Čespa –
šlapka šlapala do šlapek....
Se všemi závody se zatím seznamuji,jen tento závod jsem už v loni jel a tak jsem se docela na něj těšil. V hlavě se mi honí různé plány a připouštím si i papírového favorita. Jenže to se mi stalo osudným a favoriti se přihlásili na místě. Na startu si lezu za kluky z Dextru s předpoladem,že si lajnu před startem pohlídaj a nikoho tam nepustěj. Taky chyba, nalezli tam zepředu a najednou startuji z cca 45 místa. No nic je po startu a snažím se udržet vepředu na dohled za zavádějícím autem. V Prokopském údolí je ostrý start a hned do 1km kopce na Barandov. V první přetině kopce očichávám soupeře, ty začínají vadnout, zvedám zadek a dotahuji 70metrovou díru na 1.balík. Na horizontu jsem v nom a čekám, že se pojede, jenže se stavkuje a tím nás docvakávají další. Vytváří se cca 20člená skupinka a valíme směr polnačka, cestou ještě vytvoří vzrůšo policejní doprovod na motorkách, při přechodu na šotolinu se jim motorky smýkaj a rychle berou za brzdy, byl zázrak,že nelehly. Na polnačce se dějou divy, zuby nechty se držím nataženího hada, kolo mi není shopné držet stopu a připadám si,že mně brzy vyhodí ze sedla. Po cca 1km už se začíná předemnou tvořit díra a já jí né a né docvaknot. Zezadu na mně křičí jeden biker,at mu uhnu. Posílám ho k šípku se slovy,že je závodník,tak at si poradí. Předjede mně z prava a hodí mi takovou myšku,že opouštím cestu, křičím z plna hrdla Ty ......ku, přichází sice omluva,ale výkřik mi bere poslední motivaci se docvaknout. Ha je tu asfalt a já za to beru, docvakávám odpadlíky z hadu a táhnu je další km. Bylo sice fajn vidět první skupinku , jenže si sebou vezu náběhy na křeče, který mně pěkně potrápily minulej týden a jedu si to své ve skupince dvou borců. Na rozdělovníku tratí opouštím partu a valím za borcem předemnou, cestou vyzvídám u regulčíku,kolik závodníku je předemnou, hlásí 4. škoda. Cestou do cíle mně začíná tahat levé lítko, ubírám plyn a kontroluji si pozici. Za cílovou páskou liduprázdno, jen se ke mně žene krásná hosteska, sklání se a velice něžně mi sundavá čip z levé nohy. Pak nekonečné čekání na vyhlášení, au mohl jsem bejt na chatě už ve tři, takle jsem přijel po sedmé.....