Ráno před startem se přední brzda rozhodla, že už nepojede a prostě přestala fungovat. Zatímco mi tedy mechanici narychlo dávali jinou brzdu (mechanickou kotoučovku), tak já smutně koukal na odjíždějící balík. Vyrážel jsem až s cca desetiminutovým zpožděním.
První závodníky jsem začal dojíždět za vrcholem prvního stoupání. Bláta bylo po noční bouřce všude dost, takže kromě boje s ním, jsem ještě musel dávat pozor na pomaleji jedoucí závodníky. Krásný hřebenový singl po hranici jsem si doslova užíval. Ale míst na předjíždění tam bylo poskrovnu. Lidi ale byli slušný a na požádání mě pouštěli.
Z hřebenu jsme se potom po zadkách sklouzli (o sjíždění nemohla být řeč) k prvnímu bufetu. Ono vůbec dnes byly všechny prudší sjezdy pro mě seběhy, protože přední brzda jakoby se bála, aby nestiskla kotouč moc silně. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy, a tak se láduju hrozinkama až mi lítaj z uší. To už jsem se propracoval zhruba polovinou startovního pole ale stálo to dost sil.
Pak to mám takové trochu nezaostřené. Prostě jsem jel, sem tam někoho dojel a ujel mu. Několik useků se mi přece jen vrylo do paměti a místy i do těla. Například cesta po vrcholu skal, kde za jednou zatáčkou se přede mnou otevřela hlubina a já se pak hrabal nahoru jak mravenec z mravkolví jámy.
Průjezd močálem, kde hovada štípala i přes kraťasy. Cesta z bílé šotoliny, kde hrozně pražilo a vůbec to nejelo. Prostě jen takové střípky.
Za třetí občerstvovačkou jsem dojel první 2 holky, který svedly bitvu bitev. Na chvíli jsem jim ujel, pak mě zas dojely, pak jsem jim zas ujel. Tady už dávno šly stranou konvenční zbraně, a zuřila nukleární válka.
Pozdější vítězka hekala do kopce takovým způsobem, že bylo velmi obtížné soustředit se na výkon, tak jsem radši definitivně ujel.
Do cíle jsem dorazil prošitej jak deka. 43. flek a 4. místo v kategorii.
Nakonec jsem 3. průběžné místo v kategorii neuhájil a spadnul na bramboru.
Tenhle etapák byl to nejtěžší co jsem kdy jel. A to hlavně technicky. Organizace byla zdařilá, a myslím, že v Teplicích založili nový kultovní podnik, který si najde své příznivce.
Také věřím že za pár století bude v Musee de Torture vosková figurína s cedulkou Véna Hornych a směrovou šipkou v ruce.
