Chose –
Sázavský Blizák 2012-velké očekávání,velké zklamání.
Blizákem to kdysi před lety všechno začalo, tady jsem poprvé ochutnal atmosféru závodění, nikdy jsem na tento závod nedal dopustit, svojí technickou náročností a krásnou přírodou nezklame za jakéhokoliv počasí. Náročné výjezdy a sjezdy okolo řeky Sázavy jsou opravdovou lahůdkou pro všechny milovníky horských kol. Ovšem rok od roku to pořadatel stále více nezvládá a závodníky spíše odrazuje, než aby je lákal.
Do Sázavy to mám 7 km a tak jedu po vlastní ose na start v 9:45 na ostrově. Vyrážíme s hodinovou rezervou a v místním cykloobchodě si ještě kupuji náhradní duši, neboť jsem doma žádnou provozuschopnou nemohl najít. 20 minut před startem se řadím do první lajny, většinu závodníků zde poznávám z minulých ročníků, spousta ošlehaných horalů, kteří tu běžně zajíždějí o 10-15 minut lépe než já, dnes se ale cítím ve formě a nabitý energií, za mnou se štosuje postupně 300 hlav (240 na 40km a 60 na 80 km trať). Vedle mne se řadí Viktor Krýda ze Sparty, povídáme o dnešním vedru a jak se to podepíše na stavu trati. Vedro bylo opravdu pekelné, vařil jsem se celou cestu, přejeme si hodně štěstí, bez defektu a ve zdraví dojet do cíle. Fotí nás můj technický doprovod, má přítelkyně Jana, které tímto děkuji, že mne podporuje a je mi skvělou partnerkou při tréninku a vůbec. Pak následují nějaké žvásty pořadatele, o tom že se měnila trať a jakej že je to borec, že máme poprvé čipy na měření času.
A je to tu, startovní výstřel, jedou se hned z kraje neskutečné kule, čelo se na asfaltce natáhlo do lajny, objíždějí se sklárny zadem a pak se zahne na Bělokozly, do pořádného kopce a začíná se to hned trhat na malinké skupinky. Viktora vidím na čele, já zvolňuji a držím se za kolem Kbelského sokola Zdeňka Richarda a dvou zelených drzů s jitrnicí na zádech Planet Toys, teď to nemá cenu hrotit, celá trať je hodně ostrá zubatá pila a z kraje se nic nerozhoduje, kolik kdo má sil se ukáže po půlce závodu . V půlce tří km kopce se vjíždí do lesa a následuje houpavý terén po lesních cestách, jedeme tady tak třicítkou a je to pořád pekelné tempo, přes Bělokozly se schovávám do 5 členné skupinky a šetřím se co to dá. V tak 200 metrových brdcích v lese na Ledečko mi trošku odskakují, překvapivě ale ve sjezdech, ve kterých jsem tu vždy získával, v lesích úplné sucho není a kořeny a kameny jsou místy oslizlé. Za mostem v Ledečku, už zase ale frčím za kbelkým sokolem vydrnkání okolo Kuchelníku a hurá do kopce pod Zámek v Ratajích, tady mi už ujíždějí, sice se chlácholím že jsme teprve na nějakém 12 km, ale mě je strašný vedro a tak si do kopce jedu svým vlastním tempem. Pod zámkem ostrá levá a úzkou cestičkou až na vyhlídku, kde je v jedno místě stezka hodně rozbitá a musí se dávat velký pozor a vyvarovat se pádu do strže, na kochání se krajinou na vyhlídce ale není čas a po vyběhnutí několika schodů se sedá na kolo a uhání se k železničnímu přejezdu za Ratajemi, následuje 2 km asfaltu, už ale jedu úplně sám, tak 300m přede mnou skupinka, ty kdybych dojem co nejdřív tak si pak můžu víc odpočinout, ale docvaknu je až několik set metrů před Hájenkou a už jen dalších několik set metrů oddychu, než vjedeme znovu dolesa. V první točce směrem na Talmberk se jede rovně na lesní cestu, regulovčíci tam ale nějak zaspali a celá skupinka jede dál po asfaltce, já to ale peru po trase a je stačím zakřičet na ostatní, za mnou, a z chvostu se rázem dostávám před čelo