Inspirován Léňou píši report co nejdříve po dojetí, kdy je hlava plná dojmů a stále nechápe jaké úchylné akce se mi to povedlo zase zúčastnit, takže pojďme na to. Běšiny mi minulý rok mimořádně sedly, v příchozích to byla bedna a dojel jsem až do finiše se zbytkem čela, které čítalo asi 5 lidí. Proto jsem se těšil i letos, o rok zkušenější, vyzávoděnější. Po minulém závodě v Sušici jsem chytil lehčí rýmu a nachlazení, v týdnu jsem se tak šetřil, vlastně jedinou pořádnou intenzitou byl páteční podvečerní výšlap na Pancíř, kde mi to docela jelo, no možná až moc a zbytečně jsem vystřílel trochu prachu.
Do Běšin jedu opět po ose, mám to 20 km, takže ideál na rozjetí. Rýmička bohužel stále trochu přetrvává, je mi jasný že úplně zdravý nejsem, no ale za týden Rampušák, takže rozjetí je potřeba. Že se ochladilo jsem věděl, dle radaru ale srážky v nedohlednu, takže docela pohoda říkám si a vyjíždím. Pro jistotu beru do batohu pláštěnku, suché ponožky a návleky navíc, i čepici. Vlastně takto jedu na start, protože je ráno jen kolem 13 stupňů. Přijíždím trochu zapařený v té pláštěnce no ale zas mi nebyla ani trochu zima. Potkávám Mišutku a dávám si k němu batoh.
Startujeme v 10:10 společně všechny kategorie, nechybí pár střelců jako Kesl s Radolfem z Fan Nutrixxion nebo jak se to píše, jeden nebo dva Sparťani, komplet špička Šuacu nebo i Robert Míl z KPO. Eliťáci ale včera jeli buď Český Pohár u Plzně nebo UAC, takže se utěšuju že se moc nepojede :) Chyba, po startu se tradičně letí a stoupání přes Podolí peloton trhá, nahoře je nás max. 30, Mišutka chybí. Nájezd na okruh 24km, který pojedeme 3x (dohromady má tak závod 78km a 1280m up) a pak přes Chlístov dolů k Mochtínu, kde začíná hlavní kopec závodu, cca 230m up s průměrem 7%, ale s pasážemi kolem 12%.
Takže cíl je jasný, uviset čelo v tomto kopci. V prvním kole se mi to daří, ale bolelo to opravdu velmi velmi hodně, byť jsme nahoře o 40 vteřin pomaleji než před rokem. Zatímco vloni se druhé kolo moc nejelo, letos se jede ostře a když se pak začalo nastupovat v protivětru a moje tepovka byla opět na 180, měl jsem toho poměrně dost, naštěstí se zase zvolnilo. V kopci jsme ztratili dost lidí vč. Kamila Koprnickýho nebo vítěze posledního Šuacu M. Vodáka. Je nás tu asi tak 12. Ale super říkám si, jsem pořád tady a to se počítá. Kopec v druhém kole se jede opět velmi ostře, asi 4 lidi nám odjíždí o kousek já se zuby nehty držím zbytku, ale jo nahoře tam pořád jsem, vedle Radolf nebo Robert Míl a další. Nahoře jsme o minutu rychleji než před rokem, i to svědčí o tom že se druhé kolo jelo naplno. Ve sjezdu se opět letí na max, protože chceme sjet ty 4 uprchlíky. Pak se stane to o čem jsem doteď spíše jen četl než abych se toho sám stal svědkem :) Jedu v zadní části skupiny, jeden přede mnou udělá menší díru a rázem nám zbytek poodjíždí a nedá se to sjet. Jedu na max co to jde, ale skupina s Robertem a zbytkem je pryč, pořád na dohled, ale už beze mě a dalších 4 lidí. Taková blbost říkám si, nechat si to ujet ve sjezdu.
Nějak v ten moment začíná poprchávat. V Kolinci se obrátíme proti větru a vidíme čelo které je relativně kousek, ale reálně daleko od nás, znáte to. A taky jich tam bylo asi 8, zatímco my jedeme v 5 lidech, to na morálce nepřidá. Zárověň ale vidíme i černé mraky z kterých se za chvíli spouští průtrž mračen alá Krušnoton 2010. Padají dokonce i kroupy chvíli a je zima. Jak moc velká zima v tu chvíli nevím, doma zjišťuji že minimální teplota byle 7.0 stupňů. Projíždíme cílem a mám chuť zastavit, jeden z naší skupinky vzdává, druhý už je v cíli (jel v kategorii nad 40, kteří měli o okruh méně).
Něco se ve mě zlomí a prostě jedu dál za dvojící, která také pokračuje. Už to ale není vůbec o závodění, ale o dojetí, je opravdu velká zima, sice mám moiru, dres a návleky na rukou, ale co je to platné v 7 stupních? :) V kopci na Hradešín si slibujeme s Jirku Baierem, že až nám bude 80, tak se na tohle místo přijdeme podívat a budeme vzpomínat, jak jsme tu jako mladí a nevyzrálí blbnuli :) Poslední kolo každopádně jedeme už jen víceméně na údržbu, občas se ohlédneme jestli nás někdo nesjíždí, ale nikde nikdo. Do cíle dojíždíme na kost zmrzlí v čase kolem 2:26, což je průměr 32 kmh a o 8 minut horší čas než před rokem, kdy jsem měl průměr 34 kmh. Celkově jsem 4. v kategorii, ze všech závodníků tak kolem 12-13 místa. Když ale uvážím, že jsme poslední hodinu závodu a 28 km jeli v průtrži mračen a následně po silnici plné louží a děr kdy jsem přes brýle moc neviděl, je to maximum co dnes šlo. Vítěz to zajel v čase kolem 2:17, takže i kdybych tak s nimi byl, někde by mi to taky ujelo, jeli v těch pekelných podmínkách kolo za stejný čas, jako když nepršelo, podle hrubého propočtu.
Takže tolik k Šuacu, jsem rád že jsem to nevzdal a dojel, v cíli jsem se pěkně dlouho rozehříval, pak na sebe hodil suché ponožky, vyměnil dres, navlékl čepici, pláštěnku a podzimní rukavice a v teple jel 20 km domů, kde už do sebe nalévám teplý čaj, cucám Coldrex a koukám na radarové snímky srážek, kde v 9h ráno široko daleko nic nebylo aby se pak v půl dvanácté přihnal ten pozdrav paní zimy. Že zrovná já, který má meteorologická data v malíku se takhle nechám nachytat a který se zařekl že po Krušnotonu už nikdy více, to je asi to jediné co mě na tom mrzí. Ale co, such is life :)
Profil a data z Garmina (opět díky dešti chybí cca 200 výškových metrů)