Akce Rytířov 2012

Akce Rytířov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2012-03-17.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto

• Bobek – DEN SPLNĚNÝCH SNU, aneb z Prahy či odkudkoli do Rytířova a Děčína přes hory a dolíky, 100% stojníky a zpět bez debat do dětských let.
  
  Už od první zmínky o této šílenosti vůbec neuvažuji o své účasti. Týden předem mě nakousne zakreslená trať v mapě od Kapra s počtem 197 km, dvěma stoupáními a protestuji, že jako Mr. Dvoukilo budu muset kroužit 3km kolem domu a navrhuji prodloužení trati na Děčín, který bych rád zaříz-vyhověno!!!
  
  Přes týden se snažím větrat kopyta, ale jsem z předešlého víkendu s Kajmanem, Kaprem a Luďkem K. totálně vyřízenej a po úterním 60km snažení abdikuji. Čtvrtek pátek po úžasné předpovědi rychle dokončuji drahého Canyona, v pátek 2h zajíždím a domazávám ložiska.
  Na duši stále cítím únavu, prostě nejsem ve své „Dvoukilové kůži“. Večer letmo blafuju na diskuzi, peču chleba a švestkový koláč a v 23 jdu na kutě.
  
  Sobota: občas se budím, ale stále necítím to správné nažhavení. V 6:45 zvoní budík, ale až v 7:15 mě z postele šokem vytáhne sms z banky o stavu účtu. Ne, nebyl prázdný ale málo času na dokonalou přípravu. Na lačno, pro čerstvé pečivo pro rodinku, cestou do krámu startuji metabolismus. 1°C !!! Krátký krátký tedy nedám. Mažu 4 soupravy, jednu pro Malinu (jemu ale bez másla-nicméně ta šunka se sýrem se mu musela v autě kde ji nechal v těch odpoledních 20°C pěkně
  vyudit... :o)).
  
  Malina v 7:50 rozkopne dveře, předávám soupravu, rychle prohodíme co na sebe a už to lítá. Ve funkčním prádle začínáme s 10min zpožděním a jinovatkou na zádech rychle fungovat. U kuřat pouze Kajman, jedem, 200, 300, 400, 600watt a Brandýs před Záložnou je tu. Jak snadné :o))).
  Balík radosti a natěšení vyráží kupředu. Jedu téměř samou špici. Za Tišicemi svlékám rukávy, dávám návleky, ale balík mě a Alfovi mizí. Sjíždíme to, 35, 40, 45, Alf se začíná ztrácet, 40 a balík stále 200m před námi. Bolí to, bolí, nakonec se to zdaří; no jo valí se stále 35.... (šššššššššššššššš......)
  
  Mělník (šššššššššššš.....). Honzis hlásí defekt-přetržené lanko šaltru, vracím se k němu, nabízím pomoc, ale rázně mě odmítá – něco jako Orlik s utrženým blatníkem, který nakonec stejně ukopl... a odjíždí domů. No, každý máme něco (možná, teď mě tak napadá – asi nemaj rádi když jim někdo kouká pod ruce, či nohy... :o). Malina po chvíli defektí a tak na kruháči u S. Derfla dotlakovává sobě a navíc ještě krásné kolemjdoucí blondýnce, kolem které se to hezky houfuje :o).
  Vyrážíme v dál, (šššššššššššššššš.....) a po chvilce opět hobluji 30min špici s Luďkem až k Štětí.
  
  Štětí: Zde někde - už si přesně nepamatuji to místo - „šššššššššššššššš... AHÓJ“, to se s námi loučí Kubajz na svých nových 80mmUSA,made in Chinaruka. Vědomě odcházím do „bankomatu“ (Kapr jistě, možná také i Malina ví), za Štětím v „kopečíčku“ povzbuzuji Alfa k mimořádnému výkonu, daří se, uvisel chcací družstvo na horizontu. Ale pánové co to zase je!!! Pytel rozsypaných brambor, půlka března, 300km, plácli jste si Čestný Myšácký a ujedete Kaprovi na 60km??? Fuj hnus, styďte se!!!
  
  Chudák....
  
  Rybák....
  
