Bobek –
Na přání Léňi
Na přání Léni píši: pěkná úvodní projížďka na start při které mi hošan hlásí, že strávil předešlý den 6h na kole (proti mé utrápené 1,5h). Z toho usuzuji že to bude maso a dodávám, že mi stačí, když nedopadnu jako borci ne Tour (později se dozvíte, že nechybělo mnoho).
Malá nervozita v úvodu - co s sebou, při čemž mi Kapr hlásí cituji: vem banán a až tělo přepne na tuky (pokud někdy přepne), okamžitě ho sněz! Hezty to kluk řek opravdu
Zařazení na start vedle svalovce Gejzy, kterému bicepsy, tricepsy a kvadricepsy doslova vytékají z těla bim bam bim 11 a jede se. Úvodní pálení svalů, žáhy, vnitřností je nepříjemné, ale zachvíli to otupíme. Kostky, horizont a jsem na konci balíku. Sakra chce to víc dopředu. Pomalu se tam prodírám ale nikde nevidím žádnou šlapku, sakra jsem tu snad sám?! Kde je Čahoun, Svalovec,... ??? No jo, vžyť mi Léňa říkal že pojede na kochačku a Svalovec asi nestačil okysličit svůj materiál
\ blesknemi hlavou... Jsem tu za Šlapky sám, nesmím je zklamat, musím TVOŘIT ZÁVOD, jdu dopředu. Kolem mě ta nejlepší smetánka a pakáž z kooperativy s jejich nesnesitelnou srandou, ale s ukázkovou týmovou prací a nástupy (nádhera něco takového zažít). Jedeme 45, někdy 50, někdy 55 a taky přes 60. Na špici se ale netlačím, párkrát sjíždím nechtěně nástup, propadám se na 20-30pozici a stále nikde žádná šlapka. Tak se vracím do popředí a táhnu svoji kozu vdál. Blíží se první VPéčko, 200m, 100m tancuju jak Pistolero, na malou nezbyl čas a jedem opět 50. Kousek před Dobrovicemi se na mě směje AVG 44km/h, Tak jdu dopředu, abych měl víc času na kopec, ale borci co jeli na sprinterskou to na můj vkus rozjeli nějak moc rychle a tak se začínám propadat. A hele Léňochod, co ten tady? Aspoň někdo od nás-škoda, že se neumíme držet víc při sobě. Balík na kostkách poodjíždí, na horizontu má tak 50m, za mnou Jonáš Tichý (toho bych tak vzadu nečekal) a nějaký borec. To prý sjedem hlásí a tak jedem krev, nesjeli jsme (po závodě Léňa říkal, že jeli taky krev - tak aspoň že je záhada vyluštěna).
Po odpbočce ve sjezdu ve vesni v esíčku nám v 50km/h začne přecházet kočka. Jedu druhý, kočka kouká, borec předemnou kouká, já hledám kam to narvem. Naštěstí se borec vpředu vyhnul předním kolem a zadním kočce uříz hlavu a ustál to a já při tom stačil vybočit, tak můžem v klidu s úsměvem pokračovat. Dálepotkáváme borce s krvavým loktem, tak si s úsměvem říkáme, že jsme o nic nepřišly.
Pomalu sjíždíme odpadlíka na Spešlu který dobře tahá (ztrácíme výhled na skupinku před námi) a už jsme ve čtyřech, tak se dá trochu víc orazit. Voda do mě neteče, ale přemáhám se, abych se neutavil. Šetřím trochu víc než ostatní, jelikož nechci přepálit a prostě mi to tak nejede (asi kríze, ale neprožívám jí tak), jede se opravdu rozumně a ukázkově. Průměr se zasekl na 40km/h. Hezké. Při pohledu na ostatní (čahouny) vzopmenu na Tour, cítím se jak Malý Princ, ale nikomu to neříkám.
Cestou ze Mcel posbíráme pár pipiků kteří nechtěj tahat, ale o spurt se samozřejmě jistě poperou o čemž jsem se přesvědčil, tak je s klidem nechávám odjet a v duchu a klidu si na čáře zvedám ruce nad hlavu. Ještě se pěkně pochválím za kvalitní přípravu a nohám děkuji za krásné tvoření závodu bez křečí (kvalitní příprava a šňupání Anticramps dle návodu 2dny předem zřejmě zabralo).
