Kolíkáč –
Jak nebýt ve správný čas na správném místě
Po čtvrtečním průplachu a pátečním brzkém ranním vytočení nohou, které naštěstí proběhlo jen ve verzi nahazující silnice, jsem se podle předpovědi pana Aladina začal těšit na suchý průběh v Mečeříži. Ale opak byl pravdou, sedíme s HonzouB v autě, 30 minut do startu, máme již zaprezentováno a vedeme filozofické řeči o smyslu cyklistiky, neúnavný déšť bubnuje do střechy, ne dnes to bude stejné jako ve čtvrtek. Ale co má říkat taková Ivča, která si to užívá již po třetí v tomto týdnu, ne jdeme do toho! Navlíkám na sebe teplejší variantu oblečků a v provazech vody jedeme na start. Snad aspoň jeden okruh se nebude útočit a jen se v klidu rozjedeme, což se také potvrzuje, rozvážným tempem se seznamujeme se všemi nástrahami na okruhu. Mám trochu obavy, co se mnou udělaly Doksy, tak se jen vezu na ocase, za to Myšák jede jako z praku, stále ho vidím u špice, ale je to ještě pěkná dálka do cíle, ty big moments ještě určitě přijdou. V prvních Kochánkách docela cítím stehna, hmm, tak to přišlo brzy, ale pak se to nějak zázračně rozjelo a již jsem je neucítil. Okruh za námi, jdeme do toho nanovo, snažím se taky prokousat dopředu, stále famózně leje, ale není mi naštěstí zima jako ve čtvrtek, ty vrstvy oblečení jsou znát. Aj druhé Kochánky a Myšák defektí, tak to je smůla, dnes jel fakt parádně! Zůstávám sám samotinký z orange, z BMC je tu snad 10 lidí, jinak je to směsice týmů, většinou po jednotlivcích
Najíždíme do nejrozbitějšího úseku před Mečeříží, fouká proti, docela se to mele, najednou šleh a přede mnou se válí Robert Kleiner, než se z toho vzpamatuji a vykouknu, co se děje na špici, tak se zrodil rozhodující moment závodu. Vitas +1 odskočili a BMC začalo brzdit jako o život. No pěkný, jsou ale na dohled, v tu chvíli věřím, že je ještě sjedeme. Ale bohužel tu není síla a vůle jet, je to rozbito do jednotlivců, kteří chvíli rozjedou tempo, ale další nevystřídá, většinou si tam šikovně najede Jirka Sekera a čeká, co se bude dít
. Z Mečeříže dolů z kopce si dokonce dovolím ulevit za jízdy a pak si balík znovu doskočit, no prostě nejede se a nejede
. Je pravda, že tomu taky moc nepomáhám, po chvíli na špici, kde mě střídá jen neúnavný Robert Skřeček se znechuceně vracím dozadu balíku a říkám si, co já bych plýtval ze silami, když se tady dalších 15 lidí jen veze ... Vrcholem je, když to znovu s Robertem zkoušíme a celé BMC nám fandí za zády a říká, kluci jeďte jeďte, máte dobrý kola, to ještě Vitase sjedete, vždyť on už určitě nemůže
Vzpomínám na Kapra, ten by za to určitě dokázal vzít, no on by asi jel spíše v tom úniku s Vitasem... Tak zase nic, zase jsem zalezl dozadu, poslední okruh, stále na rovnějších úsecích vidíme blikající motorku a za ní dva uprchlíky, ale je to marnost, prostě se neposkládáme tak, aby se točil vepředu kolotoč ve více lidech. Nohy překvapivě jedou, cítím se skvěle, ale vím, že závěrečný spurt, bude hlavně o ostrých loktech, a to nebude nic pro mě
. Poslední Kochánky ještě zkusím trochu přišlápnout na špici, třeba se někdo chytne, ale za mnou jako stín Jirka Sekera nebo Robert Kleiner, prostě si to kluci skvěle zrežírovali. A tak závěr je přesně takový, jaký jsem nechtěl, ti co se vezli, na špici se neukázali, mají najednou mraky sil a hlava nehlava to pálí do cílového magnetu. Hold každý bod se počítá
. Trocha hořkosti, asi bylo navíc, nohy překvapivě jely, dnes jsem prostě nebyl ve správný čas na správném místě. Gratulace BMC, pěkně to ovládli.
