Akce Zlaťák 2012

Akce Zlaťák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2012-08-07.

:: Profil a mapa :: Diskuze :: Foto

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011

• Chose – Zlaťák-druhá střecha světa
  
  Když jsme sjížděli z pradědu bylo neskutečný vedro, Krkonoše ale ukázaly jak dokáže být na horách, pěkná kosa.
  Vyrážím z rajské zahrady něco po 6 hodině ranní, sraz v Mstěticích v 6:30 ale nezvládám a přijíždím o několik minut později, naštěstí protijedoucí cyklista mě ujišťuje, že kluky ze šlapek před chvilkou potkal a tak vyrážím do Čelej, cestou se ještě jednou ptám kolemjdoucích jaký mají oranžové dresy náskok, že prý 4-5 minut. U hřbitova už čekají, tady byl sraz z Bobkem. V Lysí Kapr a v Nymburce Strejda a v početné skupině 8 lidí valíme vstříc Zlatému návrší. Kolíkáč mě ujišťuje, že se jedná o vyjížďku, né závod, tak ať neblbneme a tempo na špici udržujeme na rozumné rychlosti, prozatím mi tachometr hlásí mišutkovských 33 (to je asi dáno tím jak jsem jel do Čelej rychle ), ovšem někde okolo Jičína se to zvrhne a Kapr s Bobkem každý kopec vyletěj jak střely, nás ostatní to nechává v poklidu a vlastním tempem vyjíždíme na každý vrchol, kde na nás čekají Bo Ka, povětšinoukopce vyjedu společně s Ivčou a Icemanem, Kolík se zbytkem se asi šetří na závěr. Je krásné počasí, sluníčko se občas schová za nějaký ten mrak a je příjemných nějakých asi 25 stupňů. Prostě ideální na to být celý den na kole a atakovat magickou hranici 300 km, která bude zaručeně dnes pokořena. Vlastně ani nevím jak, a najednou stavíme u sámošky v Jilemnici a každej se zásobuje cukrama, tak si kupuju dvoulitrovku koly a koláč a buchtu, natlačim to do sebe, sedmičku koly do bidonu a jde se na to, posledních 25 km před obrátkou. Jsme v 500 m nad mořem, a vystoupáme takřka o 1000m, to je pořádná porce. Z kraje je to údolím a tak se jede v poklidu a postupně přituhuje, Kapr průběžně hlásí přibívající výškové metry a ptá se mě jestli jsem to již někdy jel na kole až nahoru. Já jsem tu na kole ještě nebyl a vlastně ani pěšky, takže vůbec nevím do čeho jdu, jak je to prudké a dlouhé. Dole v Jilemnici jsem měl 125km, tak nahoře budu mít 150 cca. Z kraje to Iceman hecuje a zkouší nastupovat, už jsme se ale rozdělili. Ka Ko Cho Bo Ice a nějaký kolemjedoucí v dresu LIQUIGAS. Nejdřív nám ujíždí, ale po chvilce ho máme. Po končící pěkné silnici za to bere Bobek a to se asi stává osudné Icemanovi, dál jsem to již za sebou nesledoval a jen se soustředil na Bobkovo karbonové zadní kolo po několika km jsem ho vystřídal a přišlo mi, že se v poklidu drží, i výraz v obličeji měl v pohodě. Občas jsem ale šel ze sedla a tím vždy nepatrně zvýšil rychlost a Bobrovi pak chvilku trvalo než mě dojel. Proto jsem v takovémto nástupu jednou vydržel déle než obvykle a udělal tak rozhodující díru, teď přišla moje chvíle 6 km před vrcholem utrhnul jsem Bobka, ale když jsem se ohlédl na dlouhé rovince Ko Ka byli také vidět. Za každou serpentinou jsem vždy šel ze sedla a nastoupil, tak abych zvyšoval svůj náskok, aniž bych byl vidět a nebyl tak pro Bo Ka Ko magnetem. Jelo se mi parádně, asi ta kola způsobila že mě nic nebolelo a svaly necítily únavu, pro tohle vlastně tolik v Kolodějích trénuju a gumuju posázaví. Pak jedu do kopce a připadá mi jako bych ani do kopce nejel, nedělá mi problém jít ze sedla a rychlost zvýšit. Má cyklistická duše jásá. Jsou tu Horní Mísečky a odtud ještě 5 km, za mnou si zaručeně myslí že mi dojde, trošku mi to vrtá hlavou, ale lepší před koncem kopce rychle shořet než celý pomalu vyhasínat a tak jedu 13-16 km/ h. Bobek se mi ale trošku přiblížil. Za točkou to zase ve stoje rozjedu a náskok se opět zvětšuje. Pak už zasebou ale vidím KoKa. Cestou nahoru jde dost lidí a tak se trosku smazavá jejich výhoda mě jako magnetu. Někteří lidé mě svými poznámkami ženou kupředu (podívej jak jede rychle, jedna maminka schovává dítko abych ho nepřejel) téměř uplně nahoře ještě než vjedeme do mraků jsou tak nádherné výhledy a mě připadá že letím, je to nádhera. Chvilku padají krupky, nebo ten jemný déšť je tak ostrý, je celkem zima 10 stupnu, ale ja jsem tak rozpumpovanej, že mi nic nevadí. A jsem tu, Zlaté Návrší. Chvilku po mě dojíždí KoKa, je mlha a zima a tak se jdeme schovat, za chvilku otevírá dveře usměvavý Bobek, pak Ivča Strejda a Tom. Dává se do mě zima. Na to ale pomáhá teplý čaj a zabalení do novin a chvilku mi je teploučko. Žádná velká zdržovačka ale není a padáme dolů, cestou potkáváme Icemana, pak s Bobkem jedeme střemhlav dolů, byl to opravdu fofr, na rovinatějších a mírnějších pasážích hladce jedeme 50 km/h a není divu, že v Jilemnici jsme coby dup. Na Kruháči pak dáváme obídek, už celá grupa. Pivko tady bodlo, pak sem byl takovej línější ještě pár desítek minut, ale domů ještě něco přes 100 km a tak to pivo hravě rozjedu. A jak tam někdo zahlásil, ta pravá cyklistika začíná až po 200 km. Ale nepřipadalo mi že jedeme nějaké výletní tempo ku Praze, ale takové za které by se snad nestyděl ani Mišutka, jak rovinka tak 35-40 km/h vítr nevítr. Každej pravidelně tahal vlak jako lokomotiva a jak napsal Kolík, nebylo slabého článku. Ono být na špici po 250 km proti větru vyžaduje velkou vůli ( tady člověk poznává, co to znamená jet na morál). A zase mi to uteklo až do Sojovic, kde jsme u Kaprů dali výborné kafíčko, moc děkuji. Už se mi tam odtud moc nechtělo, byl jsem dost vytuhlej. Do brandejsa co by kamenem dohodil, zde se odpojila Ivča, která to podle našich výpočtů dala za 300km. V HoroPočo se pak odpojuji od posledních jižanů Kolíka a Toma a pozvolna to motám domů pod horkou sprchu a na teplou večeři od mé milované. Děkuji za skvělý den, jste nejlepší. Doma nakonec před 8 hodinou.
  Výjezd 06:15, cca návrat 19:50, celkový čas 13:35, čas jízdy 10:27:15, av 29km/h, 304km, max 69,6km/h, 7670 k cal.
  Takže příští rok nejenom PPP ale i Zlaťák je jasnej.