1, Jak hodnotíš sezónu 2011?
Poslední sezónu v mladících jsem si dokonale užil a musím ji hodnotit velmi kladně. Podařilo se překonat minulý rok v počtu natočených kilometrů a absolvovat všech 7 závodů maratónské 53x11 série, což se mi podařilo i v roce 2005, ale to bylo jen 6 závodů. Vše odstartoval Novoroční Cukrák, kdy jsem se po ranním defektu v Nuslích doplácal s Léňou k mostu a pak již v teple balíku až k vysílači, kde se v mediální hvězdu proměnila Fáfi. V únoru jsem hlavně ve společnosti Icemana namotal přes 1000km a založil tak základ, abych bez větších potíží přežil klasiku Prosek-Hrubý Jeseník-Prosek. Hurá na Ještěd se zase povedl hlavně díky řediteli Bobkovi, byla to taková předzvěst velkých matchů, které se nezadržitelně blížily a závěr u Kaprů v pergole, to bylo nezapomenutelné. A pak to přišlo, po pár intenzivnějších Kolodějích, po Jazykových skvostech, kde jsme dojeli až do Košic, jsem si říkal, že letos První šlápnutí – PRS musím strávit v čelním balíku za každou cenu. A přišlo kruté vystřízlivění, v balíku jsem jel strachy připodělanej, a když přišel první bočák u Lidic, tak jsem jen bezmocně zamával. Další zářez do pošramoceného sebevědomí přišel na Sázaváku, kde jsem znovu vypadl hodně brzy od čela a dokroutil to v potupném tabáku. Intenzity prostě scházely, i když v Kolodějích jsem docela držel krok s nejlepšími, ale stále se to nedařilo přetavit do závodů. Časovky jsem zase vypouštěl, ale tradiční Břežanská osma a domluva s rakeťákem Léňou mi nakonec připravila krásný zážitek v podobě zajetí mého rekordu pod 60 minut a navíc skvělá účast 22 orange. DA-BA Prosenice to byl jen kvalitní trénink před prvním velkým hitem letošní sezóny. Mamut Tour aneb 203 km stále v sedle, poprvé na maratónu jsem nestavěl na bufetech a v závěru jsem si docvakl Léňu a Dreamera, byla to velká satisfakce za ty první nepodařené závody. Další chuťovka Praha-Doksy se vyvíjela skvěle, v grupě s Léňou, Dreamerem a Bobkem jsem si to hasil do kokořínského údolí, ale dvojitý defekt mě odstřelil do doprovodného vozu. Bělečské okruhy přinesly spokojenost z hromadné cyklistiky a navíc jsem ve spurtu skončil druhý ve skupině za Jirusem. Mečeříž (Sojovice) to byl zase spíše trénink na Sudety Tour, kde jsem přejel Honský pas a Vysokou Srbskou na ocase čelního balíku a pak již v odpadlé skupině společně zase s Jirusem jsme si to dokroutili až do velkého finále na Bišíku, kde jsme opravdu závodili
. Zpětně si teď můžu říci, že červen asi byl mým vrcholem sezóny, potvrdila to i předehra Rampušáka v podobě Křivoklátského pekla, kde se zadařilo jet v nabité grupě včetně našeho Léni. A přišel bájemi opředený Ramp, skvělý víkend v Herolticích, se vším všudy, co k tomu patří a navíc průběh samotného maratónu, kdy jsem poprvé v životě zažil čurání prvního balíku a pak se vezl mezi maratónskými esy až pod poslední kopec, kde jsem dokonce dokázal i odjet s Honzisem a Martinem Černým z KC Brno a oplatit Jirusovi porážku ze Sudet, to byla prostě byla paráda. Ale po každém mejdanu, přijde krutá kocovina, hodně studený a mokrý Ramp přece jenom zanechal stopu na mém zdraví, do toho dovolené, prázdniny dětí a tak na Beskyd Tour jsem vyrážel s očekáváním průšvihu. Zase to byl bezva víkend díky partě, která se sešla okolo, jízda v autě, noci s Atamanem a ranní protočení nohou to se prostě musí zažít