  Opět hezky grupetto šlapeto, a roviny nám končí. Začíná to pěkně svižně, snad těch 15km zvládnu, ale jo. Sranda je a metry přibývají taky svižně, Kajman občas vesele hlásí watty, Pavel nadmořskou výšku. V magnetu pod vrcholem po 1Okm raději volím vlastní dlouhodoběsilovou 39X23 trvalou a daří se. Po té přichází kdesi před odbočkou krásných 50...., 60...., 70....., 75....., (jak počítání lynčování Kamila Střihavky-Ježíše), víc už nevidím, ale nakonec jsem na Rytířově shlédl krásných rovných 80!!!!!!!!!!!!!!! kilometrů v hodině max speed. Při pohledu na Kajmana bez brýlí, bez přilby, se cítím jako pan Správce Postřižinského pivovaru při pohledu na svou krásnou dlouhovlasou manželku se strýcem Pepinem na komíně! (Co dodat: Už nejsem tak mladý a ještě ne tak starý abych takhle vyjel-doufám, že ani nikdy nebudu).
  Po průjezdu nádherného údolí a krátkého brutálního stoupání se nám otvírá pohled do Kolíkáčovi pleny, tedy do jeho dětství, tedy pohled na podhorskou obec RYTÍŘOV. Pan Prezidiální nám vše důkladně popisuje!!!, ukazuje stromy u kterých jako 5ti leté dítko čůral, kašnu z které pili až ji celou do dna vypili, a tak tu z 287 lidí zbylo sotva 10 :o) Proslov účastníci zájezdu prokládají lehkou letní svačinkou, párkrát vyletí ptáček, tedy ne z poklopců, ale fotografický, krátké rozloučení, povzdychnutí nad dosaženým věkem, schování ptáčků (čůracích) a po krátké domluvě vyrážíme na slibovaný Děčín. Díky Kolíkáči !!! Díky..., díky..., díky... !!!
  
  Dlouhý, dlouhý, dlouhý a ještě dlouhý pozvolný sjezd 50-60km/h. Za mnou pouze Kajman a Alf, očkem sleduju, stále se drží s velkým odstupem. Křižovatka, sleduju, Alf, jedu, sleduju, začínám slyšet křik. Defekt? Kajman defekt, nemá pumpu. Cože defekt nemá pumpu, nemá brýle, nemá přilbu??? Hlava mi to nebere. Vracím se k němu, ve předu už nikdo není. Působí nasraně, prý řval jako na lesy. Možná na lesy, ale já to neslyšel... Snažím se navodit milou a příjemnou atmosféru... již jsem dostatečně veselý a Vlasta už má opraveno tak můžeme vyrazit. V Benešově nad Ploučnicí (musím to psát celé, ne ve zkratkách, snad mě chápete) dojíždíme gáblující grupetto. Jdu zakoupit do obchodu banán, beru předposlední a v očích paní prodavačky čtu – jakási Vinohradská Děvčata nám sežrala všechny banány :o) Kapr dolazuje svou univerzální CO2 bombičkou Alfův defekt a již pokračujem vesele na …...................................
  
  DĚČÍN: to žeru!!! to je nářez, nemůžu tomu uvěřit !!! Krása - skály, stromy, domy, mosty, Labe taky! silnice a ku.... nikde :o( . Veškerý stres a napětí ze mě opadá. Mám to. Vytahuji klíče z kapsy a škrábu dvojitou rýhu do řidítek :o)
  Krátké rozmýšlení, jestli budu valit do Ústí po levém břehu (po směru proudu řeky) sám a balík nechám jet po pravém břehu. Byla by to machrovina, ale takovou společnost přeci neopustím...
  šupky dupky...
  
  Ústí: Setuza, zhluboka dýchejte velí Prezidiální, tak hltám co to jde, taky do bidonu bych nabral, ale Malina udává tempo nekompromisně a bez řečí: VPŘED!!! Nemůžu, tak se dle Luďka snažím nastoupit. Jelikož ale nic nejede, tudíž není do čeho, volím převod 39X23TRVALOU. Trvá to ale dlouho, pak ještě zatáčíme někam, kde si lámu kosti na nohou, na rukou, v obličeji taky!!! a rozhoduji jestli neshodím na „pěškovou“. Tedy to byl ale nášup! Ale co to? Pole, louky, lesy, cyklokros, ani GPSka neví kde to jsme, tak po 30min megakopcovskéo snažení jedem zpět :o))). Jsem nadšen, krásná krajina, megakopce jako terakr..., dnes mě nic nerozhodí. Vedoucí trio Malina se svěšenýma ušima, Kapr, Luděk stále valí ve předu přede mnou. Nádherný pohled cyklisty lámajícího si nohy na 39X23 v možná 14% 3km stoupání. Tak opět další splněný sen (tentokrát Malinův). Nevěřím mu ani slovo, prostě věřte, že tam odbočil vědomě, tak to je, a tak to zůstane chtěl nám to (možná se) ukázat, historie se neptá, ale Kapr ho uvisel (možná že ale nevisel, třeba si to dal s ním) !!!
  
