Akce Jilemnická 25-klasicky 2012

Akce Jilemnická 25-klasicky patří do kategorie Triatlon, duatlon, běh. Datum: 2012-01-22.

Propozice :: Celkové výsledky
Gejza 02:26:59; M40 58.; 122.; 25 km
Ivča 02:43:48; Z50 6.; 43.; 25 km

• Gejza – Jen 25, ale stačilo
  
  Letos jsem na běžkách už něco málo naběhal a tak jsem se rozhodl, že zase zkusím nějaký ten závod. jilemnická 25 zní docela dobře a tak bylo rozhodnuto, že ta to právě odnese. V sobotu cestou do hor sněžilo a tak bylo jasné, že to s mazáním bude asi složité, ale že namažu tak, že prvních 10 km se budu proklínat jsem nečekal, ale k tomu až později.
  Ráno, v 06 00 budíček a rychle uvařit rýžovou kaši ať je síla, tu sice trošku připaluji, ale jíst se dá, pak sbalit věci naházet do auta a hurá směr Benecko. Cesta v celkem v pohodě až na jeden Polský autobus, který do hor vyrazil bez zimních doplňků a chvilku nás blokoval. parkovaní bylo taky vcelku v pohodě , tak už jen doběhnout pro startovací tašku a pak něco naplácat na lyže. Vosky máme dva modrý a fialový, Já volím modrý, Ivča fialový. při rozběhání zjišťujeme, že oba jsou asi na p...., ale co se dá dělat, když nic jiného není. No uvidíme a jdeme na start.
  Start je ten správný chaos jako na každém hromadném závodě a už se předemnou válí pár běžců, těm se ale vyhýbám a pokračuji směr 25 km Krkonošskou přírodou. Po prvním malém kopečku je mi jasné, že mazání je opravdu zlé, ale na druhou stranu z kopce to jede jedna báseň. na krátkých rovinkách zjišťuji, že ani tam to nejede tak na 10 km se rozhoduji namazat pořádnou vrstvu a uvidímeˇ. Po namazání a zjištění, že ideální stopa pro mě je prostředek se mi zdá, že to začíná trošku jít, ale ztráta už je velká a výsledek nebude žádná sláva. V prvním delším stoupaní, ale začínám nějaké závodníky dotahovat a asi na 12 předbíhám i soupažistku Ivču. Mám pocit, že mi to docela jde tak se snažím makat a je tu sjezd a zde s hrůzou zjišťuji, že mi to sice jede do kopce, ale z kopce se musím odrážet úplně stejně. To znamená žádný odpočinek, ale stejná dřina a tak se plahočím až pod poslední stoupání. Do toho vjíždíme 3. jednoho borce jsme urvali hned na začátku, ale druhý se mě drží jak klíště, a nebo já jeho ?? Konečně cílová rovinka, zde malý spurt, abych si aspoň o jedno místo polepšil a hurá je konec.
  V cíli nadávám, že se začnu věnovat nějakému jinému sportu ( šachy, kde mě nic po závodě nebude bolet), ale v duchu se už těším na další pořádné vyšťavený. čas asi nic moc 2:23, ale poslední nejsem a tak jsem docela spokojený a upaluji do vyhřátého auta ( teda vyhřát si auto)
  Už jsem přihlášen do Orlických hor tak uvidíme jak to půjde tam, ale musím uznat kolo, je kolo
  
  
  
• Ivča – Jak mě zachránil duch ORANGE
  
  Po ladění klasické techniky na běžkách v Orlických horách jsem se moc těšila na start Jilemnické 25, která byla přesunuta na Benecko. Profil tratě jsem si trochu pamatovala z loňska. V sobotu proběhla příprava skluzné části lyží a v neděli hurá na závod. Měla jsem instrukce, jak po vrstvách namazat odrazový vosk. Číslo vosku i potvrzoval pořadatel, a tak jsem spřádala plány, zda se mi podaří atakovat hranici okolo 2 h na trati. Týden před tím jsem se na lyžích v kopcích cítila moc dobře. Po prvním vjetí do stopy, kde jsem chtěla otestovat vosk, jsem zjistila, že něco nehraje a čas do startu naznačil, že už gruntu přemazat opravdu nepůjde. Z lyží se vůbec nešlo odrazit. Vpředu jely skvěle, ale odraz nic. Bylo mi do breku. Gejza mi říkal, že na závodě můžu také 3x píchnout a musím to vydržet, ale přece jen na startu bývá kolo pojízdné. Bylo jasné, že to bude boj vůle. Věděla jsem, že na 10. km bych to vybojovat mohla, že je tam dost sjezdů a rovinek a těch pár kopců nějak ušlapu. Potom třeba najdu někoho s vhodným voskem a namažu odrazový vosk. Tak odstartováno. Ve sjezdech jsem předjížděla a na rovinách se docela srovnala do techniky soupaž, i se mi dařilo do 11. km předjíždět ostatní soupeře, kteří jeli střídavým během. Krátká stoupání mně navadila, i když už to začínalo docela bolet. Vzpomínala jsem na záznamy z Jizerské 50, kde jsem obdivovala, že i ženy zvládly tuto trať celou soupaž. Mně už touto dobou bylo jasné, že buď najdu zachránce s červeným voskem nebo vzdám nebo dojedu svých premiérových 25 km soupaž. Od 11. do cca 16. km bylo souvislé stoupání a já začala být trochu zoufalá. Zachránce s červeným voskem se nenacházel, ruce, záda a břišní svaly už trochu volaly o pomoc a na bufetu jsem začala bojovat s myšlenkou prvního DNF v mé kariéře. Nechtělo se mi, aby u CK VŠ na výsledkové listině svítilo DNF, tak jsem vypnula všechny pokusy těla o záchranu a bojovala dál. Přede mnou tou dobou bylo ještě 12,5 km dřiny. V duchu jsem vám všem omlouvala, že kvůli tomu, že jsem taková BLBKA budu na posledním místě s úplně tragickým časem, ale abych to dojela jsem si dala výzvu, že to tou soupaží dojedu. Někdy jsem si i musela smát, jak jsem si uvědomovala, jak vypadám na těch lyžích jako totální zoufalec, který jako hlemýžď nebo píďala se pídí do cíle. Celkově mi v závěru pomohl příznivější profil okolo 20. km a pocit, že dojíždím další 2 ubožáky. Jedno jsem ještě předjela asi 200 m před cílem, tak hurá. Dobojováno, zvládla jsem dojet, na čas raději nekoukám a okamžitě zapomínám a 3 zoufalci ještě za mnou, tak nejsem poslední. Když jsem vydýchala zklamání, tak jsem byla docela spokojená s tím, že se mi podařilo ujet 25 km soupaž. To kdyby mi někdo před týdnem řekl, tak bych mu nevěřila. Holt zkušenosti někdy pěkně bolí. Co se týká cyklistiky asi bych to přirovnala k závodu, který člověk doběhne v tretrách s kolem v ruce.
  
  PS: Večer koukám do výsledků a jsem velmi překvapená. Za mnou zůstalo ještě 25 lidí.