Nervy co na sebe, co pod sebe, aby to nelehlo, co bude padat seshora. Klasický starťák jako blázen, ale musím závodit, jinak to nejde, jestli chci zažít nějaké emoční výbuchy z minulých let
Rovinatý kostkový okruh, snad to nebude za mokra, ale zdá se, že počasí klapne, a když nás osvitne slunce je pěkné vedro. A tak ještě 5 minut před startem k autu a dát krátký dres s návleky na ruce. Dreamer s Bobkem se již perou s prvním kočičími hlavami, já s Čespou a Strejdou teprve ve startovacích boxech, aby mohutná rána z děla odpálila milovickou sodovku. A začalo se pěkně zhurta, první magnet nestíhám, toto pěkně začíná. A na kostkách díra na balík, to jsem pacient, ale je tu Jirka Sekera, pěkně postřídat a dolítnout si to. Poslintaná brada, to je přesně to, co jsem na začátek potřeboval, kostky bubnují do plášťů, ráfků, rámů, sedel, řídítek a to se přenáší do těch našich lidských, tolik opečovávaných míst
. Ale kvůli tomu jsme sem přijeli, pěkně se zmrtvit. Čespa bojuje vepředu, ale já furt nemůžu najít ten správný rytmus. První dva okruhy jsem tedy jen visel, odpadal a sjížděl, co se dalo. Ale cením si, že jsem vydržel, některé záseky byly fakt už na svěšení nohou
. Pak jsem se nečekaně srovnal, a dokonce kul plány s Čespou na odjetí. Ale bylo to hodně bláhové, protože jsme oba nezaznamenali unik Zahrady, který prý jel dle očitých svědků jako motorka proti větru furt nedovolenou rychlosti přes obce
. Ve spurtu tradiční bojácnost, ale tohle je potřeba, ta několikrát poslintaná brada mi už hodně chyběla. Čespa jel famózně, furt u špice, ale chce to i pošetřit v háku a v top momentech to třeba zkusit se Zahradníkem
. Nakonec tedy parádní počasí, v balíku klidná atmosféra, u mě jen tvrdé zjištění, že forma v nedohlednu
Poklona Benymu a spol za skvělou organizaci, jo a seděl jsem v oné místnůstce na teplém prkénku hned po Jirkovi Ježkovi