1, Jak hodnotíš sezónu 2013?
Povedla se nad očekávání, jsem moc rád, že stále funguje to šlapkovské spojenectví, ta oáza do které se vždy vrhnu, a nabiji se energií do běžného života. No a z osobních úspěchů… zlato v CKKV Hobby Cupu, o tom se mi nikdy ani nesnilo!
2, Nejkrásnější zážitek ze sezóny 2013?
Asi maratóny s grupou B, letos to prostě klaplo, Jirus v orange, stálice Dreamer a Beskyd, Krušnoton a Král i s Kaprem ve společné harmonii, to bylo moc, moc pěkný! Ale začněme pěkně popořádku... Po objíždění celé republiky, po tradičních akcích typu Ještěd, Skvosty přišla první zkouška ohněm, a to Jarní časovka Bášť. Parodie na kozu a Bobkovy ráfky vůbec nepomohly a zajel jsem svoji obvyklou časovkářskou tragédii. První šlápnutí – PRS jsem si splnil cíl dojet s čelem do cíle, ale to si vyplnilo asi více lidí, jelikož čelní skupina byla přes 20 hlav a byla to správná loktovačka. Milovaný Sázavák, letos deštivý, si mě našel se zanesenými dutinami a já vypochodoval hodně brzy. Chyběly intenzity, výbušnost a tak jsem s hrůzou hleděl k dalšímu závodu, který jsem nejel jen sám za sebe
. Břežanská osma s Kaprem to byl nebeský mazec a přinesl první zlato do letošní sbírky v CKKV hobby Cupu. Znovu musím Kaprovi na tomto místě poděkovat, to on to celé naplánoval a pak i do puntíku splnil
. Kouřimská 50, se psím počasím, mi moc radosti nepřinesla, v půlce na kostkách v Kouřimi jsem zle zaváhal a čelo bylo fuč. Extraliga Masters a Sedlec-Prčice konečně přinesla zaslouženou odměnu, mezi vyhlášenými vrchařskými esy jsem netahal za úplný konec provazu. Zimní a mokrý Mamut Tour, od půlky s oranžovým Jirusem, to byl koncert zakončený sladkou bronzovou tečkou. V ELM Běleč, kde odlítnu na posledním brdku a dostanu lekci od Vitase, který si je ještě po technických problémech dokáže sjet a vyspurtuje bronz a já si za trest slibuji na zimu 2x za víkend do Ústí. Pak přišel mokrý konec května, ani si nepamatuji, že bych kdy vzdal účast na závodu kvůli počasí, ale mokrý Mamut na mě asi zanechal takové stopy, že jsem Karlovy Vary -Unhošť skrečoval. Celý den jsem z toho byl špatný a dokonce jsem při běhu s manželkou chytil křeče do lýtek, že jsem raději šel domů pěšky. Takže závodní nažhavenost se stupňovala a nějaký déšť mě nemohl již zastavit, navíc když tu byl poslední květnový čtvrtek, a s ním milované Praha-Doksy. Provazy deště, sloučení balíků, malá konkurence, ale já si je zapisuji do svého srdce zlatým písmem! Mečeříž (Sojovice), znovu déšť, zima a moje prokaučovaní správného momentu být blízko špice, kdy se rozhoduje. Mistrovské Bělečské okruhy jsou znovu poznamenány deštěm a popadanými větvemi na silnici, dokonce je začátek kvůli tomu odložen, sice se řekne, že ostrý start bude až po sjezdu pod kopec, ale realita je jiná a jsem odsouzen si to obkroužit bez šancí v první skupině. Konečně se počasí umoudřilo a můžeme si naplno užít Sudety Tour. Mačkanice na startu, nervózních prvních 30 kilometrů, kdy jedou všechny tratě pohromadě, to mi hlava stále nebere, takže jsem pomýšlel trochu navíc, než to nakonec dopadlo, ale zase síly v závěru, kdy jsem cítil, že opravdu závodíme. A přišel oblíbený Rampušák se vším, co k němu patří, s Heroltickou hospůdkou, s oddělenými starty, kdy si orange skupina B užívala chvíle v úniku, pak však přišlo malé zaváhání na nové části tratě a Jirus nám frnknul a užil si jízdu s čelem až pod Šerlich, safra tam moc nescházelo
, nakonec tedy s věrným maratónským dvojčetem Dreamerem režírujeme závěr pro veteránský bronz! Nikdy si neurčuji nějaké vrcholy sezóny, ale většinou mi to vychází právě na konec června a nejinak tomu bylo i letos, jelikož Strada Zdejcina – STRZ mi přinesla další nezapomenutelný zážitek v podobě odvisení věhlasných veteránských vrchařů s cílovým spurtem o zlato v CKKV Hobby Cupu. Pak vracející se Kapr po zranění nahlásil účast na trio maratónů a já chytnul další slinu to zkusit s ním. Hned první příležitost byl Beskyd Tour, kde se začala psát další zářivá kapitola groupe B, Kapr, Dreamer, Jirus se mi stali společníky na vyhlášených kopcích, uff to byla paráda! Mistrovské rovinaté Dobrovické okruhy jsem spíše z povinnosti obkroužil, spurt a ostré lokty asi nebudou již nikdy moji silnou stránkou. Kolem Posázaví v tropickém dni a po dovolené moc nadějí nedávalo, což se vyplnilo, ale naštěstí až v jejich závěru. A přišel asi zážitkově nejnabitější match sezóny, dlouhý Krušnoton, znovu v partě kumpánů jako na Beskydovi, navíc tady s Kaprem, který se pro mě obětuje a drží se mnou basu. Navždy budu cítit tu bezmocnost při stoupání z Hrobu, kdy mi skupina odjíždí, a já řvu: „Móóc!