skupinky, kterou pak v následujících kopcích táhnu, v lese se mi jede o poznání lépe, je tu příjemný chládeček a už se nemusím tak častěji polévat vodou z bidonu. Před Talmberkem nás čeká brod, ve kterém je ale nejak málo vody a tak bez problémů zdolává a následuje ostrý hup na asfaltku a sjezd do vesnice, je první občerstvovačka, kde na mě čeká Jana, dozvídám se že jsem průběžně asi14, za jízdy na sebe leju kelímek vody piju dva a jeden jonťák, podavači jsou roztahaní a každý má něco jiného, takže super, pak si dávám jednoho karbošneka a makám dál na kopec na Talmberkem. Borec co jede za mnou tak se ptá jestli jsme už v půlce, jestli jedeš krátkou, tak ano neboť jsme na 20 km, to já jsem teprve ve čtvrtince. Výjezd podél lesa a následný serpentinovitý sjezd zakončený hlubokým brodem a výjezd na asfaltku pod Čekánovem, půl kiláku po silnici a pak 300m prudký výjezd lesem mezi Čekáno a Radvance, dole se mi do pastorků zamotává větev a musím v nejprudší části, kde už mám zařazeno 22/28, sesednout a větev odstranit aby řetěz nepřeskakoval. Dojíždí mne pár lidí , kterým jsem v předchozím výjezdu ujel .
Nahoře na louce pak vidím kbelského sokola jak má defekt, takto jsem ho předjíždět nechtěl, ale co dá dělat, takové je závodění. Frčíme ve třech na Mělník a krásným sjezdem do Vlkánčic, tady se mě jeden z osmdesátky ptá kolik mám ještě sil a odpovídám že nás čeká ještě 6 hodně náročném kopců a že může dojít kdekoliv, těžko odhadovat. Cítím se ale dobře a sil ještě mnoho, dnes to půjde dobře, ikdyž jsme teprve na 35km, cestou ještě míjíme defektícího Honzu Kalaše. Po rozdělení tratí je tu asfaltový výjezd přes Vlkánčice na Drletín, nemusí se tu dávat pozor na trasu a hledat optimální stopu s co nejmenším odporem, ale jen se fest šlape do pedálů, borcovi za mnou ujíždím a na vrcholu dojíždím Tomáše Saňu, ve sjezdu pak jede za mnou, ale dole u Oplan už za mnou není a už se zase dupe nahoru na hřebem lesní cestou, která je překvapive tvrdá a jede se po pěkně svižne, po vrstevnicové pasáži následuje prudký sjezd do Skalice, kde je druhá občerstvovačka, zde tankuji plné nádrže, nasoukám do sebe banán, vyleju na sebe dva kelímky vody, jeden vypiju a další dva jonťáky také a pádím vstříc nejnáročnějšímu výjezdu na trati. Regulovčík mi hlásí asi 11 místo a 7 min sekeru na toho předemnou. Teď se bude lámat chleba, 55 za náma a nejtěžší před náma. Ladím 22/24 a valím do kilometrového kopce, kde budu cvakat už jen na lehčí převody, v lese jsou kameny od dešťů dost obnažené a takové oslizlé, tady se musí jet co nejvíc frekvenčně a nezabírat na velkých kamenech aby to nepodklouzlo, to se mi nedaří a jak mi kolo hráblo musím po svých, na krátkou polici kde můžu nasednout a kopec dobušit. Po hřebenové pasáži za odměnu je sjezd k Mariáně, kde dojíždím SOSáka, prej trošku zablodil. Po vrstevnici vlkánčikým údolím na panelce se za ním chvilku vezu, polévám se vodou a na chvilku ztrácím koncentraci, je přece rovina, nemůže se nic stát, ale beru šutr, řídítka se mi vysmeknou a já se poroučím do příkopu, naštěstí bylo přistání hladké a nic se mi nestalo, druhý den pak cítím modrinu na noze a naražené rameno, ale v závodnické křeči sbírám kolo a jedu dál, SOSák je ale fuč. Který se před tím na moment otočil jestli jsem OK, zakřičel jsem že ano. Zpět na Mělník se trasy zase spojily a teď začíná kličkovaná mezi závodníky z krátké, alespoň zábava a né samotka, u svaté Anny asi 100m před sebou vidím Vaška Candru z planet