Při tomto datu jsme si nemohli přát lepší počasí,byla to paráda,jen ta teplota mohla být o pár stupňů vyšší...
V 9:15 jsem dorazil do Jesenice,zaprezentoval a začal se dávat dohromady.To že jsem měl při převlékání ve 3řech stupních bradavky jak špunty od vany a při rozjížďce pocit,že se zlomim zimou,to je asi každému jasné.Střetli jsme se s Josefem,krátce podebatovali,lehce zahřáli a připravili na Start.
"Škoda jen Tebe Pepo,že ses spozdil u řazení a dostal se až do půlky startovního pole..."
Teď k samotnému závodu.Jel jsem ho jednou a to před dvěma lety,kdy bylo ještě o 2 stupně méně,pršelo a na nejvyšším kopci na trati na Nás čekal i sníh.Ale bylo mi jasné,že dnes to bude úplně něco jiného,nejen,že bylo krásně,ale i z důvodu změny tratě.Ta se týkala pár úseků a hlavně otočením směru,což bylo velmi znát v technických pasažích a stoupání.Nechme se překvapit...
10:35,přechází mi smích a stojím zhruba ve třetí lajně na startu,nachází se tu pár borců i v krátkém,bez komentáře....s přibívajícími minutami se mi z ničeho nic i zaply tepy na hodinkách a jsem uklidněn tím,že mi tluče srdce.Pár minut před startem k Nám promluví ředitel závodu,kamarád od Rakovnických bikerů Milan Sunkovský,odpočítá a
S T A R T U J E M E
Jedeme ve vláčku po asfaltu za motorkáři a za kolejemi je ostrý start.Během dvou kilometrů zjišťuji,že to není pro mne to pravé ořechové,projevují se na mě dlouhé dny bez tréninku,sem tam mi někdo předjede a já se nedokážu za nikým udržet,stále ztrácím,chybí tam chuť,síla,vytrvalost.Asi na 9 kilometru přichází dlouhý sjezd po lesní cestě a nájezd na asfaltové stoupání.Tam se zahřívám a začínám se probírat.
Už se nám dělají skupinky a třídíme se.Do kempu,kde se najíždělo do druhého kola,respektive osmy,která připomíná trať,přijíždíme ve čtyřčlenné skupině,rychle dávám dva kelímky Coca coly a letím dále,kolem stojící diváci se zahřívají čajem,grogem a povzbuzujícím potleskem a pokřikem,což mě samozřejmě nakopává a udávám tempo do táhlého kopce nad Jesenicí.Po chvíli dávám už i kašpara a peru se s nerovnostma na cestě.Od 25dvacátého kilometru si připadám,jako bych jel dnes závod prvně,nevím jak mám jet,jestli mám jet frekvenčně,nebo silově,přehazuji sem tam,jsem zmatenej jak lesní včela a pokouším se o zázraky.
Vlníme krajinu,dva kopce i všichni tlačíme,páč tady končí naše momentální síly,nebo jestli jen taktizujem před zbývajícími kilometry na trati....?Nevím!!!Ale slejzám
!!!
Až najednou na zhruba 37. km se stal zázrak.Scalpy dostává silnější křeč,stoupám si a najednou chytám dech,udělám hustým tempem dva borce před sebou a ukazuju jim zadní čáast mého Šlapkovského dresu.Předjíždím ještě nějakého na fullu v posledním kopci a nabírám další náskok,teď už mi čeká pouze kamenitě mokrý sjezd dolů do kempu,ale to už si bezpečně hlídám a na celkovém 63 místě dojíždím do cíle.
Závod to byl krásný,byl takový tajuplný,každý si tam přišel na své.Také jsem potkal skvělého chlapa ze Šlapek,s neuvěřitelnou chutí do života a do závodění,s kterým jsme si udělali malý výlet do Prahy.Pepo,seš borec a doufám,že se brzy zas shledáme.Třebas zase za rok.
Tak za nějakých 358 dní zase nashle na Jesenický Surovče 2012