Kolíkáč –
Tropy na UACu
Další hromaďák UACu, časově to doma klaplo a tak jsem po rychlé domluvě s Diablem (díky !), který mi slíbil odvoz do Královic, zvolil rozjetí před závodem z Vinohrad do Sobína. Už ráno kolem 7,30hod. teplota k 30°C naznačovala, že si to dnes pořádně užijeme ...
V Královicích je už vše vzorně přichystáno, vítají nás poutače, že se zde jede závod, kde si můžeme zaparkovat auto a celou vesnicí se díky místnímu rozhlasu nesou rozhovory s jezdci, které pochytává u prezentace místní "spíkr". Slunce krásně připaluje a tak se pro jistotu zavodňuji jedním pěnivým mokem, vítám se s novou Šlapkou Alánkem, kterému předávám triko a samolepky a jdeme se rozjet a zjistit, jak vypadá cílový brdek. Během rozhovoru vyplývá, že jsme spolu chodili do jedné základní školy a že mládí prožil na Vinohradech, a tak pro něj ani jiná varianta při volbě klubu nepřipadala v úvahu :).
Je odstartováno a naštěstí se jede hodně volně, což je pro nás z chvostu balíku šance obhlédnout ty nejlepší. A tak prvních 10km jedu hodně vepředu a příjemně kecám s Malinou a nebo Vítkem Kolbabou a buzeruji je, ať už jedou, že jsem nervózní, když je furt vidím vedle sebe :). A už jsem se dočkal, kopec na Hvězdu začíná pořádně drobit startovní pole a já stěží držím hák za svým oblíbencem :) Pavlem Trachtou z CKKV, nějak v tom dusnu nemůžu chytnout ten správný dech a jen tupě šlapu do pedálů. Nahoře naštěstí začínáme skládat do kupy asi 10-ti člennou grupu, se kterou nakonec vydržíme až do cíle. A je to ta pravá UACovská taktika, prostě žádný bláznění, jede se rozumným tempem, pravidelně se střídá špic a nikdo nic netrhá, stejně není šance někoho sjet a za námi už toho asi moc nejede. Je to hodně ospalé, ani se v tom vedru nedivím a jen s hrůzou sleduji, jak má většina alespoň dva sedmičkové bidony, kdežto já mám jen dva půllitrové :(, a to nás ještě čeká hrozivých 70km.
Ale uběhlo to nějak moc rychle, najednou jedeme poslední okruh, ve kterém se konečně něco začíná dít. Už jsme na rovince před Slaným, ale tempo je stále neskutečně pomalé, každý asi šetří síly na závěrečný spurt, špice už pomalu ani nestřídá a tak si říkám, že to zkusím rozhýbat, ale po chvíli zjišťuji, že jsem osamocen a skupina jede stále v klídku asi 50m za mnou. Ne, to nemá cenu, stejně by mě sjeli a tak zase zalezu poslušně zpátky. Najednou je tu motorka z čela II.divize a teď to teprve začíná, ani jsem nedoufal, že by to dokázalo takhle všechny probudit, v mžiku jsme naskládáni jako jeden muž za Vejvodou, Hájkem a Kakačem. Jedou jako o závod :), prý setřásli Vitase a chtějí mu ujet. Blížíme se rychlostí blesku do Královic, je tu pár magneťáků, kde se nesmím nechat setřást, zatím se to daří, pár lidí z naší grupy už odpadlo, ale Pavel mi stále dýchá na záda, vjíždíme do Královic, slyším povzbuzení Kuřete a Maliny, Pepa Vejvoda odstupuje, mají spolu prý dohodu, já ale stále visím za Hájkem a Kakačem a spolu se mnou už jen jeden člověk z bývalé skupiny, těm přede mnou se nepletu do spurtu, stejně na ně nemám, ale tady toho z I.balíku musím dát, převod je dobře pilový :) a tak jdu ze sedla a drtím to do cílového brdku, a je to paráda, ten náš minibalík jsem vyhrál...
Kuře –
Forma nejen na bábovku
Na Královické okruhy jsem se těšil celý týden. Cítil jsem se totiž výborně!
