dvanáct nad nulou a já utíkám z práce,abych stihl další ročník Špičák Extreme Race.
Po 13 hodině dojíždíme do vesničky,kde už se všude rozjíždějí bikeři,na nic nečekám a s chutí se pouštím do převlékání a dání dohromady mého umytého Trečka.
"Jdu se rozjet",říkám mé drahé polovičce a mířím s obavami do prvního stoupání,abych se podíval,jak je místní krajina podmáčená od dešťů.Ale po chvilce zjišťuji,že je to oproti loňsku výborný.Blíží se START a s ním i mírná nervózita a časté čůrání
Je odstartováno
Bzučíme po vyasfaltovanné cyklostezce k nájezdu do lesního stoupání,tady už se to hezky zpomaluje a patřičně trhá,po nějaké době seskakujeme a tlačíme pár metrů zdevastovanou cestu až na horizont,přece se neoddělám hned na začátku!!!A už jedeme dál,chvíli po rovině,chvíli mírně do vršku a zjišťuju,že se za mnou vleče Zdenda Benedikt,se kterým se ale blížíme i ke kořenovému sjezdu.
Nenapadlo mi nic lepšího,než mu v tom sjezdu poodjet.
!!!Chyba Woe!!!
Připadal jsem si jak na býku,nedokázakl jsem přibržďovat,lítal jsem nahoru dolu a držel se zuby nehty,ale v posledních metrech se to ještě více láme a projíždí se škarpou,v týhle rychlosti bych to tutově rozlomil,proto hledám nejměkkčí místo k přistání po levé straně.A je to tu.Povedlo se.
Trefuju pařez,letím levým bokem na strom,pravým si dávám zas o kolo
do toho zařvu " no do p..i!!!!!! a v klídku kolemjedoucí Zdenda prohodí
"Dolů musíš jet tudy"projíždí škarpu,a ujíždí dále po šotolince.
Zvedám se,otáčím řídítka,sbírám lahve,nasazuji řetěz a mastím dále.Mezitím mi předjelo asi sedm lidí,protože můj "Letecký den" nebyl zrovna nejkratší.
Také zjišťuji,že jsem tam v místě dopadu vysypal pumpu a banán
Poté jsem měl ještě starosti s převodama a jel se dvouma část závodu.Ve stopání jsem jim ukázal zadní část dresu a jel jsem sám,než jsem dojel další dva.Těsně před dalším stoupáním jeden z nich nastoupil,já ho dojíždím a pravím mu,"ty vole,teď to nervy,čeká nás hodně dlouhej kopec!!!
Kluk s Meridou na prsou mi dal za pravdu a jedem spolu,po 200 metrech v kopci se otáčím a on nikde,prostě odpad a já zas jedu sám.Od této doby se stává můj závod nezáživným,za mnou dlouho nikdo nejede a jedinné co se povedlo,tak sjet dvojici jedoucí na fullech,kteří mi vzápětí zdrhli v kořenaté části.Celý druhý okruh si jedu své tempo,v kořenovce neriskuju,v klídku sesedám,beru si zpět pumpu s banánem,co mi les vzal v prvním kole a dojíždím celkem 17. a 11 v kategorii do cíle a jen si užívám zbytku programu,klobásek a pohody.Počasí bylo super,přálo nám a to je důležité,jen k mému způsobu jízdy bych dodal..."Tento způsob závodění,zdá se mi poněkud nešťastný"
Takže za rok zase AHOJ