Šutřík se nedávno zmiňovala o courách a já si to s dovolením k sobě upravím na Vinohradského couráka.
Začalo to ještě před závodem, kdy jsem si cestou uvědomil, že nemám hodinky a tak si nebudu moct kontrolovat mezičasy, no a to mě pěkně nas*alo
Před startem jsem lehce nestíhal a rozmejšlení zda si odskočím na obrovskou nebo ne, náledě taky moc nepřidalo... Ale pak někdo vystřelil a já rozjel svoje strojové tempo ?/km.
Kolíkáč s Jestřábem mi v týdnu dali jednoduchý úkol a to řachnout borce z KáPéÓ, ale nikde jsem ho neviděl. Asi šedesáti hlavý dav se mezitím samozřejmě roztáhl a výkonostně bylo startovní pole chudší o běžce, kteří běží za >45min.
Po prvním km se háknu za jednoho atleta, kterého chytré hodinky upozorňovali jak rychle běží, že má mezičasech 2sec zpoždění, atp. a ejhle je to Jirka Sladký. No paráda, tak to by šlo! Jenže! Zatímco já vlál a funěl, tak pan Sladký zdravil a povzbuzoval první borce, co už měli po obrátce.
Když jsme do Komořan dorazili my, tak se trochu zrychlilo a já si sice v duchu plánoval o co se pokusím v posledních 1.000m. Jenže realita byla krutá a zrovna když jsem si říkal, že budu muset podřadit, tak "můj tahoun" zrychlil, já měl pravda trochu krizičku, ale mezi 6,7-7km bylo vedení KPO asi 50m přede mnou a já přes pot sotva viděl jeho záda. Takže poslední 3 km klasika, nikdo za mnou, nikdo přede mnou a bez hodinek jsem se sice snažil, ale už jsem to jenom doklepal. Sice to bylo asi o minutu rychleji než před třemi týdny, ale stále pevně doufám, že prostě bude líp a až se tak stane! Tak Vám to určitě napíšu