Děsilo mě však nedělní počasí-Sahara hadr
Před startem se seznamuji s Alánkem a zdravim s Diablem, Malinou, Radkem a Kolíkáčem.
Trocha rozjetí a všudypřítomné vtípky o té výhni, ovšem s příměsí obav.
Na startu seřazeno vepředu 8 Královičáků jak na týmové časovce. Výstřel a hned za to berou.
Cítím se fajn a tak nechci hrát druhé housle a lezu na špic. Jede se mi dobře, ale hlásek říká abych se trochu šetřil( potvrzuje mi to i Malina, prej se moc větrám). Asi v polovině prvního okruhu do mírného kopečku se rovnám s Malinou a Kolíkáčem, ten si chrochtá jaká je to paráda jet s námi do kopce závod. Pak se v největším kopci u Jedomělic tempo přiostřuje. Sjezdík, rovinka, brdek a dlouhá rovina do Slaného. Pak dva kopěčky a sjezdík do Královic. V tom druhém kopci máme s Malinou náskok asi 100m. Hecuju ho do úniku, ale na konci 1. kola se mu nechce( Malino, ani nevíš kolikrát jsem si pak nadával, že jsem tě neukecal!) ;-). Svěšujem ve sjezdíku nohy a necháváme se dojet.
Hned na začátku 2. kola za to vzal Okrouhlický, tak jsem si ho docvakl, ale ujet se mu taky nechtělo. Když pak poodjel o pár kiláků dál Zahrádka, nechávalo mě to již chladným( vlastně vařícím a upoceným :) ) Jeho náskok ale po chvíli narostl a čelo moc ochotně nespolupracovalo:( . Kopec u Jed. dost bolel, vedle mě supící lokomotiva Krob. Víc mě potom zabolelo, že už jsem v 1. skupině neviděl Malinu.
Ve třetím závěrečném kole se do poloviny žádné brutality v podobě zběsilých nástupů neděly . Zahrádku jsme ztratili z dohledu.Ze strachu jsem před JEDOVÝM kopcem do sebe kopl Shlehu. Buď se nejel tak rychle nebo to asi fakt funguje, protože pod vrcholem jsem si dovolil nástup a balík se trochu natáhl. Následný sjezdík a rovina už byli bojem o koryto. Ale zase jsme se sjeli dohromady. Na dlouhé rovině jsme v dáli zahlédli Zahrádku. Hned zkraje však získali Krob, Okrouhlický a Mužík nevinný desetimetrový náskok. Hned za to vzali a ručička na budíku vlezla do červeného pole. Stále byli na dosah, ale jedno špatné odstřídání naši snahu zhatilo. Na konci roviny už se jede takticky. Hlídám si Červenku a snažím se orazit si. V druhém kopečku za to beru, a hned mám 50m za mnou L. Janoušek. Ve sjezdíku jedu 69kmh, do závěrečného stoupání na to dupu a ohlížím se- Červenka je v dáli. Valí se přes mě dva Vokolci, ale je mi to jedno. Endorfiny stříkaj na všechny strany:)
Totální euforii prožívám, když lezu na bednu a Orange stůl ječí jak kdybych vyhrál Svěťák! Super atmoška a závod. Kolíkáč a Diablo zajeli super. Na Malinovi se bohužel podepsala únava z horké soboty, ale jel skvěle. Radku, brzo se vykurýruj!
Domu dojíždím ve stylu: "jen přihrnout hlínou", ale šťastný!
Malina –
Kuře je zdravé. Bojte se všichni!!!
Sobotní nevyhlášené 1.místo v Terezíně mě správně nakoplo, a tak opět vstávám k závodní snídani a pádím do Královic na trochu aktivnější nedělní vyjížďku. V Královicích je pěkné počasí. Skoro i na koupání:) Teploměry snad už ani neměří. Borci se kolem rozjíždí já smontuji vše potřebné k závodění a jde se taky na věc. Zdravím všechny šlápoty a na startu se řadím vedle Aleše Staňka a Kuřecího. Něco tady vypráví jakou má formici a že to dnes musí zúročit, ten si věřit fešák jeden!