  Horizont, Dusno (s D): opravujem … defekt, půjčuju duši, větrám co to jde... :o) Sem úplně vyřízenej, doma je oslava, 15:30 - to nejsou má slova, já jen větrám co to jde..., Maliňák se svěšenýma ušima odnáší duši s utrženým ventilkem do koše. Dovětráno a jedem, tedy valíme cestou necestou 50, 60 k Labi.
  Konečně... 150m/n/m protivítr, 32km/h, křeče, pumpa a tak dále, a tak dále, vysmátí jak leča...
  Křeč střídá křeč, loučení, Maliňák to na mě v Kralovicích zkouší 45km/h, hlava by chtěla ale nohy se kously, že na to pečou, taky pohled na zeleného Kajmana mi síly moc nedodal, ale bez něj by to nebylo to pravé. Doufám, že se na mě nezlobí a po přečtení tohoto článku dále zlobit nebude.
  
  Já dnes vyrazil s vidinou 220km plus mínus 10 až 15 délek autobusů. Splnil se mi sen:
  Děčín na kole...Tu rýhu na řidítkách déšť ani solvina nesmyje,
  z Kolíkáče se stal dospělý muž (ty slzy v očích nešlo přehlédnout) !!!
  Malina si vyjel své 24% stoupání s 24%sjezdem a 26%stoupáním,
  další a další si jistě také něco splnili, Alf, Kapr,
  mnozí třeba snili aby už byli doma...
  
  přátelé:
  !!! DEN SPLNĚNÝCH SNU !!!!
  
  Sněte a plňte si sny, nezapomínejte však na své okolí, nikdy nevíte kdy budete potřebovat podat pomocnou ruku............................................
  Já........................... Děkuji!
  Bobek
  
  p.s. Všichni kdo nejeli byli vzpomenuti.
  
  
• Kolíkáč – Itálie má San Remo, my máme San Rytířov!
  
