Kocour –
Kterak se Kocour napůl železným stal
V době, kdy dva roky ke čtyřem křížkům na krku chyběly, rozhodl se Kocour, že si dá dlouhej triatlon. Poctivě návody, doporučení a zážitky četl, trochu trénoval (plavání a běh víc, na kolo mu nezbýval čas). A tak, když se konečně udělalo patřičně teplo vyrazil směr Doksy a Máchovo jezero.
S Barym se potkal, ten však štafetu Coca-Colovou utvářel.l
Absenci neoprenů uvítal, ale pořadatelé se nakonec 0,3 stupni Celsiovým oháněli a donutili 90% závodníků/-ic do gumových oblečků obléci. To se jim to plavalo a jaké vlny byly, však také horoucí větrák doxichtu vál a to rychlostí 6-7m/sec, což znamenalo, že přes vlny vidět bojky nebylo možné a do huby voda chlístala s patřičnou vervou.
Nicméně plavalo se mu dobře! Kupodivu! I přes tu plaveckou holomajznu v úvodu, se osobák na této vzdálenosti podařil. I relativně přímý směr se dařil držet a euforicky z vody vyběhl a v depu skáče na kolo. (37min a 44 pozice ze všech závodníků)
Nožkama roztáčí kolesa svého téměř 11kg silničního oře. Euforicky zdraví diváky a vítá jejich frenetické povzbuzování. Na řidítkách má fixem napsáno: "neblázni, šetři se, nech je jet, nehákuj je to zakázané!" A tak je Kocour hodně předjížděn, ač na jeho poměry jede svižně a ve zvlněném kraji má průměry všech tří okruhů těsně pod 32km/h. Pod 3h to chtěl dát, ale nešlo to, neboť trasa byla nakonec 95km dlouhá. Jezdci na karbonových speciálech se míhají a mezi nimi ten, jenž má letos v nohách silničních 1.380km. Ale i tak několik skalpů si připisuje a snad ostudu nedělá. V třetím okruhu navštíví útroby helmy zmatená vosa, ale nebodá a je při okamžité a nucené zastávce vyklepána. Nepříjemnost, ale lepší než vosí bodnutí, či defekt, takhle to hodilo necelou minutku navíc. (3:05, 66 pozice za čas silniční části)
Do běhu se vydává již trochu vyndanej, ale endorfiny a povzbuzovani moderatora pres mikrofon v depu + několikeré zmínění mateřského klubu Vinohradské šlapky, způsobí, že se mu zpočátku běží až moc dobře a to i přes úmorné vedro. Situace se změní na 8km. Běžeckou část tvoří tři okruhy lesem a mezi domky, se zaváděcí a finišující částí na pláži. Po 250 minutách sportovní dřiny se začalo tělo ozývat, křeče útrob, lehké blivno a skrytá potřeba na obrovskou znamenali, že bylo nutno zpomalit a běžet údržbu, která se však rovnala velkému trápení. Ale co! 1/2 Ironman bolí téměř každého a je potřeba zabrat a tak díky vydatnému občerstvování se pomalu objevuje cíl a dokonce 300m spurt a úspěšný skalp jednoho borce. Příště musí více trénovat běh po kořenech a v písku (2:00 a cca 60 běžecký čas)
K vidění bylo mnoho ztrápených tváří, dávali si všichni, někteří víc a někteří také nedokončili. Podmínky byly náročné, ale trať, zázemí a dobrovolníci myslím báječní.
Kocour, na vlastním těle a i díky němu, právě prožil nejintezivnější a nejkrásnější sportovní zážitek svého života.
Doporučuje.
Velké díky Mírovi za půjčenou hrazdu a tréninky. Kolíkáčovi,Camrdovi, Pájovi, Mlhošovi, Dreamerovi a dalším šlapkám, za něco málo společných tréninků a Vinohradským šlapkám obecně za to že jsou! Bez nich by můj sportovní a kulturní život byl tristní.