No každopádně se začíná závodit od prvního kilometru a až k Jedomělickému kopci jede dlouhý balík pohromadě. Jedoměličák se jede tak, že je docela výživný a hlavně tady nefouká ani vetříček, větévky se ani nehnou a cyklisti se potí jak dveře do chléva. U špice spousty borců, Kralovičtí, Veismani, Klímoš s Libčou a abych nezapomněl - kuřecí nohy s batohem:) Rovina na Slaný se pěkně střídá. Jede se pěkně kolem 50km/h. Fouká bočák ale celkem svižným kolotočem to není znát. Za zatáčkou ukazujeme balíku s Honzou záda a provokujeme je až na vzdálenost 100m od nich. Honzík mě přemlouvá k úniků, ale po zavzpomínání na sobotu, kdy jsem byl v úniku sám asi 3x a pokaždé mě sjeli, to nechávám v rovině myšlenek a nechávám se dojet balíkem-nakonec to byla osudová chyba. Aspoň, že se chybami člověk učí:) Průjezd Královicemi byl hodně splašeným. Zatáčku proletáme jak hovaďáci. Pak prďák, kde se Kralovičtí pokouší poodjet. Jsou ale chyceni a tak pokračuje balíček (cca 25lidí) až zase k Jedoměličáku. Kde nejtvrdší jádro začíná dupat, já ač jsem unavený ze soboty se necítím nejhůř. A tak si to nechávám na 30metrů ujet s vidinou, že to na brdcích a rovinách k Slanému sjedu. Cyklističtí hooligans ale jedou pořád stejnou kaši a tak jí budu muset jet taky. Na rovince nabíráme pár lidí. A snažíme se čelo dojet. Kolotoč jsme jeli nádherný. Špice 50-55km/h, 5 sekund a střídat ale co je to platné? Akorát tak pro fanoušky v autech, které skoro předjíždíme. Čelo prostě nesjedeme, ještě se o to pokouším sám na brdcích před Královicemi ale skutek utek. Malino vole prokoučoval si to!!!
Jedinou útěchou mi je Alá, který mě baví svými vtípky a Ondra Vojtěchovský, Vítek Černý a Venca Cafourek, které chci zaříznout:) A tak mám pořád motivaci závodit v tomto africkém počasí. Většinu kopců jedu s náskokem ale na delší únik nemám dost morálky. Jedoměličák vyjíždím taky první ale opět čekám na skupinu a rovinku na Slaný jedeme zase všichni kartu. Cíl už je cítit a tak i ti co v háku nemohli, najednou holahej lámou kliky. S Álou přebíráme iniciativu a snažíme se ujet ale ve sjezdu nás zase všichni mají. Mě z těch úniků už... Královice proletíme jak psi v somálské vesnici a změna trasy. Lámu tady velkou placku a 12zubů vzadu ale ujíždím jen divákům. Skupinu mám za sebou přilepenou jak bobek na botě. Cílový kopec bušíme vedle sebe. Ála se kouše a odpadává. Já si hlídám Procházku z KPO(stejná kategorie) a Vencu, o kterém vím, že je výborný spurtér a chci mu to natřít. Ovšem vyplýtvaná aktivita na nepravých místech a posledních 20km bez pití mi ukazují jasnou cestu až za tuto dvojici:( Tak aspoň, že jsem uhájil 3.místo v Přespolních. Posezení v hospodě nemá chybu, vyhlášení se trochu protahuje. Kofoly jsem vypil tolik, co za půl roku předtím. Čekání mi ovšem nahrazuje pěkná medaile a Honzovo úžasné 2.místo v ?Ačku?.
Sumasumárum za víkend jsem nazávodil 170km a nastupoval snad 999krát k úniku:))). Takže Beskyde, Beskyde snad chytím slinu a nějakou pěknou skupinu! Libor Janoušek se tak kamarádsky smál se slovy: ?Jedete Beskyda? Já ano!?...No uvidíme uviset tohohle rakeťáka to by byl sen.
