Kapr –
Rozlučka s Béčkem
Po sobotním kopcovitém Posázaví (up 1440), jsem se rozhodl jet do kopců do Nových Hradů. 140 km se mi nechtělo jet samotnému autem, tak jsem požádal Vitase, který mi poskytl dopravní azyl. Ráno v šest na kole do Čelej, kolo k němu do dodávky, já k Jonášovi Tichému. BMC díky za dopravu.
Start pod cílovým kopcem, který má 2,5 km, to je 4 kola, 5x cílový kopec, asi 100 km nahoru dolu, bez roviny. První kolo jedeme tréninkově ve dvojicích, parádní rozjetí po včerejším Posázaví. Druhý cílový kopec se jede rychleji, jeden borec odpadl. Na 35 km v nenápadném stoupání odskočil Martin Šlégl, po chvilce se zvedl Honza Valeš a borec z Vysokého Mýta, jel jsem zrovna špici, tak jsem se za ně přilepil. Za námi díra, tak jsme jeli. Po 5-ti km šrotu jsou stále blízko, Martin přestává střídat (říká, že už nemůže), tak točíme ve třech. V třetím cílovém kopci ztrácíme Martina, dle fotek máme 20 vteřin, ale to mi nevíme. Třetí kolo stále šrot, začínám ztrácet sebedůvěru, že čtvrtý kolo s nimi nedám. Honza tahá kopce jako zvíře, každou chvíli jde ze sedla, v protivětru v mírném stoupání, visím v každém kole na vlásku. Ve sjezdech kraluju já a Vysoké Mýto, jedeme na hraně! Pořadatel nachystal jednu vychytávku, 2 m široký prudký sjezd, v něm ostrá 180 (ve třetím kole jsem to měl o fous, krajnice to jistila), potom protikopec, v něm po padesáti metrech ostrá 180 v 20% stoupání. Kdo tam nechal velkou, šel pěšky!!! Čtvrtý cílový kopec jedeme tempo, stále jsem tam, ještě přežít pár větrných brdků a mohlo by to vyjít. 11 km před cílem, ve sjezdu, kde jsem minulé kolo jel krajnicí, rána jako z děla, Vysokému Mýtu bouchlo kolo, ještě že to bylo přímo v zatáčce, kde jsme jeli 15 km/h, pár vteřin předtím jsme jeli šedesát. To je pech, bohužel s námi nedojede. Jsem na plech, při životě mě drží šance na bednu, to už musím dát. Pátý kopec do cíle se držím za Honzou, říkám mu, že se mně nemusí bát, že umírám, kilometr před cílem mi nastoupil, ohlížím se, za mnou nikdo. Protínám čáru na druhém místě se zaťatou pěstí. Za koridorem padám mrtvý do trávy. Okamžitě křeč do levého lýtka a pravého stehna (za pět let ježdění asi teprve potřetí), Jonáš Tichý mi šponuje nohu a za chvilku je to dobrý.
Jirka a Radek se svou milou, hned odjíždějí dodávkou s kolama domů. Jonáš, Vitas a Dáša se mnou musí čekat na vyhlášení, dík ta trpělivost. Nádherná rozlučka se silnicí v Béčku v ELM. Ještě dvě časovky a příští rok v Céčku mezi dědkama.
98 km, up 1440 m, na 63 km v úniku, jsem měl avg 175 tepů a vytvořil si novou maximálku 194 tepů!!! Den předtím jsem na Posázaví dal rekord 193 tepů!!!
V Čelákovicích znova do propocenejch hadrů, 23 km do Tuřic na návštěvu, potom 7 km domů (celkem za den 153 km) a teprve v 19:30, po 13-ti hodinách cestování, vytoužená sprcha a gauč...a luxusní svíčková s 5-ti...
Jak v úterý zvládnu Zlaťák, nevím…