Scalpy –
Prašná 50ka
Po neúspěšném minulém víkendu v Plzni jsem si v týdnu potrénoval a připravoval se na frekvenční Bezdězkou 50ku.Tu jsem vyšperkoval ještě tím,že jsem si dal v sobotu po skoro roční pauze fotbalový turnájek,po kterém jsem nemohl dojít ani na druhou stranu bytu a když jsem šel,musel jsem připomínat třiasedmdesátiletého starce jdoucího na poslední pomazání.
Hle,je neděle 22. května a budík řve jak blázen.Pomocí "holí" vstávám z pelechu a nechápu jak to dnes ujedu.Má drahá polovička jede se mnou a s námi na její přání i můj pes,který jel autem maximálně 30 km:-/,tak uvidíme jak to zvládne.
Něco po sedmé vyrážíme na sever,po hodince a půl dorážíme na místo konání s poblitým autem od psa a jde se na to.Pokouším dělat nějaké ty cvyky,sem tam se rozjedu,ale žádná sláva to není.Dávám té své foťák do ruky a jdu na start,od loňska mám vyjeté VIP,takže ani nespěchám a přicházím k pásce mezi posledními.
Hned po startu jsem něco kolem 50 místa,jede se do vršku do vsi po úzké cestě a zajíždí do lesa,hodně se to střídá,sem tam kolem proletí pár bikerů jak když se napili hopsinkové šťávy,nevím kde se to v nich bere.Držíme celkem slušné tempo,prvních 11 km máme průměr kolem 33km/hod.
Přijíždíme po dlouhé a rychlé pasáži do čtvrtiny závodu,je tu mírné stoupání po prašné cestě.chvilkama není vůbec nic vidět,jedem v balíku,sem tam se někdo pokusí ujet,ale grupa je silná a má ducha.
Scalpy o tuto skupinu přichází ve chvíli,kdy sjíždíme asi v 45 km rychlosti z asfaltu na polňačku,kterou tvoří dvě koleje písku."Ty Kwávo,málem jsem šel!!!"to bylo jediné co jsem řekl a jen co jsem zvedl hlavu,tak kousek přede mnou,jeden hází rybu a kolo letí na něj.Zatstavili jsme tři u něj,voláme pomoc a pokračujem.
Tak už jsme rozkouskovaný,balík se rozpad a teď budem muset sólovat,jezdíse maximálně ve dvou,ve třech.
Přijíždíme do půlky závodu k občerstvovačce,beru dva kelímky ionťáku,banán a zase mažu,je tu nepříjemný sjezd plný štěrku a kamení,beru to drobet s rezervou a pár bezmozků mi poujíždí.K mé smůle přichází rovina proti větru a sám tam nic nezmůžu.Jede se stále hodně šlapací tempo,čekám kdy dorazí první křeče,nebo stále ještě pobolávající kostrč a stále pohoda,zbývá mi 10 km do cíle a přichází měkčí pasáž lesníma cestama,boříme se v písku,mícháme pořadím a netrpělivě očekáváme cílové stoupání a fandící dav diváků.Je to nekonečných 10 km jehličím a pískem.
Nakonec dojíždím na cca 128 celkovém místě,ale o půl minuty rychlejším časem než loni,takže mám z toho smíšenné pocity a radost.
Nicméně to byl krásný,trochu náročný závod s jednoduchou tratí a počasí na jedničku.