Léňa –
Deštivá Mečeříž
V Mečeříži jsem minulý rok zažil poslední vydařený závod roku, prostě mám tento okruh rád a to, že se pojede v dešti mi nemohlo zabránit si závod znovu užít. Oproti čtvrtečním mokrým Doksům nejsem vůbec rozjetý, sedím s Technikem v autě až do doby, kdy nám chybí tři minuty do startu, teplo je nadevše.
Na startu stojím ve druhé brázdě za HonzouB, nezacvakl jsem na poprvé tak myšlenky na únik po startu jsou zavrženy, spíš jsem rád, že se pohybuju kolem třicátého místa, tempo je rozvážné nikomu se nechce jet, takže v mém okolí se pohybují jedinci, kteří v balíku moc neumí díky čemuž musím často na brzdy což v proudech vody je dost nepříjemné. Zahlásím Technikovi, který si to šine přede mnou, že musíme dopředu. Bereme to po levé krajnici až na samou špici, kde úřaduje duo Smejky a Luděk Kvapil. Pozdravím Smejkyho, dávám mu pár otázek, ale vůbec nemluví je plně soustředěný na týmové úkoly, škoda. První sjezd v Hlavně se jede díky bohu opatrně ve výjezdu se také nespurtuje, probíhá typické seznamování s okruhem, první nástup registruju v rodišti Johnyho v Předměřištích nad Jizerou, kdy jde do úniku čtveřice výtržníků chybí tam kdokoli z Lawi, takže mi je jasné, že to dlouho nevydrží, ale jedeme mírně po větru a v dalších kilometrech nás čekají první Kochánky tak jdu za nimi, jedu kolem 60km/h a na mostě před Kochánky je mám, jakmile jsem u nich vidím, že přestali jet, roztrousili se jak holuby na náměstí, jsem rozjetý tak si to na Kochánky šinu pěkně dál a vidím, že mám za sebou celý balík vyskládaný do lajničky, střídat se nikomu nechce tak to táhnu přes Kochánky až do poloviny kopce, kde mě střídá Červajs s Luďkem a Smejkym, nechci se propadat tak jdu hned za Smejkyho, je velký, takže se za ním dobře jede. Toto naše kvarteto jede až na hlavní, kde se přestane úplně jet, trio z BMC si zalézá a jsem na čele zase sám a to vůbec nejedu, v klidu vytáčím nohy, občerstvuju se, otáčím se, protože se chci schovat proti větru co nám jde naproti, ale marné nikdo mě nepouští, ještě že tady máme kluky z Lawi, Peťa Nováků vystřelí po mé levici, za ním Néža, Smejky, Luděk tak jdu taky najednou jedeme pade a zase lajnu, bohužel tempo skončilo po pár stovkách metrů a do Mečeříže jedeme zase klídek hup do druhého kola mě bolí, protože jedu kravskéj převod, který mě málem zatavuje.
Jak bylo první kolo seznamovací tentokrát se jede už od začátku, není to kudla, ale už tady nevidím žádný pomatence, ze špice se nehne BMC duo Smejky, Luděk a vždy někdo z Lawi. Za kostelním Hlavnem začíná úsek nástupů na rovinách, tempo je hodně trhané, jelikož se chci bavit tak se snažím většinu nástupů pochytat, což mi pěkně strouhá nohy, a druhé Kochánky mě na horizontu pěkně bolí, naštěstí konec kopce je po větru a těch 45km/h se tam dá jet v háku bez zakyselení, další nástupy následují zase až na hlavní, tentokrát si couvám z top ten a nechávám to sjíždění na jiných, nejsme ještě v polovině tak se nechci zasekat.
V třetím okruhu jedu více úsporně, párkrát se s Technikem objevíme na samé špici závodu, rakeťák se mě několikrát ptá, zda-li chci ujet, vždy jej odmítnu, že je brzy, jj užívali jsme si to. Tento okruh jsem spíš prokecal než projel, kdybych měl diktafon jistě bych měl pár sloupků z rozhovorů s Peťou Novákem, Néžou a jejich kapitánem, s Néžou se nejlépe povídalo na špici kopce v Kochánkách, kde mi v našem rozhovoru postupně docházel dech, zatímco Venca snad ani nevěděl, že jedeme do kopce, v nájezdu na hlavní jsem se jel radši pěkně schovat a vydýchat, ale ne na dlouho. Neboť těsně před odbočkou na Mečeříž nastoupil Néža, ale jen tak nepatrně, sice jsem mu poděkoval za vzruh, ale i tak jsem mu musel ukázat jak se nastupuje správně, najel jsem si úplně doleva, zařadil 50x12, roztočil frekvenci 120 a nastoupil s Radkem Šuvadou za zadním kolem a to vše s podrobným komentářem snad byla sranda J.