Osamocen čekám na dojezd druhého balíku, přičemž se nestačím divit když na konci spatřím Léňu. Divné... cestou domů mi to chlapec vysvětlil. Škoda, ale příště to jistě vyjde, ty si to zasloužíš!
Poděkování patří organizátorům, holkám z Jičínské cykloligy!
Cesta domů bez Kapra a Alfa, na čele s Čertem nádhera. Z Benátek s Léňou a jeho slinami a kamarádem hurá do cukrárny! Z Lysé mě Léňa s kamarádem svezou mašinkou, co víc si přát...
Díky borci!!!
Léňa –
Jak propásnout letecký den
Nový závod UAC sliboval letecký den. A musím říct, že organizátoři odvedli výbornou práci, výborné místo pro presentaci, trať na super asfaltu, křižovatky, nebezpečné úseky pohlídány, opravdu super práce, doufám, že to organizátorům vydrží a tento závod zůstane v UAC kalendáři na trvalo.
K samotnému závodu asi tak. Od startu nás čekal první kopec nebo spíš brdek s technickými zatáčkami, špičatými kostkami. Hned v prvním nájezdu do tohoto kopce, chytám díru. Ne, že bych na to neměl, ale díky těm zatáčkám jsem musel stále brzdit a znovu se rozjíždět, do toho se na kostkách motalo spoustu lidí, kteří díky jízdě ve stoje spíše skákali než jeli a prostě je nešlo předjet. V následném sjezdu to docela bolelo než se mi podařilo vrátit mezi rakeťáky, kde k mému překvapení v pohodě jel Bobek. Sice se jelo stále dost přes 40km/h, ale díky háku to bylo v pohodě, obvyklé nástupy nám jen připoměli, že nejsme na výletě, jinak krásná užívačka rychlosti. Další zkouškou na okruhu byl brdek v Mčelech, který měl snad 600m, trochu jsem z něj měl obavy, ale ve finále, když jsem nechal velkou nebyl moc cítit.
V nájezdu do druhého okruhu jsem již počítal s tím, že mi čelo frnkne a zůstanu pěkně s lidma, s kterými jezdím většinu závodů a jistě se podaří udržet průměr nad 40km/h. Do úvodního kopce se naletí, není třeba dávat malou, nikam se neženu, jen sleduju Bobka jak mi odjíždí. Jedu si své tempo ono to nějak dopadne. Postupně si sjíždím jednoho člověka za druhým, na kostkách beru už i trápícího Bobka a další rakeťáky, s kterými jsem chtěl dojet. Fajn, nějak to jede. Na čelní skupinku už mám zásek okolo sta metrů, zhazuju velkou a čekám na někoho s kým bych se svezl. Bohužel nebo bohudík to záleží jak se to veme se kolem mě prožene Milan Procházka, s kterým jsem sjížděl první balík v prvním okruhu a křičí na mě: Léňo, pojeď ať nám to zase neujede! Nedá se nic dělat, vracím tam velkou a dřu jak kokot. Výsledek je, že jsem předjel asi deset lidí a zařadil se do rychlovlaku, kde jsem zaregistroval Jiřího Boušku z Trénuj chytře, myslím, že Vojtu Papeže z Velteže a nějaké příchozí, kteří se opravdu neflákali a chtěli první balík sjet.
Musím říct, že každá špice mě bolela a vždy po odstoupení jsem měl dost problém se zase zařadit, ale díky tomuto tempu sjíždíme jednoho borce za druhým a prvnímu balíku se přibližujeme. Jede se opravdu krev a to totálně všichni, většina z těch, které dojedeme se nestačí zahákovat. V jedné zatáčce si borec přede mnou škrtne předkem o zadní kolo Prochajdy a jde hned k zemi, ještě ho stihnu objet, ale úplně ztrácím rytmus, čímž mi rychlovlak odjíždí, do balíku chybí už jen pár desítek metrů.... Nedá se nic dělat, zůstali jsme ve čtyrech a pokračujeme v pěkném tempu, už se nemusím tak moc mačkat, předpisově se točíme prostě nádhera. V tom nejlepším cítím, že mi začíná házet zadní kolo, ptám se lidí za mnou jestli není něco vidět, prý nic, moc na klidu mi to nepřidá. Cítím se jako na houpačce, když tak přemýšlím co mám ze zadním kolem, začínám cítit jak se mi předek propadá do asfaltu a během chvilky už jedu po ráfku, jo defekt! Chytit defekt na krásném asfaltu je docela umění. Docela mě překvapilo jak jsem to vzal v klidu, opravuju úplně bez emocí, nikam nespěchám, pot ze mě kape, v rukách mi vše klouže ,jak jsou zpocené, kolem mě se časem prožene Bobek s parťáky a další dvě nebo tři miniskupinky do pěti lidí. Musím z pláště vytáhnout kamínek, který vše způsobil, vše mi zabralo asi čtyři minuty.
