Patrně předposlední silniční závod, trošku „jiný“ díky možnosti cyklokrosové zkratky. Letos jsem neponechal nic náhodě a na Treka nasadil přední 28mm balón, dozadu putovala neméně objemná „pětadváca“ od Spešla. Na startu bylo dobrých 200lidí včetně skoro kompletní Sparty s Duklou, Jirka Ježek, Kristián Hynek, … Úvod za autem, z kopce, pak úzká silnice a už se to mastí do vojenského prostoru Brd. Jsem asi padesátý, což není vůbec taktické, ale jede se ostře a já nemám ostré lokty ani přebytek wattů v nohách. Drobná prekérka – čelo jede rovně místo vlevo. Dostávám se tak více kupředu, ale během chvíle se to přese mne zase valí – Dukla zprava, Dukla zleva, Líba Janoušek, … Kolíkáč, teprve teď jdu před něj, magnet se letí přes 35km/h a za zatáčkou vpravo se sklon kopce ještě zvýší a už je tu síto, ve kterém bohužel končím své letošní účinkování i já. Tepy 175 a víc, šrot, nohy pálí, asi 40lidí odjíždí. Kurňa, chybělo málo, max 50metrů, ještě jsme to zkoušeli ve čtyřech nějak sjet, na úzké silničce lesem se letělo dolů šedesátkou, před ostrou pravou v Zaječově chybělo možná 30m na ocas, ale přijeli jsme tam na šrot a s tím nešlo mnoho vymyslet. Zkusil jsem to na velkou, hodně ze sedla, dřel jsem, 23z pastorek se mi zdál málo, tepy na maximu a vidíme pouze drolící se čelní balík. Nahoře se srovnám s týpkem na Scottu v dresu Kolokrámu + někdo v modrém a mlaďoch z SKC Prostějov. Makáme, pade, jámy nejámy, pořád na šrot, ale nemáme nárok, v malém hupu spurt ze sedla, někoho dojíždíme, není moc času vnímat dění, páč se pořád vyhýbáme dírám a jedeme zalehnutí v obloucích. Sjíždíme do Obecnice, už mám celkem dost, na tacháku asi 20km, no potěš. Nechávám velkou, mlaďoch točí skoro kašpara, přejímám iniciativu, zdá se mi, že tady je poslední šance s umístěním něco udělat. Buď někoho sjedeme nebo ne. Kopec má asi 4km, pořád kolem 5%, hrbatý asfalt, nahoře ještě štěrk a bordel, nechávám 53/21 a čekám, co soupeři. Visí, zvednu se, visí, nahoře ještě v rámci možností přitlačím, pod 20km/h jsme víceméně nejeli! No a nahoře skoro stejná sestava … Akorát já su prošitej fest. Přejíždíme kecající Sparťany, týpka z Nutrixxionu, my dřeme dál. Silnice se sklání dolů, zase pevně sevřít řidítka, jedeme v pěti, stoupáme z Lázu směr Tok, chytil jsem díru ve sjezdu a nějak neakceptuji tempo dalšího z SKC Prostějov, ale pak se teda nějak zmáčknu a na velkou to k nim dorvu spolu se „Scoťákem“. Ostrá pravá přes šterk, hážu malou, tohle už nedávám, nohy jak z Poldi Kladno, 39/19, ze sedla, sjeli jsem grupu s bikerem! Jede neskutečně, přitom ani nemá vyložené slicky a má i odpruženou vidli, to mi poser! Hup k nejvyššímu bodu trati už bolel, je nás asi sedm, ve sjezdu visím na chvostu, rolety nějak zvládám, dole ostrá pravá a makat, abych se vrátil do skupiny, jináč zůstanu sám, páč za náma v dohledu nikdo nebyl. Valíme přes díry při levé krajnici, kde jezdí proti nám výletníci, docela adrenalin. Chvíle oddychu, bidon prázdný, už cítím, jak mi dochází cukříky. Ostrá levá štěrkem, pak lesní asfaltka nevalné kvality a bufet + rozdělení tratí. Všici doprava, zkratkou. Biker vypálí, zezadu se ozve : toho už dneska neuvidíme … Jedu za bikerem, pláště tlumí hezky, rvu to čtyřicítkou