Akce Za jazykovými skvosty 2011

Akce Za jazykovými skvosty patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2011-03-24.

:: Trasa a profil :: Diskuze :: Foto

Historie: 2006 :: 2010

• Léňa – Skvosty našeho kvinteta
  
  Původně jsem na tento výlet nemohl vůbec jet, díky pracovním povinnostem. Naštěstí nebo spíš bohudík se mi na poslední chvíli udělalo v mém plánu okénko a taky díky úterní vyjíždce s Kolíkáčem a Icem jsem se rozhodl, že na tuto trasu vyjedu po roce opět.
  V poslední době mám opět problémy se zády, proto ráno neponechávám nic náhodě a poctivě skoro půl hodiny cvičím všechny cviku na záda a břicho co znám, jen abych to nějak na poslední chvíli zachránil a nemusel jet pod práškama. Další důležitý bod bylo jídlo, narval jsem do sebe šest rohlíku s pomazánkovým máslem, zapíjel ionťákem a na cestu přibalil sedm sojových řezů, dva bidony s malťákem a Nutrendem. Ještě toho co nejvíc nacpat do brašničky, aby záda netrpěla, protože povezou foťák, telefon, vše se musí zaznamenat pro další generace.
  Vyjel jsem na poslední chvíli nebo spíš pozdě, protože na sraz s Icem a Kolíkem dojíždím pozdě asi o pět minut. Už na křižovatce nejsou a začínám mít obavy, jestli mi neujeli. Když se jim chystám zavolat, volá Iceman, kde jsem. Fajn setkali jsme se o křižovatku dál a můžeme jet za duem K+K (Kajman, Kapr). Stále jsem si opakoval, že pro zdárné absolvování dnešní trasy, musím minimálně 50km jet na pohodu, jinak to zase odnesu zrakvěním. Až do Kolodějí nás vede Kolíkáč, který si tímto jak se později ukázalo, vybrat většinu svého času na špicích. Ale měl jako jediný zimáka, to ho omlouvá.
  V Kolodějích chvíli čekáme na K+K, během čekání přijíždí host Čudla, který se s námi chce svézt jen na Vodslivy. Ještě nezbytné foto před odjezdem a hurá na Strašín. Špici opanovali Kapr s Kolíčem, které v Březí střídáme společně s Icemanem, to abychom si ohlídali, že se pojede v poklidu. Co je rušivý element, tak to je naprosto neúnosně silný provoz až do Tehovce si připadám jak na magistrále, takové to tady bylo klidné místo….
  Strašín, kolem nemocnice Struhařov, prostě kolodějská klasika, dále Ondějov, kde jak to už bývá šlapky začínají blbnout, tři K (Kajman, Kapr, Kolíkáč) se zvedají a začínají spurtovat, mě to nechává klidným a jsem rád, že Ice je se mnou, do toho má ještě telefon, můžu tedy udělat první fotky, bohužel bez tria K. Káčka na nás čekají u ondřejovské studny, moc se nezdržujeme a pokračujeme na Chocerady, kde ve sjezdu pořizuju další foto.
  Z Chocerad na Vodslivy bohužel jedeme jen ve třech, Ice a Kapr nám prostě ujeli, mám v ruce foťák, pořizuju fotky s Kolíkem a Kajmanem, ještě bych chtěl zachytit v kopci i naše dva kolegy, musím zrychlit a poprvé zapojit cukry. Iceho sjíždím asi po kilometru a Kapra vidím až když nám jede naproti a že si to dá dvakrát. Když nás míjí, stačím ještě zaregistrovat Kaprův převod, bylo to něco jako 53x17, no ani se nedivím, že mu po chvíli padá z kapsy tyčinka, která tomu tempu prostě nevěřila.
