Kapr –
Premiéra v Evropě
V půl osmé ráno přebírám číslo od rozhodčího Janouta a jedu si projet část tratě autem. V devět vyrážím na rozjetí, protože jsem dostal informace, že se hned od startu naplno závodí. V 10 hodin start v cílové bráně, jedeme tři okruhy, kde není žádná rovina - jenom nahoru a dolů. 300 metrů po startu začíná asi 8 km dlouhý trojkopec - 2 km nahoru, 1 km dolů, 2 nahoru, půl dolů a 2 nahoru. Dole hned nastoupil Ital, ale balík ho nechá větrat. Jelo se tempo bez větších nástupů. Na vrcholu stoupání jsme asi pár korálků ztratili. Následoval dlouhý sjezd, místy se jelo přes 80 km/h. Poslední třetina byla po hlavní do Žďáru, proti větru s brdky, ani metr rovina. Ve druhém kole jedeme první třetinu trojkopce tempo. Ve druhé třetině to začíná, nástup za nástupem, chytám se vláčků, tempem se snažím sjíždět díry, ale jsem tam. Poslední třetina se jede podobně, docela dost často jdu ze sedla. Nahoře je nás odhadem dvacet a z Čechů jenom my dva s Vitasem (asi tam byl i Pechouš, ale toho neznám). Ve sjezdu a pak v protivětru stále někdo nastupuje, ale všechno se pochytá. Ve větru nemá nikdo šanci, ale Němci mají přesilu. Na začátku posledního kola je chvíli klid, docvakávají nás Sekera, Michal a Wurz. Ve druhé třetině začíná peklo, nástupy balík trhají, hákuji se kde se dá, lepím díry. Jedu šrot, na horizontu je nás asi pět, šest nám trochu odskočilo. Vitas plus další jsou kousek za námi. V následném krátkém sjezdu a v mírném stoupání se všichni sjíždíme. Napiju se, jsem asi na pátý pozici a před námi nejprudších 500 metrů. Zuby nehty se držím německého dresu. Už jen 200 metrů, tepy na maximálce, ale ne, zase nástup. Němec přede mnou jde do toho taky, teď už šlapu do sraček. Nemám ani pomyšlení se zvednout, jsem rád, že žiju. Na následné nakloněné rovině nám definitivně odjíždí tři Němci + 1. Je nás asi patnáct i s Vitasem. Myslím si, že teď už nikdo neodjede, ale borci to znovu zkouší. 6 km před cílem přichází studená přeháňka, během chvíle jsem durch, dojezd bude šílený. Do Žďáru sjíždíme šedesátkou, brzdy, pravá 90 a 700 m sjezd pětašedesátkou, zase na brzdy, znovu pravá 90 a 125 m roviny do cíle. Sláva, jsem v cíli, hlavně že se to nesmotalo. Vitas má rozum, kaskadérský dojezd vypouští a nespurtuje o páté místo.
Do Žďáru nad Sázavou jsem jel bez ambicí, hlavně si to užít, poznat něco nového a nasát atmosféru mezinárodního závodu.
Časovka byla výborná - krásná houpavá trasa, přesně takovou mám rád. K tomu nezvykle dvě otočky, takže jsem měl přehled, jak jsou na tom ostatní borci a Jirka Sekera, startující minutu za mnou. Jedna otočka vedla přes parkoviště, druhá kolem kapličky, žádná ostrá kolem kuželu. Časovku jsem si užíval tak moc, že jsem si v cíli vyčítal, že jsem měl místo užívání raději přidat a vyprášit se jako v Hodonicích na rovině.
Hromaďák byl také výborný. Těžká, kopcovitá trasa, kde jedinou rovinou bylo 125 m do cíle. Převýšení necelých 1200 m na 80 km. Nikdy jsem nezažil tolik nástupů a nestrávil tolik času ze sedla jako tady.