Na Tour de Brdy přišel Kapr s nápadem vyjet si ještě po sezóně na Ještěd. Nebyl jsem proti a volba termínu připadla na pátek. Ledové ráno, prvně beru návleky na tretry a frčím na sraz do Lysé nad Labem. Místo Kapra, Myšáka a Kubajze doráží nečekaně tlupa doplněná o D!abla, Kolíkáče a Ivču. Jste se nějak rozmnožily, ne? Pereme se s ledovým protivětrem v brdcích u Benátek nad Jizerou, za Brodcemi se profil zahladí a jednice jen šustí v říjnovém dni. Kapr nás provede v Bolce zkratkou, stojka na 53/19, nic moc, level medium, řekl bych.
Vopruz přes světla, kopec na Kosmonosy s aktivním Kubajzem, pak Hradiště a pěkně oázou podzimních barev údolím Jizery do Českého Dubu, kde D!ablo nemůže rozdejchat asi osm cedulí označující Český Dub, vždy s jiným přídomkem. Kostky, ještě na velkou, pak přesun pod hlavní hřeb dne. Z Modlibohova se silnice zvedá do nebes, z Rozstání už je to na malou, Hodky, vopruz rampu mám za sebou, beru foťák. Vrchol Ještědu se halí do mraků, chvíle špičkování s Kolíkem. Pak dávám 53/21 a s duem - Myšák + Kubajz se blížíme svižnějším přesunem k Výpřeži. Zbytek jede „kecačku“. Docela kosa, na parkingu čekáme, pak společný přesun k majestátnému vysílači. Na 39/21 tepu kolem 160, čímž se vzdálím zbytku, abych si na ně mohl počkat s foťákem na ochozu v 1012m n.m. Následuje žranice a narážky, jestli to má nějaký smysl. Copak žádný smysl to evidentně nemá, ale co bychom pro zábavu neudělali, že.
Kubajz řeší pracovní telefon, tož jako skutečně nebeský rozhovor, tady. S vyprázdněnými bidony a kapsami sjíždíme takřka liduprázdnou silnicí dolů. V bundě je najednou tak akorát, padá nějaká omrzlice, ale naštěstí jen chviličku. Za Výpřeží tak dlouho stojím u krajnice, až všici projedou, že jsme s Kubajzem odříznuti auty. Trvá hezky dlouho, než docvakneme pelášící šlapky, zvlášť Iva to valí fakt skvěle. Z Dubu je to pořád mírně z kopce, vítr neprudí, takže s Kubajzem roztáčíme krásnou špici. Kapr nás bez zaváhání vede z Podhory doleva, kde se v krátkém brdku ukazuje, že Ještěd zabolel. Krátká svlékací pauza, Kolík hlásí, že se potřebuje vy* zrovna ve chvíli, kdy jedu kolem nějaké paní hrabající listí. Mám co dělat, abych nevybouch smíchy
Jedeme dál, po trati Masters – Svijany. Svist končíme u zavřené hospody, a tak frčíme dál a stavíme v další vsi u jednoty. Beru Lifta, Kofilu a housku, Kolíkáč vymetá nůši s rohlíky a doplňuje to Colou. Když už chceme vyjet, tak D!ablo odhaluje defekt předku. Takže chvíle zdržení a mrznutí, než se podaří nahnat do nové duše pár psů. Kolíkáč to opepřuje několika hláškami kolik že skupin projelo, takže o zábavu postaráno. Konečně zvedáme kotvy a dle instruktora Kapra jedeme na Dolní Bousov po trati časovky Kněžmost. Domousnice, krásné asfaltky, vítr do zad, rovinatý profil, jede to zadarmo. Hlavně tady vzádu, tady ani nefouká, jak říká pan řídící, který by už měl teda trénovat špurty, páč přestupuje do druhého balíku UACu. Sebemenší brdky najednou bolí, nepříliš vysoká teplota a přibývající čas si vybírají svou daň. D!ablo přichází s hláškou dne – trénuj blbě!
Ano, skutečně trénujeme blbě, ale rádi, takže o co jde. Místo klidu po náročné sezóně vymetáme cyklisto-prázdné silnice severočeského kraje v zimní bundě, že Kolíkáči! Začíná mi být kosa, ale do bundy se mi nechce, tudíž postupem času vymrzám i na špici při 120tepech. Jsme na trati Kol-Ja, zašíváme se do lesů u Loučeně, pak jen svist z Patřína, Kapr si nastupuje, já se do těchto hrátek nepřipojuji a naopak opouštím skvělou sestavu v Krchlebech, abych si ukrátil cestu domů. Valím na Nymburk třicítkou, dojídám posledního tousta, slunce vylézá, ale bundu dávám aspoň pod dres zepředu. I tak dojíždím domů v 16:20hod. slušně posekanej a zmrzlej. Chleba se sekanou a sýrem putuje do mikrovlnky
\ , karta z foťáku do PC a na záznamu z Garmina si můžeme zavzpomínat na ten asi poslední letošní krásný výlet. Tak díky a zas někdy „blbě potrénujem“