Akce Beskyd Tour 2016

Akce Beskyd Tour patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2016-07-09.

Nejdelší varianta má délku 182 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2002 :: 2003 :: 2004 :: 2005 :: 2006 :: 2007 :: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015

• Czenda – Letos to byla pohodicka
  
  Report by byl asi na miste, ale nez bych ho dopsal, tak uz bych stal na startu Krakonose. Letos to byla pohodicka. Nejvetsi dobrodruzstvi se odehralo na D1, kdyz Dreamer vycerpal "neomezeny" limit 1.5GB dat a vypli nam v zacpe TdF. Nastesti byl Strejda v Raztoce jak na Konikovi a zaridil nasi registraci. Kdyz jsme se pak nekdy kolem 22h dostali na ubytovnu, byl jsem rad, ze se mohu svalit rovnou do postele. Takze moc diky!
  Pak prislo rano, jestli si dobre vzpominam. Doufam, ze spotrebovane kilometry toaletniho papiru nepresahly castku za ubytovani, bylo by mi to trapne.
  Na startu Josef Cerny z CCC v oranzovem, jak jinak. Clovek ma problem rozeznat ho od Dreamera. I vykonostne Dreamerovi dokaze konkurovat. Do priste by mel borec z konkurencni CCC trochu vic potrenovat, aby se mu povedlo odjet uz na prvni pokus. Nekteri z nas by to uvitali. Ztraceny bidon, to ani nemusim licit, to uz je takova klasika. Pod Pustevnama jsem si takticky vystoupil. Rekl jsem si, cil je splnen a svesil jsem nohy - bal jsem se kreci, ktere nakonec po cely zavod nedorazily - to me psychicky dost rozhodilo, na to nejsem zvykly. Z Pusteven cca 40 km uplne sam az na Kasarna. Prekvapive me to moc bavilo, v tom malebnem kraji se krasne koukalo na garmina jak litaj watty. Z Kasaren uz musim ve skupine. Byl to spis takovej cirkus, chvili si rikam, kde to jedu. Ale vsichni maji oholene nohy, tak verim, ze je vse ok. Smrcek uz neni co to byvalo, ten kopec je celej zvetralej za ty roky, uz bych to ani nenazyval kopcem. Stejne mi tam ale 2 lidi ujizdi. A koukam, ze nahore se nejak namnozili. To jsem asi zavahal, mohl jsem se vic zmacknout. Dojezd do cile me opet prekvapil. Tam to boli snad nejvic. Ale rovinka do cile za otockou, to uz endorfiny dostavaji zelenou. V cili me Konik povzbuzuje, ze vypadam hrozne. Diky! Pouceni do Krakonose: zapracovat na psychice, abych se mohl fyzicky vic zrusit. Zaroven zapracovat na strance fyzicke, abych to po strance psychicke lepe zvladal. A priste pri psani pouzit efektivnejsi algoritmus pro ztratovou kompresi dat, protoze toto jsem prehnal.
  
  
• Dreamer – Beskyd Tour - Sklizeni urody
  
  Silnicni maraton serie 53x11 Beskyd Tour, to je poctivych vice nez 180 km pres legendarni mistni kopce Pustevny, Solan, Kasarna a Smrcek. Zavod, ktery vzdy prinese obrovskou davku emoci a zazitku a patri k vrcholum celeho roku, coz je dano prostredim Beskyd a narocnosti zavodu. Vsechno zacalo patecni cestou autem do Beskyd. Vyjizdime s Czendou z Prahy v 16h, do Brna docela pohoda, za Brnem vytuhneme nekde u Vyskova na vic nez hodinu. Peklo, do Frenstatu prijizdime v 22h vecer, nastesti nam Strejda vzal cipy a cisla, tak nikam nemusime. Kluci jsou uz i zpet z hospody. Jede nas z teamu letos malo, prijde mi to skoda, ale co se da delat, ja zase nejel Mamuta, tak to ted teamu muzu vratit. Internat ve Skolske je lehce zrenovovany, maji nove pohodlenejsi matrace, spi se dobre. V noci me probouzi bourka, ja vedel ze na Aladinu hlasili na noc a rano nejaky dest prave na cast kde se jede zavod. Nastesti rano bylo pocasi akorat, silnice uz prakticky suche a slunce vychazelo mezi mraky. Bohata snidane, tradicni priprava, zatimco 7h trenink na Sumave objedu na banan a sojovy suk, tady jsem naplnil kapsy nekolika gely, tycinkami i energetickou tabletou, ktera byla v igelitce od poradatelu. Mensi orisek predstavovalo piti, nebyl tu nikdo kdo by mi podal na Pustevnach bidon, takze jsem si dal do zadni kapsy plastovou lahev.
  
