Honzis –
Klasickej Zubr
některé akce řadím mezi ty tradiční a klasické, jednou z nich je i Zubr ve Žlebech. Takovej místrní "hnoják", kde se všichni poblijou v kopcích, tam se to naporcuje a závěrečný let zakončený tradičními spurty o prvního fleka. Kdo projde výsledky tak zjistí,že se tu schází obvyklá konkurence, obvykle se jezdí celkem rychle a obvykle odpadnu před leteckým závěrem. Takže jen tak bleskově - 80kousků na startu, úvod za autem už celkem svižně, pak vypálí Dudek z Kolokrámu a to já myslel, že vydrží aspoň 5km. Hold má slabý nervy, nevydržel, zdrhnul. Pak to někdo propagačně zkusil a za Ronovem už jsem tušilže by z toho mohlo něco bejt, tak jsem najel dopředu a radši jel svoje. Pod Lichnicí jsem to tradičně drobet potáhnul, abych jim držky natáhnul. Pak se trošku zvolnilo - rozuměj byli jsme tak v pr že už to dál nešlo, takže se chvíli vorazilo, aby z toho Němec z Vokolku vyrazil a docvak Kejvyho. Nahoře už celkem hrana, potim se jak prase a to jsme na 10km. Tě pic ... Pak se nejelo, což mě drobet naštvalo, páč tam všici jako obvykle dolítli, šmejdi! Na Seč, tradiční selekce, neshodit pilu a bejt tam vepředu, páč za náměstím se to ještě celkem rozjelo a dolu se taky frčelo. Tunýlek - vepředu Kejvy s Němcem, což značí jde do tuhýho, zvedni zadek! Nechávám velká 19, pak 21, dost vstávám, bliju na řidítka, ale tak nějak to sjíždím vsazením nástupu přes horizont. Mhla před vočima a Kejvy jen vybízí teď se rozhoduje, jeď, jeď! Nejde to, vlaju, ale přece tady nezůstanu, ne? Dávám poslední watty a v Proseči je v magnetu zas dojedu. Je nás 6, před náma Dudek, kterého dolítneme v Bradle. Neohlížím se dozadu, ale předpokládám, že za náma svěsili. Asi ne, v hupu někdo z grupy říká, že musíme jet, takže to zase chvíli bolí. Let dolů, ostrá levá, naštěstí se nenastupuje a sjezdík pod HP se jede taky celkem v poho. Dole chci dát gel, ale nejde to, tak jen ionťák. Pro 300,- si jede Dudek - s váhou modelky mu to nečiní problém, jen se prostě zvedne a vodjede. Jak je to jednoduchý ... Kejvy s Němcem jedou lajnu v pravý škarpě, ať to bolí i ostatní, ale stačí se na 53/23 kolíbat nad řidítky a jsem tam. Uf. Dudka dojíždíme, pak se točíme, nic zvláštního se neděje, obvykle rozhoduje hup nad Lichnici, jenže to je specialita Kejvala a dneska to rozřešil Němec už drobet dřív před sjezdem k Lichnici. Makáme asi 65km/h, trojice Kejvy, Dudek, Němec před náma kousek, skládáme se ve 4, ale nejni na to, prolítneme zkratku, v hupu je máme kousíček, jenže jsem tak vyšitej, že rezignuju a nezkouším to ani v krátkém kopci. Dolů nemáme nárok, pak hustejch 8km do Žlebů v kolotoči na bočáku furt přes 40km/h. Zastavujeme se v hupu za Ronovem, tady definitivně vidíme, že je to marný, je to marný, je to marný ... Dojezd táhne Veloservisák, já se snažím točit. Dojezd znám, stejně ho po*eru jako loni ... Zatáčku blbě najíždím, Veloservisák tuhne, ale vypálí klučina v dresu Valenta, já tam dám 53/15, ale mám díru a lejtka pálí bolestí aniž bych zrychlil. Na pásce ho skoro mám, ale vedle se objevuje kluk na Cannondalu - dojezd současně, nakonec 6flek dle výsledků, 50 vteřin na tradičního vítěze Luboše Kejvala. Co dodat? Šrot jako dycky, takhle jsem si v Dolomitech fakt nedával! Vyjet se, vyžahnout Colu, sežrat řízek a zas domu. Klasika, ale mám ji celkem rád a podle stravy jsme místama i jeli, i když Kejvy říkal něco vo tom, že se jelo prd a každej čuměl a nechtěl jet, Němec zas dodal, že hold víme kam patříme a už nic velkýho nezkoušíme. Tak nevim, vyndanej jsem byl teda velmi a moc jsem cestou nepočuměl. Dodělal to Léňa hláškou, že kopce byly krátký a ani ne moc prudký - asi jsi jel jinudy ... Nebo jsi tam dával malou :D
Léňa –
Žlebský Zubr jak má být
Beskyd tour se blíží, proto bylo pro mě důležité, zažít pořádnou intenzitu ještě dříve než na Pustevnách. Po Zdejcině jsem začínal cítit zlepšení mého tragického stavu z Křivoklátského pekla, k tomu ještě pár kopcovitějších tréninků v čele se švihem s Camrdou, bylo jasné že musím týden uzavřít závodem a jediný o kterém jsem věděl byl Žlebský Zubr. Absolvovat jej mi nemohla zabránit ani skutečnost, že v práci mám týden nočních a v hlavě trošku zmatky.