  Z Vodsliv padáme do Třemešnice, jet s normálními lidmi asi by se tady nic vyjimečného nestalo, ale jsem tady se šlapkami. Prostě akorát když schovávám foťák mihne se kolem nás fichtl, ihned mě napadá háknout jej! Bohužel jsem zavřený Kajmanem, volám: Pusť te mě, ale nikdo nereaguje a fichtl odjíždí. Musím skoro do Kajmana najet abych se mohl vydat na stíhací jízdu. Okamžitě házím 50x12 a točím až na 66km/h a fichtla dojíždím asi po pětistech metrech, ještě za sebou cítím někoho, ale fakt netuším kdo to je. Po docvaknutí se nám rychlost ustálila na 50km/h, přichází první brdeček, kde by se dalo jet rychleji, ale fichtl začíná chrnět, bzučet až dusit, musím si přibrzdit a přestat šlapat. Na vrcholu se zase rozjíždí někam k 50km/h, ale už to není rovina, ale takový magnet a musím pořádně makat aby mi neujel, ještě stihnu zkontrolovat kdo se to za mnou veze, samozřejmě Kapr kdo jiný by se nechal zlákat. Řidič fichtlu není cyklista a vůbec neukazuje díry, když chytám asi třetí, kašlu na něj a na vrcholu ho nechávám jet. Prostě to byla výborná vsuvka, za kterou by mě nejspíš nikdo nepochválil.
  Do Divišova jen vytáčím nohy, fichtl mi vzal nějaké ty cukry, které se ještě budou hodit. Pomalu se napojujeme na trasu závodu Kolem Posázaví, můžu zavzpomínat jak jsem v tomto úseku táhnul naší skupinu společně s Mářou, jo to byly časy. Krajina se začíná vlnit, do Radonic se začíná stoupat, ještě se držím při zemi a jen točím nohama s Icem, který mě opět nenechává samotného, je fajn mít někoho u sebe. Vychutnávám si serpentýny jako malované a po nájezdu do stoupání do Zdebudevsi už cítím, že bych mohl trochu přišlápnout. Držím se Kolíka a Kapra, jedeme docela svižně až vytrácíme Kajmana s Icem, kteří prostě jedou rozumně a po pár stovkách metrů se k této dvojici přidává také Kolíkáč, zůstávám jen s Kaprem, který nějak nezvolňuje. Abych se nezakyselil, házím lehčí, ale ve stejnou chvíli Kapr hází těžší! Tak pohoda nebude a na šmrdlátku nenechám řetěz otočit ani jednou, ale i tak mám o převod lehčí než Kapr. Kopec nepolevuje, rychlost je někde kolem 30km/h a Kapr jede jako mašina, před Zdebudevsi mi odjíždí, prostě nehodlám akceptovat tempo do nekonečna. Ještě ve vesnici se sjíždíme a může začít druhé kolo, Kapr hází velkou a už se jen letí, jedeme hodně přes 30km/h v místě, kde se sklon zmírní i 40km/h, ale jsem rozhodnutý, že Kapra nepustím, on to totiž potřebuje jako prase drbání, kdybych tam nebyl vykašlal by se na to a jen by točil nohama. Třista metrů pod vrcholem vítr, sklon magnetu Kapra unavuje natolik, že jdu před něj a dojíždím si symbolicky pro horskou prémií před Kácovem.
  Jeli jsme opravdu dost rychle, tak mě ani nepřekvapuje, že musíme na kluky chvíli čekat, aspoň můžeme založit bufet. Ice nás začíná nenávidět, neříká nám to, ale znám ten jeho výraz už od Mamuta 2008. Jak byl sjezd do Kácova příjemný, tak byl výjezd na Polipsy nepříjemný a to jen díky větru, sklon a délka je sice nezanedbatelná, ale je tady krásný nový asfalt, starosta vesnice Polipsy se činil. Nezbytné foto, telefonická vsuvka s Gejzou, který sháněl informace o závodě v Křinci a vyhrožoval Kolíkáčovi, jak ho na závodech zařízne, jo legrace byla i jsme si zavzpomínali, jak jsme Gejzu zařízli na Mamutovi těsně před cílem, když nám na 80km ujel a jel díky tomu asi 130km sám…..
