Dreamer –
Město parků a lesů
Tenhle vikend byl nabity akcemi, dalo se jet do Tater, nebo na UAC Posazavi, nebo na Arberradmarathon, nebo do Marianskych lazni na SUAC. Tezka volba, ale nakonec jsem se rozhodl pro Marianky, protoze muj posledni zavod byl Beskyd maraton a pak jsem si dalsi tyden dal dalsi dvoukila na Sumave, takze to ted chtelo neco kratsiho. V sobotu se rozjizdim na 2h - 1000m up, venku porad teplo kolem 28st a odpoledne si jdu zaplavat na mistni koupaliste 10x50m. V nedeli rano vyrazim do Marianek, kde jsem SUAC jeste nikdy nejel, zkoumam zbezne aspon profil a mapu, ale moc tomu nedam, forma letos je, tak to urcite nejak objedu. Prezentace v pohode, Marianky jsou pekne meste pod kopcem, samy lazensky dum, turiste, udrzovane parky, proste idylka. Je ale zima, mraky se honi a jen 15st. Rozjizdim se bez navleku, ale na zavod si je na ruce beru, stejne jako vetsina souperu.
V 10h je tu start, startuji nakonec vsechny kategorie spolecne, tj. cca 70-80 lidi, krome obvykle SUAC konkurence je tu navic Petr Novak z Lawi + 2x Sparta + par dalsich lidi, ktere asi obcas potkate i nekde na Ceskem Poharu. Zavod ma 91 km, tedy dva okruhy po 45km, zhruba po 10 km je nejvetsi kopec cca 250m prevyseni, pak teren zvlneny a pak se klesa az do Marianek kde se zase zacne mirne stoupat. Diky spolecnemu startu se hned leti, profil je spis rovinaty nebo mirne klesajici. Jak trat neznam propadam se v baliku, ale pak jdu radeji dopredu, kde je bezpecneji. Prvni unik zkousi Kamil Ackermann s nekym, Jirka Voracek by nejradeji taky uz odjel, ale hlavni kopec prvniho kola je jeste daleko. Kamil Koprnicky za mnou tradicne pokaslava, dalsi znamy komentuje moje roztrhane VS kratasy, nojo asi uz je cas je vymenit!
Jsme v Laznich Kynzvart a stoupame na ten hlavni kopec. Jede se docela ostre, Voracek se vetra 20m pred balikem, pry se to tu delilo vzdy uz v prvnim kole pokazde. Ne tak letos, nahore je nas cca 20 lidi. Tak si rikam pohoda, prvni kolo za mnou, uvidime v druhem. Jedu tedy prevazne na konci baliku, teren je zvlneny jak ukazovala mapa. Jede se mi dobre, neni na co si stezovat. Prichazi dalsi kratsi sjezd, esicko mezi vesnicemi Prameny a Mnichov a pak hned brdek cca 80m prevyseni. Bocni vitr, ja tak na 18. pozici, celo za to vezme, nekdo kolem 10. mista necha diru a nez si to uvedomim, tak je vsechno spatne, celo odjizdi! Jedu v brdku srot, predjizdim Kamila Ackermanna, ktery toci svoji mega kadenci ale je to jakoby slapal zeli a propada se neuprosne dozadu. Na horizontu se sjedu s Pavlem Kopacem (leader C), a jeste dalsimi dvema borci, na celni balik mame tak 50-100 najednou, fakt me prekvapilo jak rychle to bylo pryc. Jeden borec co zna trasu rika ze ve sjezdu je sjedeme a tak jedeme srot ve 4, jenze do sjezdu to jeste daleko a ve zvlnenem terenu na vetru je to peklo proti te presile. Odstup porad stejny, jedeme casovku druzstev. Konecne sjezd, ale po nem je ztrata jeste vetsi. V Mariankach po prvnim kole ztracime tak 30-40 vterin, kolegove uz to spis vzdavaji, ja se snazim na spici byt vzdy o neco dele, odmitam to vzdat, rikam si ze prece neni mozne ze by fakt nezvolnili (v cili se pak dozvidam od J. Voracka ze i pri prujezdu Marianek po prvnim kole si nastupovali).
Tak jedeme i druhe kolo ve 4, brdky nahoru dolu a konecne zase celo zahledneme, komentuji to slovy "aspon muzeme mit dobry pocit, ze jedeme stejne rychle jako celo!" A navic pekne za svoje, no neni to skvele? Tim jak porad jen stridame, neni moc cas jist a pit, tak to ted zkousim dohnat, protoze uz se i trochu otepluje a sviti slunce. Beru carbosnack od Nutrendu, ale tak sikovne (nebo je tak nesikovne ten obal vyrobeny), ze si ho skoro cely vyplivnu na stehno, kdyz se dari, tak se vsim vsudy! Vycucnu tedy zbytek gelu, v kapse lovim papirovy kapesnicek a utiram chlupatou nohu plnou gelu, mouchy uz se sletaji na hostinu. A pak celo konecne zvolnilo, najednou se jim blizime a presne v Laznich Kynzvart je mame, P. Kopac s jednim sice lehce odpadaji, ale ja s tim druhym se dockvakneme. Bohuzel je to presne na zacatku hlavniho kopce, takze odpocaty balik jede a my opet odpadame. Vydrzim na chvostu nejdele ale pak to ujizdi i me. Na horizontu mam asi 40m na 5 lidi kteri odpadli z uplneho cela, tak si rikam ze ve sjezdu a po rovine dojedu. Jedu tak porad srot i po kopci, ale dneska na tom vetru nema jednotlivec sanci proti skupince, bohuzel. Moje ztrata narusta, jedu ale dal, nevzdavam se. Aspon ze za mnou nikdo uz neni. Skupinku mam na otevrenych mistech pred sebou, ale spis se vzdaluji. Z casovky druzstev je tak casovka jednotlivcu a tak to trva az do cile. Za mnou porad nikdo, mohl bych zvolnit, ale jedu co to jde az do cile, je to zavod! Dojizdim tak do cile sam, odstup na celo tipuju tak 3-4 minuty, na skupinku prede mnou tak minuta a pul, uvidime podle vysledku. V kategorii jsem nakonec 4. protoze krome Bousky a Voracka zustal v celnim baliku jeste jeden borec z kategorie.
Mirim ke kasne v parku, kde za pohledu ruskych turistu relaxujicich na lavickach omyvam moji olepenou nohu, trochu se vyjedu, pokocham se architekturou Marianek a jedu domu. Byla to cenna zkusenost, ted zpetne vim ze jsem podcenil situaci a myslel si ze kdyz je nas 20. nic se do dalsiho kola nemuze stat, to byla asi jedina chyba a pak se urcite projevilo to ze jsem okruh jel poprve, priste bych si tohle misto uz ohlidal. Plusove body za to ze jsem to nevzdal a dotahli jsme Lawi + Sparta balik. Nakonec i pres tuhle dvojnasobnou casovku jsem zavod objel prumerem 35,4kmh na 91km a 1350m prevyseni, to porad nejakou kvalitu ma!
Odpoledne prijizdim do Prahy a jdu se na hodinu jeste vytocit na Modranskou, abych pri navratu premierove lehnul po srazce s protijedoucim bruslarem, ktery jede zesiroka prostredkem, nebrzdi, nezataci. Skoncim na zemi ja + dalsi 4 bruslari, ale vse dopada jeste dobre, kosmeticke odreniny nejde brat vazne a ohnutou levou paku doma srovnam. Jestli jsem mel po zavode nejake pochyby ze jsem neco mohl udelat lepe, po teto zkusenosti jsou pryc, vsechno je relativni, jako vzdy!