Na dopravě se domlouvám s Technikem, který má v nohách několik italských pas a jeden maraton.
Do závodu startuju unaven díky již přes 30hod trvajícím stavem bez spánku s cílem uviset našláplého Technika a pořádně si závod užít.
Na startovním roštu nás stojí přesně 81 kousků od nás je tady Bonzo s Hulisem, Pantáta, Diablo, Myšák a my dva s Technikem. Z konkurence poznávám Tomáše Dudka, Kejvala, Lukáše Čápa a především marného Honzise s jeho napumpovanýma nohama. Je mi jasné, že tyto lidi neuvisím jsou, ale zárukou tempa, které mě dokáže vygumovat a to je přesně to co teď potřebuju.
Hned od startu se pohybuju kolem špice závody max. do dvaceti, absolutně netuším co nás čeká, Honzis sice něco říkal o kaši a kopcích, ale to není nic neobvyklého, ale raději až na čelo závodu nejdu. Na prvním kilometru nám poodjíždí Dudek, na dalším kilometru si ho dojíždí další borec, balík vůbec nereaguje a tím nám mizí z dohledu. Moc se nejede spíše takové tempo, ale i tak mě začínají tuhnout zadní části stehen nevím jestli to je důsledek nevyspání nebo nějaké chyby ve stravě, ale začínají mi do stehen vyrážet minikřeče a to jsem teprve okolo třetího kilometru!. Na nic nečekám a láduju do sebe magnesium (původně jsem jej vezl Myšákovi ještě, že si ho nevzal). Silnice se nám nenápadně zvedá pomocí takových vlnek, jedeme stále mezi 35 až 40km/h, snažím se hodně švihat, radši jedu lehčí převod s vysokou frekvencí než pohodu na těžší. Na startu mi Honzis říkal, že první kopec je na 15km Jenže my jsme na osmém a stoupáme! Nejede se žádná údržba, kopec stoupá po serpentýnách, začínám mít obavy, že to bude kopec dlouhý a v tomto tempu ho nedám, začínám ztrácet, Honzis mi mizí, Technika nevnímám, sakra co budu dělat v tom velkém kopci o kterém mi říkal Honzis? No kašlu na vše, nechávám velkou a dřu jak mezek, díra mi naskakuje už na dobrých 50m, vzdal bych to jenže těsně před horizontem mě předjíždí Technik lámající převod jako kráva, jsem na 185 tepech, ale jdu mu do háku, čímž mám poprvé v závodě v očích mlhu. Rakeťák jede náramně díky čemuž první skupinu brzy sjíždíme, uff přežil jsem (tento kopec měl 3km, průměr 6% a jel jsem jej průměrem přes 27km/h).
Jenže žádná regenerace jako na UACu se nekoná. Dudek je stále odjetý a skupina chce jet, hodně vidím tahat Honzise, o kterém vím, že jede šrot, protože nechce aby se dotáhli všichni ti, které odpáral v tom prvním kopci, včetně mě. Blíží se patnáctý kilometr, jede se stále šrot, ale široko daleko nevidím kde by mohl být nějaký kopec, jsme na široké silnici, která stále stoupá, při pohledu na garmina vidím, že stoupáme opět šesti procenty. Vyhovuje mi, to že nejsou žádné nástupy, díky bočnímu větru jsme roztažení po celé šíři silnice. Když mě to začne fakt bolet tak naštěstí kopec končí fajn Seč jsem taky přežil (kopec měl 3,5km, 6,3% jeli jsme jej průměrem 28km/h).
V následném sjezdu se jede zase šrot, točím 50x12 a mám co dělat uviset, zpomalují nás serpentýny a hlavně tunel, kterým vjíždíme na most dlažděný kočíčími hlavami, za mostem vjíždíme do lesa, kde opět stoupáme. Tempo neuvadá, hned na začátku mám problém, ze skupiny odjíždí Kejval a za ním jdou další, na zrychlení nemám tak začínám ztrácet. Ještě vidím, jak se zvedá také Honzis, který tam mám velkou placku (kopec má 9%), jo tady to bolelo a mám zase mlhu v očích. Při pohledu na mizejícího Honzise se oproti svým zvykům také zvedám a k mému překvapení si to začínám sjíždět, bohužel na vrchol mi chybí dobrých sto metrů a ztrátu na čtyři kousky před sebou se mi podařilo snížit na deset, ale ne méně. Na vrchol dojíždím totálně na šrot na sjíždění nemám a bohužel za mnou není nikdo kdy by jel hned. První člověk zezadu mě bere až v době kdy naše ztráta na lidi před námi narostla na dobrých stopadesát metrů. Je to někdo od Webrů s vysokými ráfky, snaží se povzbudit ostatní do kolotoče jenže nikdo to nechápe, snažím se jej podpořit tak párkrát prostřídám, ale celou dobu mi nejde tep pod 185 tak ty mé špice jsou takové jalové.