. Štramberská Trůba mi vystavila stopku, vypadl jsem z balíku od Mišutky, pohrál jsem si s křečemi na Kasárnách a na Smrčku, kde mě potupně vykostil kapitán ze Záluží. Kilometry scházely, a tak zpátky do hry jsem se chtěl vrátit přes Zlaťák, který znovu potvrdil, že orange grupetto je prostě „fantastik bombastik“. Shodou časových náhod se naskytla možnost jet Okolo Tater, Strejda zařídil dopravu, Laco s Pedrem ubytování a já nečekaně začal žít sen o absolvování celé série 53x11. Bohužel slovenské velehory nám ukázaly pravé tatranské léto, jet aspoň chvíli s Kaprem se ukázalo jako zbožné přání, jen díky Diablovi a jeho rodinné podpoře jsem se dokázal přepravit pod Kvačanské sedlo, kde jsem se zakousl do Jury a do cíle ho nepustil. Předposlední korálek maraton cupu Krušnoton nadchl skvělou organizací, ale přidělal vrásek díky nechutným kopcům, které mě zkřečovaly již na 125.km. Pak se naštěstí zjevila „sestra“ z Kolokrámu a náš Olin, kteří mě dotáhli pod cílovou bránu ve společném objetí i s Mišutkou. A poslední zásek byl kultovní Král Šumavy, počasí zase dělalo divy, můj defekt pod Javorníkem a obětavý domestik Léňa, jízda ve vybrané společnosti KC Brno, cílová promrzlá neschopnost udělat jakýkoliv pohyb, to budou vzpomínky na závod. A bylo to tam, 7 odjetých maratónů společně s Diablem, Lacem, Mišutkou a Strejdou, s tím se žádný jiný tým nemůže pochlubit! Konec léta a podzim jsem si ještě chtěl dosyta užít, etapák Bratronické okruhy byl hodně výkonnostně nabušený a nebylo mi souzeno zažít moc balíkové cyklistiky, prostě ty wattové špičky u mě nebyly
, ale byl to pěkný oranžový víkend. Klikovy vrchy se nepovedly s počasím, již na startu déšť a pak pro mě zakleté stoupání z Městečka na Bukovou, tam mi to ujíždí pravidelně, ale vše vynahradil závěr, kdy ve spurtu skupiny končím na druhém fleku. Mistrovství vesmíru Úvaly-Český Šternberk-Úvaly, to jsem nesměl vynechat, znovu se povedla obdobná grupa jako na Klikáčích i s naším Bobkem, v závěru jsme si sjeli nabušence Léňu, abych pak ve spurtu totálně vyhořel. Premiérově jsem se vypravil i na Tour de Brdy, avizovaný tankodrom ve vojenském prostoru dokonale prověřil u každého z účastníků paní štěstěnu a mě přinesl vcelku slušný výsledek kousek za Dreamerem. Náš závodní zavírák Poslední šlápnutí – POS byl mojí derniérou v I. balíku, plány byly velké, jak uvisím co nejdéle čelo, ale znovu se nepodařilo, byl jsem odpárán ještě dříve než na jaře na PRSu. Tak alespoň spurt o body do UAC, 3. místo v týmech se nakonec povedlo. Na závěr pro mě přišla ještě povedená akcička Hurá v říjnu na Ještěd, kde hlavně Ivča mile překvapila svoji vytrvalostí a zdolala v příjemné společnosti málem 200km. Tak to byly takové útržky, co se mi vybavily, určitě jsem na něco nebo na někoho zapomněl, ale sezóna to byla dlouhá, tak mi odpusťte
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2011?