za ním, ale když začne přejíždět ze stopy do stopy, tak to jako né a trošku mírním své nadšení. Jedeme mírně doprava, blbě, prej doleva, otáčíme to, čímž nás dojedou zezadu. Biker mizí definitivně fuč, já jedu v rámci možností, ale začínám se bát, ztrácím jednu pozici. Vlevo spravuje Plocháč z Vokolku, šajze, takhle bych nechtěl dopadnout, snad Spešly vydrží. Kořeny před hrází rybníka zrovna moc dobře neprojíždím, jde přes mě další. Za tenhle úsek by se nemuselo KPŽ stydět a někteří bikeři by možná měli problém. Mám 53/19, krátký prudký výjezd na hráz, dřevěný mostek, kameraman, zaksichtit se, nohy úplně zatažený, sotva hekám. Pak se kochám tou krásnou scenérií vlevo, kdy se říjnové slunce odráží v hladině Padrťského rybníka a já mám místo nohou slabé nožičky, srdce v krku a do těžka řadit fakt nemůžu ... Do toho přichází táhlý kopec, ze sedla, vidím Prochajdu, točím 53/21, lýtka K.O., s tou velkou jsem machrovat neměl … Další šotolina, silniční pláště plavou v kamenech, rveme to jak při rally, strach o kolo se nekoná, řežba největší, buď a nebo, aneb kdo brzdí, nevyhrává … Oblaka prachu, hákujeme se, přišlápnout ze sedla, skoro protočit zadek, nalítnout do šutráků čtyřicítkou a chtít zatočit, kuř ho tam! Míjíme odpáraného Prochajdu, tohle je ale jeho lokalita a drží se srdnatě. Poslední sjezdík někam trošku do civilizace, uf, náročných 9km zkratky za námi, bez újmy, teď jenom přežít. A přichází vychytávka dne – sjezd Trokavec. Silnička v lese, jámy všude, střídá se světlo a stín, napřed jedeme v balíku, ale když v padesátce beru už několikátou díru, tak si vystoupím do boku, sevřu řidítka, zatnu zuby, a jenom poslouchám řach, řach, bidon letí, jsme dole, Prochajda zahlásí něco ve smyslu : by mě zajímalo co všechno jsem zničil. Chvilku oraz, chodidla vyklepaný, následuje brdek nahoru, nikomu se moc nechce, tempo mi připadá vlažné, ale zůstáváme jen v šesti, Radek vycouval. Poslední vesnička, prudká pravá, táhlý kopec do lesa, nechávám jet žluťáky z SKC Prostějov, jsou tu čtyři a já, nikdo další tempo nevydržel a to se moc nejelo. Nahoře jsem se tam na velkou ještě ukázal na špici, asi jsem měl trošku přišlápnout, ale už bych se rád viděl v cíli a pokud možno ne poblitej. Lesní cesta, krásná silnice, táhlé klesání, přenechávám týmovou časovku žluťákům a doufám, že se mnou nevyjebou. Dobrý, jeli jenom tempo a v háku se dalo krásně vorazit. Dole u Strašic zase jámy, vynášecí zatáčka a už tu je průjezd skrz kasárna. V dáli je vidět ten biker, musel jet fakt neskutečně! Žluťáci nastupují, já jsem koženej, nemám ani náladu si na drncajících kostkách něco dokazovat a jsem poslední se zásekem. Nahoře teda trošku přitlačím, na 300m dlouhé rovince do cíle dám ještě jednoho z Prostějova, který to vypustil a dojíždím pár metrů za bikerem. Konečně Brdy bez defektu, na Kapra nakonec minuta něco, o moc líp to asi nešlo, když jsme odpadli hned v prvním magnetu. Trasa až moc cyklokrosová, zkratka zajímavá, ale za mokra na silničkách ani omylem, to by se ucpaly brzdy. Ale terénní úsek bych s mým obtloustlým bikem takhle rychle nezajel, takže Madona má i terénní vlohy. P.S. : nepiště do inzerátů až budete prodávat silničku, že jste s ní jeli Tour de Brdy
\
garmin