  Vítr nám přeje a jazykové skvosty typu: Čestín, Krasoňovice jen projíždíme. Sjezd před Zbraslavicemi je stále rozbitý, řídím se pravidlem z Paříž Roubaix, když jsou díry, musíš je přeletět a letím s kaskadérem Kaprem v zádech. Díky tomu do stojky v Zbraslavicích najíždíme spolu ve dvojici a kluky ani nevidíme. Na náměstí je obvyklý bufet a pořizujeme foto. Tento rok si dávám zvláštního bacha, abych nerozříznul plášť a daří se. Nevím jestli tady, ale padlo, že když je tak krásně, skoro 19 stupňů, mohli bychom si to protáhnout do Košic! Nikdo nic nenamítá, je rozhodnuto, jedeme do Košic.
  Při obrátce směr Praha, nám vítr začíná vše vracet i s úroky, jelikož nejsem schopný rozpoznat odkud vane, tak vane furt proti! Snažím se schovat za Kaprem, chvíli jedu vpravo, chvíli vlevo nebo přímo za ním, ale pořád to je dávačka. Prostě hák je na nic, jdu na špic kde to fouká i tak více, nechci jet kreff, mám obavy abychom někoho neztratili. Naštěstí se blíží další monument dnešních skvostů a to, Pivnisko.
  Z Pivniska to razíme na Žandov, pak vpravo do lesů, kde jsme schování a fouká z boku a díky Kajmanovi špici to razíme skoro 40km/h na Košice. Odbočka do Košic není značená, ale místoznalec Kolíkáč nás neomylně posílá do prava po větru až je mi líto, že tím směrem nemůžeme jet déle než 400metrů. Rychlé foto a vzhůru do větrného pekla.
  Nemám tady svého Větrníka,, který by mi ukazoval kde mám jet, tak než abych stále hledal dobré místečko, jdu radši na špic a věřím, že se kluci schovají. Začínají se ozývat taky záda, vítr nikdy nepřinese nic dobrého. Nyní jsme v místech, kde jsme minulý rok jeli mezi 40 až 50km/h, v kecacím tempu s kluky z Endurainingu Milošem a Tomášem, jedeme mírně nad 20km/h. Je to mírně z kopce, otevřená krajina, vítr si nás vychutnává. Jsme roztažení na celou šířku silnice, nikdo nemluví ani celou jízdu hláškující Kolíkáč, nejspíš všichni myslí na to samé co já a to být co nejdříve pryč z toho fukaru. Díky zajíždce do Košic vjíždíme do Uhlířských Janovic po hlavní čímž se vyhýbáme brdkům a pokračujeme svižně dál přes Staňkovice, Benátky. Už cítíme ve vzduchu kolodějské kopečky a zařazujeme pauzu před odbočkou na Vlkančice. Díky stromům a místním brdkům se už dá jet rozumněji, můžeme opět prohodit pár slov, ale někteří jsou ve stavu, že nemluví. Moc dobře tento stav znám a jsem velmi rád, že to tentokrát nepotkalo mě, ikdyž k tomu chybělo málo, stačilo by ráno necvičit nebo nejíst a nebo se nechat zlákat už na Ondřejově k výplachu glykogenu.
  Jedeme už klasiku na Nučice, Vyžlovku o tempo se stará především naše severní větev Kapr, Kajman, které musíme často upozorňovat, že vezou lidi a ztrácí jižní větev a to je ten důvod, proč na špic pouští mě, protože to je záruka turistického tempa. Tím se hatí mé plány jet zašitej až domů. Kajman s Kaprem nás doprovází až do Křenice, kde se náš kvintet rozděluje podle větví.
  Naše trio už jen vytáčí nohy k domovu. Domů dojíždím po šesti hodinách a 164 kilometrech.
  Hlad mě nestihl, podařilo se mi sníst pět řezů, vypít díky zastávce ve Zbraslavicích tři bidony + 3x kobliha, ale ty záda i s novým posedem bolely. Celkově tento den hodnotím na výbornou, počasí vyšlo, trať až na začátek bez provozu, výborná nálada, rozumné tempo, super skupina, výborný tahoun Kapr, skvělý Iceman, vtipný Kolíkáč a oranžový Kajman všichni byli bezvadní, už se těším na Ještěd a doufám, že mi neuteče!