Moc jich bylo, maratónské víkendy to byla jedna pecka za druhou, tiskovky měly šťávu, je až neuvěřitelné, že to dokážeme takhle táhnout již několik let. Pak určitě společné vyjížďky, Hrubý Jeseník, Ještěd, Zlaťák, Jazykové skvosty to jsou již tradiční akce, které mám moc rád. A nesmím též zapomenout na Koloděje, ty úterky a čtvrtky, to je moje nezbytná součást týdne
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2011?
Zrušení ŠOSu, Rainy tomu obětoval hodně práce, ale nakonec jsme nebyli sami, co jim zatrhli závod. A pak vždy, kdy to začíná ujíždět, ta bezmocnost, že nohama nejde rychleji otočit, ta je někdy až děsivá
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2011?
Určitě i letos přibyly do šlapkovské pokladnice nějaké perly, namátkou třeba tyto:
Je to klišé děkovat, když už jsme si děkovali. Ale byla to ku*va PECKA! Gratulujme si! Ta pokořená dvoustovka i ta hitparáda u Kapříka na zahradě.
Díky orange boys, znovu jsem tu cítíl ten neutuchající duch, který nás drží pospolu, ještě jednou díky za něj!
Ale jak začne alkoholikovi chybět chlast,tak i Icemanovi začal chybět ten rumraj kolem závodů.Zas se setkat s tou oranžovou bandou pro které jsou ty štafle vším.
Napsal bych, že potkat bandu nažhavených silničářů v Jičíně byla injekce adrenalinu, která mě nažhavila, i když jsem od Beskydu neseděl na kole. K průběhu bych napsal to, že hned od mého začátku mi tahle banda ukázala, že rozhodně není na výletě. Naopak, byla to přehlídka nástupů a úniků, týmové spolupráce a všech krás, které vám silniční cyklistika (pokud zrovna netrpíte) může nabídnout.
300 jsem nedal. Ovšem i těch 295 hřeje, zejména na stehnech.
Velice jsem si přál skončit s cyklomaratonama v okamžiku, kdy budu při síle. Tak, aby si mě všichni pamatovali jako nezlomného bojovníka. Nechci se někde plácat jak polámaný pavouk. Teď je ta správná chvíle! Mám to za sebou a všechna ta tíha ze mě spadla. Jsem šťastný, že mohu mít pocit, že za něco stojím. Splnil jsem si to, a teď už nemusím myslet na další sezónu, už nemusím vše plánovat jen dle toho, kdy se jedou maratony. Už nemusím trávit hodiny a hodiny ve vlaku cestou na závody, nemusím se stresovat před startem a zabývat se myšlenkami jestli na to mám, nebo nemám. Nemusím zažívat bolest, nemusím někde moknout jak ču*ák a studovat profily nových tras. Nic z toho už teď nemusím. Nemusím, ale klidně můžu!
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2011?
Jsem týmový hráč, jak vidím orange dresy u sebe hned je mi dobře po těle, takže volba je u mě jasná, vyberte:
vyhlášení UAC ::
Popradská tiskovka ::
Krasojízda ze Zlaťáku ::
Groupe A na Beskydu
Těch fotek je zase hodně, pár povedených je i v klipu
orange sezona 2011.
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2011?
Nedokáži vybrat, vždyť na náš web se vložilo přes 200 napínavých příběhů a každý má své kouzlo.
7, Jak probíhá zimní příprava?
Zase trochu provětrávám tenisky s Běhnama, 1x týdně tenis, možná běžky, ale kolo venku je kolo venku, takže osedlávat zimáka, ať zástěrky jen vlají při každé možné příležitosti a kilometr po kilometru plním měsíční normy
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2012?
Přechod do starší kategorie, najednou tam budu nejmladší, už nebude čas na výmluvy, jo bude to těžká role. Ale třeba se zadaří, aspoň jednou se svézt s Kaprem do cíle, to by byla prostě bomba!
A bude to i trochu jubilejní sezóna, v srpnu 2012 tomu bude 10 let, kdy se poprvé vyřklo slovní spojení Vinohradské Šlapky. A já si jen přeji, abychom oranžový sen společně žili dál!