Po naskočení na kolo nikde nikoho nevidím, hold to bude časovka, vím, že první lidi přede mnou mají náskok tak dvě minuty, to nedám. Jedu lehce nad 30km a čekám, že mě někdo sjede a najednou mi plave zadní kolo, jo další defekt. Super, teď už se kolem mě proženou snad všichni. Oprava mi zabrala dalších cca 5minut, bohužel nikdo kolem neprojel. Nasedám a jen čekám na sběrák v podobě čela druhého balíku. Čekání trvá dvanáct kilometrů, kde se nechávám dojet poměrně velkou skupinou kde je Myšák, Mišutka, Kubajz, Petr z Varty, časovkář Martin Háze, prostě dost lidí, které znám a dost mě překvapuje, že se absolutně nejede. Moc dlouho to nevydržím a jdu na špic to rozhýbat, jediné čeho jsem docílil, bylo, že jsem se odpojil se třema lidma, kteří po mém odstřídání nejeli a vše se zase sjelo. Zkusil jsem to rozjet asi třikrát, vždy z toho byl jen chvilkový únik s pár lidma, kteří nebyli schopni držet stálé tempo, střídat moc neuměli a vždy jsme byli v pohodě dojeti. Jednou jsem tam byl i s Mišutkou, který se už mírně zlepšil, ale ještě by nemusel zrychlovat v nájezdu na špici…. Kašlu na to a pěkně se schovám do trhavě, neorganizovaně jedoucí skupiny. Můžu si promluvit s legendárním Mírou Zbuzkem, proberu s Honzou Machoněm ze Stodůlek důvody proč jejich kluci na závody už moc nejezdí, je to škoda, vždy jsem se s nimi krásně svezl. Nějak v tom povídání jsem si ani nevšiml, že nás dojelo čelo druhého balíku.
Tak to je v čudu, teď už neujedu, což jsem měl v plánu, protože tahat jim to mě nebavilo a cítil jsem se dobře, že by to i šlo, ale teď to je pasé. Ještě mě napadne, že bych pomohl Kaprovi, který se pohyboval stále na čele, jen jsem vnitřně řešil, jestli to je fér a to, že jsem se k tomu neodhodlal, hodně napomohl nějaký blbeček z druhého balíku, kterému hrozně vadilo, že jedu dopředu, prý mu tam překážím, fakt nemám zapotřebí řešit tady v tabáku takové kraviny a radši se do cíle jen vezu, Kapr si to už nějak dojede. Do spurtu nemá smysl jít, jsme tak promíchaní s druhým balíkem, nemám vůbec přehled, kde, kdo je, prostě to jen do cíle dotáčím.
Moc mě mrzí, že jsem nedojel tento závod bez defektu, přišel jsem o závod, kde bych měl průměr nad 40km/h a takových příležitostí moc není. Dále mě z dneška mrzelo to, že když na diskusi píšu prosbu o odvoz na závod, nikdo (až na nemocného Kolíkáče) mi odvoz nenabídne a pak tam přijede Mišutka a Kubajz v prázdných autech, to mi prostě hlava nebere, myslel jsem si, že jsme tým, ale možná bych chtěl moc, ono dospět na úroveň Icemana, Kolíka, Diabla, Strejdy a dalších srdcařů (nevím jestli mám jmenovat všechny, ale to jádro určitě ví, koho myslím) trvá nějaký ten rok. I tak to byl skvělý den, natočil jsem přes 170km, navštívil jsem cukrárnu v Lysé, výborné finále víkendu. Musím poděkovat Bobkovi, který mě vyzvedl v Lysé a dělal mi průvodce na start a pogratulovat mu ke skvělému výkonu!
::
Propozice ::
Mapa ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Foto nikonak ::
Report Hazik