Helmuth –
Koksajda v Praze
Na startu jen 15lidu, všichni vyšvinaní, hezký CX kola, postavil jsem se se svým turistickým „panem Pěšinkou“ uctivě na konec. Nikdo mě nekomentuje, ale vidím všem na očích:“ Snad ti dědku nebudeme muset volat sanitku“.
Start je do kopce po asfaltu, do terénu vlítnu poslední i když jsem vůbec nemusel. Držím úspěšně to poslední místo, až mi otrne a posunu se o 1ks dopředu. Trať je pestrá, těžká ale fakt nádherná. Většinou klikatění po trávě, jen drobné klouzání ve vyjetých kolejích, pro zpestření 2x pět schodů dolů a skokánek v restauraci, průjezd záchodem. Nejlepší je dlouhý hluboký písek na pláži, vlítne se do toho v rychlosti z kopce, připadám si jak Swen Nijs v Koksajdě – tady mě každé kolo zachvátí euforie. Jezdím všechno, neslezu když nemusím, až si na těch schodech nakonec cvaknu zadní kolo. Věděl jsem, že s dušema riskuju, vpředu 1,75 vzadu 1,9999 – podhustit bylo nutný, nechtěl jsem jen srabácky vodkroužit. Ještě kolo se na tom dá jet, pak už tlačím. V cíli se diváci diví, že jdu do dalšího kola, někdo říká „Je to srdcař!“ - kdyby tak věděli, že teď už jsem jen ubohý opěšalý honič bodů do klubové soutěže.
CX Hostivař pořadatelsky perfektní: pestrá trať, s euforickou Koksajdou, mytí kol a teplé zázemí v bufetu s kamny, ve startovném oběd, všude profi-mlíko zajistila Bikeclinic. Zasloužili si mnohem větší účast!