toys, říkám si že čeká na Honzu Kalaše, kterého každou chvilkou čekám jak mne převálcuje, v Radvancích je pak poslední občerstvovačka, kde SOSák okorát odjíždí, takže rychlá tancovačka, banán se solí, protože už cítím pocukávat lýtko a sjezd k řece, dole mě fotí Jana. Brod a předposlední výjezd, borec předemnou je nadohled, úvodní pasáž musím kus vyběhnout, pak ale nasedám a jedu co to dá, v pulce kopce sedí nějaký klučina říká: jsi 11. a 17min na prvního. Pod Mrchojedama mijím dalšího defektícího závodníka, hlásí že píchnul, sjezd do Samopší, kde pod posledním výjezdem pocvakávám Sosáka, cpu do sebe karbošneka, magnesium a pořádně zapíjím. Od teď už se nemá cenu na nic šetřit a jedu nadoraz, hned u úvodu technického výjezdu ujíždím, podařilo se mi to dát v sedle, Sosák hrábnul a už jsem mu cuknul. Pořádně jsem zabral a začal jsem se mu výrazně vzdalovat, ale ze tří km jsem ujel teprve tak 400m, jede se mi ale dobře a tak už se neohlížím a jedu. V půlce před sebou vidím dalšího závodníka a hladce ho předjíždím, pozdravíme se a na horizontu už mám náskok tak 500m. Bělokozly a lesem sjezd pod Dojetřice. V lese potkávám Davida Krkošku, který zabloudil a neví kde je, není to tu označené, tak jedu po paměti, ale trošku pozměněná trasa asi vede jinudy než jsem předpokládal a proto si zajíždíme 3km, místo po vrstevnici jsme měli jet prudkým sjezdem, takže jsme oba s Davidem naštvaní na neoznačení trati a trošku znechuceni jedeme do Sázavy, přes most, okolo kláštera hupem nad lávku a na ostrov, je vidět že je soupeř znechucen, ale nic zadarmo nedá, celou cestu co jsme jeli spolu se za mnou vezl, nereagoval ani na pobídku aby tahal i on, holt starý lišák, když jsem zpomalil tak zpomalil také, chtěl jsem mít co nejlepší čas a tak mi nezbývalo než to táhnout, cíl byl esičko v nájezdu do areálu a tak 15m rovinka, výrazně zrychluji asi tak 200m před esíčkem ale soupeř toho šlape ještě víc a je rázem 10m předemnou, ale přejíždí esíčko, protože regulovčík, místo toho aby něco ukazoval kam máme jet, jen kouká a tak nakonec mam v cíli 10s náskok. Celkově jsem tedy 9. s časem 3:52:29 se ztrátou 25 min na prvního, škoda té zajížďky ke konci. David Krkoška ale zabloudil 3x, jel na bedně a spadl až na 10 místo. Společně lamentujeme nad značením, že na 80km trati bylo opravdu nedokonalé(40km trať byla značená dobře). Trať se každý rok malinko mění a závodník, i když trať dokonale zná, nemůže vědět jak to pořadatel zrovna letos myslí, když to neoznačí! V tomto tedy velké zklamání, že nám trať za 500 kč ani pořádně neoznačí. Oddělávám čip a nesu ho ke stánku, aby mi za něj dali 200 kč, ale chtějí po mně i číslo, což mě velice překvapuje, neboť v propozicích píšou pouze o čipu, o čísle tam není slovo, na to ale ta pani neslyší, zatím se nechci hádat a tak oddělávám číslo a jdu na pivko. Od ostatních se postupně dozvídám že nejsem zdaleka jediný kterému se to nelíbí a když vidím ředitele závodu, jdu za ním a chci aby mi objasnil, jak je to možné, v propozicích napíšou co účastníkovi závodu za zálohu propůjčuje, těsně před závodem si to rozmyslí a trofej v podobě čísla seberou, proč po mě nechtějí i tu igelitku ve které mi to dali? Ušetřili by zajisté ještě více! Je to od nich sprosté, nečestné a nesportovní. Nic mi k tomu ale není schopen říci, že to prý říkal před startem. Tak ať si to číslo strčí do pr…..
No, už se těším na Stupavu a Sudety, tam si závodníků váží a dostávají servis opravdu All inclusive .