Konečně tu je můj oblíbený závod!Vynechal jsem pár závodů a poctivě jsem potrénoval v našich Křivoklátských kopcích a okolí Mukařova. Beru s sebou rodinku,dle yr.no slibovali že nezaprší :To je dost táto,že jsi nás vyvezl!
Přihlásil jsem sebe a moji mladou krev RICHARDA 5 let (Budoucí šlapka)!!!Dostal od mne oranžový dres ,ve kterém pro jistotu i spal,aby načerpal zavodní atmosféru.
Ráno při příjezdu k Chuchelskému závodišti,nechápu, proč nás nechtějí vpustit do areálu.Po rozhovoru s kamarádem z vedení realizačního týmu,který mi oznámil,že se lidi snad zbláznili a všichni co mají kolo přijeli do Prahy,mi to bylo jasné.Loni jsem v pohodě parkoval v areálu,letos jsem musel parkovat u závor .Vyzvedl jsem si od kamaráda číslo pro sebe i pro Richarda a vyrazili jsme na závod pro Junior trophy .Již na předchozích závodech jsem si všiml, že to není závod dětí ,ale jejich rodičů,kteří mermomocí chtějí ,aby jejich ratolest vyhrála .Tito rodiče ,precizně připravují taktiku a za mocného povzbuzování a poklusu vedle své ratolestí je NUTÍ závodit ,i když samotným závodníků o to vlastně ani tolik nejde!!!Jsou i tací ,kteří své děti po dojezdů div neukamenuji, za to že nejeli podle představ svých rodičů!!!
.
My ,jelikož to byl pro Richarda velký první závod, jsme se chovali zdrženlivě a nechal i jsme ho ať ukáže co v něm je.Jo ,jel to jako výlet,ale dojel a byl spokojen!!!- Tak příště hold asi budu muset taktizovat, běhat a povzbuzovat
.
Díky tomuto krásnému zážitku s mým nástupcem v Orange teamu,jsem se nestihl ani projet před závodem.
Jelikož jsem měl číslo309 do boxu 300-399 ,tak jsem nemusel naštěstí stát tu šílenou frontu nadržených závodníků.Ale přišel jsem pozdě tak můj box již spojili s boxem do 500.Na startu jsem si stoupl vedle teamového kolegy SAĎI,který měl číslo 488.
No nic ,začátek je po silnici tak snad to urvu ,něž vjedeme do lesa. Taktika se docela daří a předjíždím skupinky závodníků .
Byl jsem trochu překvapen,že po týdenních deštích byl les suchý a prašný-no nažral jsem se pěkně.
Závod mi docela sedl a krize nedostatkem rozjetí nepřichází.V závodě nacházím i moravského kamaráda
,kterého jsem seřval,že místo toho aby jel tak si v kopcích, kde jsem je chtěl předjet povídal s kolegou a nakonec i sesedli a začali tlačit .Tohoto borce jsem vybičoval k takovému tempu ,že vydržel se mnou jet skoro celý závod a pořád mi něco mumlal .Při příjezdu na silnici před cílem ,mi chtěl jako naznačit ,že má více sil a dělal úsměvné obličeje.Jeli jsme v závěsu asi čtyři ,s tím ,že jsem si je hlídal ze třetího místa . Po sjezdu z oválu ,kde jsme sežrali zbytky prachu ,který tam nechali koně, jsem využil l jejich nepozornosti a v době kdy oni začínali řadit,jsem jíž na těžko spurtoval do cíle.Po dojezdu jsme prohodili par vět s tím mým moravákem,který neskrýval zklamání ,že mne neudělal.Krásnější však bylo zjištění ,že na mne u cíle čeká rodina . Vzájemně jsme si s Richardem pogratulovali a udělali i pár fotek.Po sdělení nezbytných informací a dojmů ze závodů, jsem se šel vyjet a ,když začínalo pršet ,tak jsem to zabalil a odjel raději domů .Výsledné dojmy : u mne dobrý ,zlepšení,rodinka spokojená ,nezmokli jsme ,moc lidí ....
P.S.-fotky budou!
MIKE