Vůbec nepřemýšlím kdo tady je nebo ne, jen jedu šrot, kontroluju garmina kde mám natočeno teprve 23km, jak tohle dojedu? Začínáme docela točit, jenže je tady pár lidí, kteří nechávají díry, proto se mi několikrát po odstřídání nedaří zařadit až na konec naší skupiny, ale musím jít zpět i po pár sekundách. Terén je dost vlnitý, stále fouká z boku nebo proti. Většinou tahám ve sjezdech nebo rovinách, v kopcích (magnetech) jedeme lajnu. Před sebou máme dobrých 200 čelo závodu, kde vidím, že Dudek a spol jsou dojeti, vidím také zaváděcí vozidlo. Tyto skutečnosti znamenají , že ze šrotu přecházíme v kaši. Bohužel netahají všichni stejně, takže se přibližujeme jen v kopci, ale na rovině nebo ve sjezdech nám šestka před námi odjíždí (nás je asi deset). Od startu do ted jedu většinou na svém stropu, proto se obávám každého stopoření kopce, v jednom takovém stopoření okolo 40km se čelní skupince přibližujeme na deset metrů, dokonce vidím Honzisův zařazený převod, Dudkovy žíly, to vyburcuje čtyři borce z naší grupy k nástupu díky kterému mi odjíždí. Zůstávám tedy v šestičlenné skupince, kde je s námi také junior z Favoritu Brno, šikovný kluk.
Na hlavu je strašně to, že jedeme kaši, pěkně střídáme a na čtyřku závoďáků před námi máme stále stejnou ztrátu cca 10 až 20sec. Nejvíc mě štve to, že tam jsou lidi, hlavně jeden, kteří po Seči tahali za kratší konec. Vzájemně se hecujeme tím, že si všichni dáváme špic totálně na kaši, nestřídá jen junior, občas někdo vynechá (včetně mě), ale jinak jedeme pěkně. Přichází 45km a vrchařská prémie, kopec přichází tak z ničeho nic, vjíždíme na něj z hlavní kde jsme to valili přes 50km/h a během padesáti metrů mám zařazeného kašpara. Tempo mi vyhovuje, bolí to, ale dá se to vydržet. Bohužel ztrácíme dva korálky, juniora a nestřídače. Po prémii už vím, že kopec nebude, takže žádné šetření a pěkně makat na špici. Zaměřuju se opět na úseky, kde silnici mírně klesá, jedeme proti větru, točím lehčí převody než zbytek našeho kvarteta (střídáme jen ve třech), ale díky tomu dokážu odvézt delší a kvalitnější špice. Když odečtu kopce tak v posledních deseti kilometrech máme průměr 58km/h! Je to úžasný letecký zážitek na špici to je drill, ale pak v závětří si šmrdlám převod 50x12 jedu přes 60km/h, nááááádhera. Skupinku před námi jsme ještě viděli rozdělenou na dvojičky těsně před Žleby, ale nesjeli jsme je. Z naší čtyřky jsem jediný pod 40 let, tak se nesnažím jakkoli taktizovat, prostě jsem si na začátku Žlebů vlezl na špic, kde jsem to vydržel až do mety 100m cíl, kde mě dva rakeťáci dali, málem mě dal i nestřídač!
V cíli závodu jsem byl za 1:44hod což na 64km ve vlnitém terénu s bočním větrem docela jde. Neplánovaně jsem odjel Technikovi, očekávaně jsem nestačil na marného Honzise, ale velmi neočekávaně jsem si tento závod užil se vším všudy. Díky vyrovnanosti startovního pole, se pořád jel šrot minimálně mezi naší a skupinkou před námi nebyl žádný výrazný rozdíl, prostě jsem si mohl zazávodit, v cíli jsem dostal řízek s bramborem a colu (pivo). Jestli mi to vyjde tak mě tady příští rok uvidí zase.
Technikovi děkuji, že mě odvezl domů, cestou jsem samozřejmě několikrát usnul, ale i tak si pamatuju Technikův boj s nedostatkem nafty v nádrži, ale vyhrál a na benzínku jsem dojeli s rezervou necelých 5km na dojezd!
::
Propozice ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::