“, navždy budu cítit v sobě to spojení duší, které proběhlo mezi mnou a Kaprem a my si úspěšně sjížděli, po mém odpadnutí, skupinu po Dlouhé Louce, navždy si budu přehrávat ten dramatický závěr na Lukově a nakonec cílový průjezd okolo ramen s Kaprem a Jirusem. Ale po každém posvícení přijde kruté vystřízlivění, které mě potkalo při Železném dědkovi, kdy jsem vycouval hodně brzy
. Vyjížďka Zlaťák nakonec zapadla do časového plánu, i když počasí se zase moc nahoře nevycajchnovalo, stálo to za to, těch 300 za den se moc často nedává. Časovka do vrchu Černolice z povinnosti, body do poháru jsou potřeba, když se drží dres žluťáka. Nezávod Král Šumavy navázal na Beskyda a Krušnotona, znovu osvědčené orange „B“ kvateto, které tvořilo čelo na dlouhé trati. Já jsem bohužel trestuhodně zaváhal na posledním kopci a jen se sklouznul do cíle, narozdíl od Jiruse, který do toho srdnatě šel a po tvrdé 30-ti kilometrové časovce dvojic bral zaslouženou korunku. Diablovina O nejlepšího vrchaře ukázala nové možnosti, jak se sejít a příjemně se vyblbnout. Hned po dovolené jsem protrpěl Úvaly-Český Šternberk-Úvaly až do zlatého konce. Naše Poslední šlápnutí – POS jsem chtěl jet na Kapra, ale ten když ujel hned po startu, tak mi práci hodně ulehčil a já si mohl v klidu užívat hromadné cyklistiky. Hurá v říjnu na Ještěd mi ukázalo nádherný průjezd vojenským prostorem Ralsko a takové připomenutí, že zima se blíží a s ní výlety po krásách Čech. Ale byl tu ještě závěrečný UAC Tour de Brdy, kde jsem díky štěstí, že nebyl defekt, mohl bojovat o zlato, což se ale nakonec nepovedlo. A v tomto výčtu by neměly zapadnout pravidelné Koloděje, ty nádherné výlety do milovaného Posázaví v bezva společnosti, díky za ně!
3, Nejhorší zážitek ze sezóny 2013?
Pocit, když mi to odjíždí, soupeři, s kterými jsem před časem jel pospolu, jsou najednou o krok dále a já marně buším do pedálů …. Nejvíce se mi asi vybavuje Železný dědek, to byl propadák …
4, Nejlepší šlapkovská hláška či úryvek z reportu 2013?
Jirus - Krušnoton: „Tak to bylo fakt super. Kvůli tomu, a nejen kvůli tomu to zato stálo oblíknout ten oranžový dres a stát se součástí téhle šou jménem Vinohradské šlapky.“
5, Nejlepší šlapkovské foto sezóny 2013?
Společné focení nemělo chybu -
foto
6, Nejlepší šlapkovský report sezóny 2013?
Letos nějak nedokáži vyzobnout ten NEJ, jsem magor a čtu všechno, co se zde zjeví, někdy pobaví i malý příspěvek do diskuze… spíše chci tady poděkovat těm, co obětují chvíli času a podělí se o svoje dojmy. Souhrnné vydání reportáží mám v mobilu a čtu si to jako povinnou literaturu třeba v metru, to byste nevěřili, jak dokáže uběhnout třeba těch 20 minut z Vltavské na Háje a to ještě nevidíte ty nechápavé výrazy lidí, když vyprsknu nad některou z nezapomenutelných hlášek. Tak pište, pištee!
7, Jak probíhá zimní příprava?
Nic moc se měnit nebude, do konce roku se jen tak vozit, když vyjde čas a bude chuť, váhu si plus mínus udržet s Běhnami, a šoupnout nějaký ten běžecký závod. No a od ledna snad zase začne výletování po republice, výlety do krásných míst naší vlasti s obligátními kafíčky na pumpách!
8, S jakými cíli vstupuješ do sezóny 2014?
Cíle jsou od Trenéra Staříků jasně dané, TOP5 v celkovém pořadí UAC, CKKV, ELM, 53x11 maraton série...! Já vím, on je magor, já ho stejně neposlouchám
Pro mě je mnohem důležitější hlavně to, ať to ještě chvíli vydrží, to radostné šlapaní v nebesích s oranžovou partou, ať je co číst na webu Šlapek, ať žije pravidelným cvrkotem diskuze a hlavně, ať drží tělesná schránka!