  Únorové Litoměřice v balíku mě nadchly, kilometry po rovině naskakovaly jedna radost, a když Bobek začal vyprávět, že nebyl nikdy v Děčíně, začaly vyplouvat na povrch mé mysli vzpomínky na dětství, na již zaniklý tábor v Rytířově, na 3 týdny, které jsem absolvoval rok co rok od svých 6 let do plnoletosti. Rytířov, kouzelná vesnička zasazená do kopců, kousek od Děčína, dobýt ji na kole z Prahy, no to by byl sen. Frknu to na diskuzi, jak se kdo chytí a hele Kapr již ladí trasu, Bobek chce vidět Děčín, blázen Léňa ten je pro každou špatnost, rodák z Lovo Malina si to taky určitě nenechá ujít, no ono to nějak dopadne.
  Předpověď počasí je skvělá, ve čtvrtek s Jeanem si telepaticky posíláme potvrzující e-maily o jízdním extramasochismu kolmo k Záložně v Brandýse, no jestli to dáme, 280km by mělo padnout. V pátek již teploty atakují 20 stupňů a mě z toho rychlého jara začíná bolet hlava, navíc dcera průjem, noc není moc klidná, nechci si to připustit, ale mám asi i pěkný starťák . Ráno před 6h. již nemohu dospat, ladím houskové soupravy do zadních kapes, teplota 5 stupňů mi velí vzít dlouhé hadry a bavlněné rukavičky. Kosa je pekelná, s Jeanem drkotáme zubama a valíme do Brandýsa. Jean bez rukavic, ruce omrzlé do červena, ale to není nic proti tomu, když se Malina přiřítí s naježenýma chlupama na holých kopytech od Čelákovic ... no jo fotbalisti, ti jsou zvyklý Alf, Kapr, Bobek, Kajman bez helmy v kulíšku ala Vitas, Luděk Kvapil ale i překvapivě Honzis nasedají do rychlíku směr Litoměřice. Polabští traséři hned na začátku nedodrželi navrženou trasu z diskuze, takže až za Kostelcem si nás sjíždí Kubajz ještě s jedním borcem. V Mělníku začíná defektní půlhodinka, nejdříve Honzis přerval lanko a stočil to domů, Malina mění zadek a pumpuje u Derfla co se dá
  Zadem okolo elektrárny do Štětí, před Litoměřicemi nás opouští Kubajz na svých nových vysokých ráfcích a my směřujeme do kopců. Začíná být tepleji a tepleji, návleky dolů a rychle baštit procenta sklonu, které hlásí Kajman. No pěkně jsme se pohoupali, ale konečně je tu rodiště Vládi Šmicra Verneřice. Rytířov se blíží, ale ještě musíme zdolat nejvyšší bod dnešního výletu, je tu přenádherně, většina se neudrží a řve oslavné hlášky. Rychnov, přebírám špic, endrofíny ze mě jen stříkají, vybavují se mi vzpomínky na mládí, čeká nás ale velmi rychlý sjezd, navíc na naplaveném štěrku, ale asi tady mi tachometr ukázal maximálku 86,5km/h. Padáme mále až k Labi, ale včas odbočujeme doleva na Rytířov. V mysli jsem měl zasunuté, že nás čeká ještě minimálně 10 minut jízdy do kopce, ale je to překvapivě hodně blízko, jo, jak se ty míry a vzdálenosti věkem mění Mám chuť ceduli dobít jako první, ale bídák Malina tam nakonec kolo hází o pár decimetrů dříve, ještě zatáčka okolo staré školy, tady byla jídelna, ošetřovna, půda, kde jsme za deštivého počasí luštili Morseovu abecedu a učili se uzly
  První foto, pot stéká z lící, atmosféra jako v cíli závodu, ufff bylo to hodně dojemné, u kašny a kapličky bufet ze zadních kapes, je poledne, jsme na 110km, přibližná půlka je za námi. A hurá na Děčín, ještě kouzelný výhled na hrad Vrabinec a pak se o kousek vrátit a stočit to na Benešov nad Ploučnicí. Čeká nás dlouhý sjezd přes Fojtovice a Heřmanov, tady řádila povodeň v roce 2010, když jsme jeli Krušnoton. Ale již je to hodně vyspravené, kroutící se silnička s novým asfaltem, ale chvílemi hodně naplaveného štěrku, ale i tak si užíváme totální cyklistiky, toto je prostě za odměnu. V Benešově bufet v místním obchůdku, jen Kajman rozezlen, vyrazil bez pumpy, na zimáku, kde pláště již něco zažily a dva defekty jsou toho důkazem. Ale ani Alf nezůstal ušetřen, ostré kamínky po zimě jsou holt prokletím cyklistiky. Ale mámu tu obětavého mechanika Bobka, Kaprovu bombičku a můžeme směle vyrazit na Děčín. Mírně padáme k Labi okolo Ploučnice, rozjíždíme silničářský koncert, dlouhé špice, pěkně v kecajících dvojičkách, kilometry jen letí ...
  Děčín-Ústí, další část výletu, která utekla jako voda v Labi, jedeme po pravém, méně frekventovaném břehu, silnice bez děr, co více si může člověk přát. V Ústí se v navigaci proměňuje Malina a nekompromisně nás táhne okolo Setuzy do kopce se směrovkou krematorium. Tak to je pro mě konečná, na tento druh aktivity již nejsem přiměřeně oblečen a začínám se pekelně vařit. Vystupuji si a začínám točit tempo, při kterém nevydávám tolik tepla A Malinovo peklo nekončí, táhne nás od Labe až do Nové Vsi, znovu do výšky přes 500 metrů, teď zpětně, když se dívám do mapy, tak tam je kreslena zpevněná, rádoby asfaltová cesta, ale ve skutečnosti už to byl cyklokros, navíc po dalším prozkoumání velké bahno, takže to otáčíme zpět... Časový zásek začíná narůstat, blíží se 15h., 100km před námi a vysílač Buková Hora u Rytířova stále na dohled ... Kapr musí měnit sojovické plány, ani Kajman nestihne rodinnou oslavu, navíc další defekt ...
  Konečně to mastíme na Litoměřice, znovu si užíváme nádherné krajiny a divokého sjezdu k Labi. Před Štětím zastavujeme u oázy v podobě pumpy, Big Shocky jen syčí, magických 200km je na dosah. A zase koncert rozjeté skupiny, vítr nefouká pro nás moc příznivě, ale v háku se dá příjemně odpočinout a nabrat potřebných sil do přední linie. Mělník se svým zámkem, ozářený jak ve filmu, jedeme jak dobře namazaný stroj, Kostelec a Brandýs je pokořen, ani jsme se nestačili rozloučit s místním obyvatelem a hrdinou výletu Alfem, který podal obdivuhodný výkon, i Luděk se odpojuje, plácáme si dlaněmi, je to za námi. S Jeanem nás čeká ještě pouhých 30km na Jížo, je 17:45h., na tacháčích 250km, tma se nezadržitelně blíží, bude to chtít časovku dvojic. Jean se ještě přioblíkne, z příkopů to párkrát pěkně ledově foukne, Dubeč, je 18:15h. jedeme podlahu, jedeme řemeslo, síly ještě jsou, Jeane to byla paráda!
  Safra, i kdyby nám vzali všechny závody, kvůli těmto výletům stojí za to něco natočit, ta jízda ve skupině plné kamarádů, to prostě nemá chybu. Itálie má San Remo, my máme San Rytířov! Díky kluci oranžoví za to že jste!