Ve čtvrtém okruhu jsem přestal vnímat déšť už jsem se chtěl někoho zeptat, abych se ujistil, že fakt neprší, ale vzdal jsem to. Na špici se začaly stále více objevovat kluci z Lawi co mě bavilo tak to jak to klukům pěkně funguje, vždy když někdo projel kolem kapitána Dana tak tam něco proběhlo, bohužel mluví jazykem, kterému můj lid nerozumí tak nevím co dostávali za úkoly, ale bylo zřejmé, že chtějí aby nikdo neodjel a vše šlo do spurtu. V tomto okruhu také poprvé registruju Zahradu, dnes je na něm vidět, že nemá svůj den na povídání tak do něj moc nehučím, škoda. Začínají nastupovat jednotlivci z Favoritu Brno, pak nějací samorosti bez týmové příslušnosti, ale vše v klídku pochytávají Lawiťáci také jsem si užil jízdu na motorkou z Teplic, Jirkou Novákem při jednom takovém sjíždění, za Hlavnem zase někdo nastoupil, Smejkyho měl v háku a najednou byla díra 50m, motorka z Teplic si shodila a jen pomaloučku točila, šel jsem za zadní kolo a prožíval pocity Néži nebo Maliny na Prsu, kteří si tohoto způsobu jízdy užili do sytosti. Byla to paráda, sice to bylo dost cítit zejména na stehnech, ale ten fičák stál za to. Po sjetí „uprchlíků“ jsem se zase musel vydýchat v balíku, ale stálo to za to. Čtvrté Kochánky jsem přežil o chlup, najížděl jsem do kopce kolem třicáté pozice, tím jsem se dostal do pozice, kdy jsem si nemohl jet své, ale to co jeli ti kolem mě, takže v první zatáčce, kde se kopec vzpřimuje jsem si musel přibrzdit a tím jsem za boha nemohl roztočit svůj převod 50x19, hodil jsem tam španěla, ale v zápětí mi spadl řetěz na malou placku, tím jsem ztratil nejen rytmus, ale i rychlost, návrat mě stál opravdu dost sil a na vršku jsem si metrovou díru sjížděl s mlhou v očích v tepech kolem 190, uff to jsem měl o fous.
Pátý okruh definitivně ovládali kluci z Lawi vepředu byli snad všichni, tempo bylo díky tomu pravidelné bez větších nástupů, najednou se dopředu začaly cpát lidi, které jsem celý závod neviděl, několikrát mě málem shodil do škarpy Vajda, naštěstí tento jeho způsob jízdy už znám tak jsem to vždy čekal a vše ustál. Jede se spíše v lajně nebo maximálně ve dvojíčkách, někteří jedou jako šílenci tak se bohužel před Kochánky propadám do druhé poloviny balíku což opět znamená v nájezdu do kopce brzdit, ale tentokrát neshazuju na španěla, ale drtím převod 50x21, pěkně mě to zavařuje, začínám se propadat, rvu to co se dá, frekvenci musím mít maximálně šedesát, ale strach, že si shodím a už to neroztočím je větší, nastává pro mě nejhorší minuta závodu, kdy jedu naprostou krefff tzn. s mlhou v očích, ale jo jsem tam. Na hlavní se to začíná míchat, nechci riskovat tak se nikam necpu a jen vytáčím nohy. Těsně před Mečeříží se začíná teprve jet pořádné tempo, rád bych si naskočil, ale opět zleva mě vytlačují lidi, které jsem poprvé uviděl až tady, supr to se na to můžu vykašlat, tak tak činím. Pouštím všechny před sebe do té mlýnice a do cíle to už jen dojíždím setrvačností.
Sice jsem přišel o dost bodů, ale spát půjdu s vědomím, že jsem si závod užil po všech stránkách, žádné vození, ale závodění to bylo! Tým Tomáše Vitáčka opět uspořádal super závod bez jakýchkoliv organizačních zádrhelů, překvapilo mě duo Smejky Luděk, kteří celý závod neopustili top pět, smekám, skvěle jel Technik, který si to také jistě užíval plnými doušky, prostě to bylo úžasné, déšť, ne déšť.