  Kratke rozjeti s Czendou a protoze uz v 9:10 stoji na startu slusny pocet cyklistu, nezbyva nez si tam take stoupnout. Vedle se stavi Beda Prucha a reportuje ze vyjel z Plzne pred obedem a dorazil navecer, takze tech nasich 6h bylo jeste prijatelnych. Vidim i Standu Prokese, Satkeho i dalsi, z Lawi nikdo, poradatel hlasi Josefa Cerneho z CCC Polsat. S tim po startu chvili jedu bok po boku tak mam chut s nim pokecat na tema ze mame podobne dresy, ale nez se k tomu dostanu, prijde rychly sjezd a radeji koukam pred sebe. Po startu (letos bez Dakarskeho kamionu) se drzim vepredu, hlidam si Bedu Pruchu, ktery to v baliku perfektne umi. Tim padem jsem usetren skoro vsech zbrzdeni a je to znat, ta jizda je plynulejsi i bezpecnejsi, i kdyz samozrejme clovek musi porad bojovat o pozici. Lidi z kratke obcas nastoupi, zadne velke drama to ale neni. Az nekde pred Koprivnici nastoupit Cerny a s nim odjede par lidi. Tim padem se balik jeste vic zklidni. Je ale pomerne silnic protivitr, ktery trva nez se otocime smer Frenstat a zamirime pod Pustevny. Tady je v baliku porad i dobre jedouci Czenda, hlasi ztraceny bidon. Ja mam zrovna v ten moment mensi krizi, protoze je docela horko kolem 26st a ja po 1,5h vypil zase jenom asi pul bidonu, ach jo! Ale to je tim ze vim ze musim s vodou setrit. Vim ze tady uz ma takovy Kapr vzdy vypite skoro dva bidony. Ale dam si tu Enervit energetickou tabletu, zapiju ji a po par minutach se citim zase dobre.
  
  A to uz najizdime na Pustevny, najedu dopredu, hakuju zadni kolo Bedy Pruchy a Standy Prokese, to budou me magnety. A vida, cekal jsem to horsi, ale drzim se jich pomerne lehce. kdyz jedu na srot Zvoli na 3 Kopcich, tak to vetsinou boli vic! Ze by tedy platilo, tezko na cvicisti, lehko na bojisti? Jiste! A prichazi muj dalsi pomocnik dnesniho dne, horko ktere mi dole hodne vycerpavalo, se meni v kopci na prijemny lesni chladek, postupne jde teplota nekam k 18-19st, slunce zachazi za mraky a mne se jede lepe a lepe. Opakuje se scenar z minuleho roku, Pustevny vyjizdime ve ctyrech lidech, ja, Beda Prucha, J. Chamrad a jeste jeden, Standa Prokes par vterin za nami a pak jednotlivci nebo dvojicky. Beda si vymenil bidon pod Kopcem, Standa na kopci, ja nikde nic, ale aspon budu mit hezke foto od Zizy, ktery opet povzbuzuje a foti. Vlastne, beru kelimek do ruky nahore, sice se mi polovina vyleje, ale jeden dva loky chladive vody prijdou vhod. A je tu sjezd, novy luxusni asfalt, uzivam si to, vubec neztracim, takze si ve sjezdu i odpocinu. Pak nas sice doletne par lidi a razem je nas tak 10 clenna skupina, ale tim lepe, aspon nemusim byt moc dlouho na spici, opet fouka proti.
  
  Stoupame na Solan, skupina roste na 15 lidi, v brdku pred Solani si Satke takticky odskoci pro neco do auta a kdyz se dlouho nevraci, ohlednu a on se pekne drzi za zrcatko, jo takova predavka bidonu nebo jidla, to je narocny ukon. Solan se mi jede jeste lepe nez Pustevny, zadna krize, tak bud nejedeme, nebo mam formu. Nahore zase v klidu beru kelimek a jedeme dolu. Moje zakruta je snad definitivne minulosti, je to opravdu vyhoda znat po tech letech trasu. Pod Kasarnami nas tradicne dolitne par lidi a mezi nimi Pavel Kuda! Sice zahlasi ze nas doletli tak tak a ze hned zase odpadne, ale kdo vi. Kazdopadne mu alespon pogratuluji k prirustku do rodiny, postezuji si ze tu jsem ze Slapek sam a uz jedeme nahoru.
  
  Dvaceticlenna skupina se zase trha, mne se i Kasarna jedou hodne dobre a protoze pod vrcholem jsou prede mnou 2 + Chamrad + Beda Prucha a 50-100m za mnou ta velka skupina se Satkem a S. Prokesem, premyslim jak to pojmu. Sazim na to, ze nema cenu jet s temi 4 vepredu, protoze je urcite nase velka grupa sjede. A tak je mirne nechavam poodjet, stavim na Kasarnach s tim ze doplnim bidon. Beru do ruky i kolacek, to je luxus. Vidim ze tu maji i plne bidony, ale o stul dal a nez se k nemu dostanu, par vterin to zabere. Kdyz odjizdim z Kasaren, jsem nekde na konci te velke skupiny, ale protoze se citim dobre, vim ze mi neujedou. Vidim i tu ctyrku s Bedou, maji tak 150m naskok, samozrejme nahore vubec nestaveli. Docvaknu si chvost nasi skupiny a jedeme dolu. Kolacek jsem musel do sebe dostat opravdu rekordne rychle, moc prostoru na vychutnani nebylo. Ale dobre je, ze najednou mam dost vody, vim ze to mi uz vystaci do konce. Najizdime na hlavni a mirime na prechod SK / CZ. Cekam ze ted zacneme dojizdet tu ctverici, takhle to zpravidla byva, pred rokem jsem v takove skupine take jel a pak nas dolitla velka skupina s Bronisem a Popiolkem.
  
  A tim prichazi hlavni pointa dnesniho zavodu. Ze neuhadnete, kdo krome Bedy Pruchy je soucasti te ctverice, ktera prijela jako prvni na Kasarna, nestavela tam a kterou jsem zamerne nechal poodjet, abych si mohl doplnit piti, v domneni ze je zase snadno sjedeme? Asi uz tusite, ano byl tam Jirka Chamrad, ale byl tam i Bronis s Popiolkem. Coz jsem netusil, nikde jsem je od Pusteven nevidel. Jestli jsem tedy udelal dneska nejakou chybu, tak tohle byla asi jedina, ze jsem si jich nevsiml. Protoze to co se delo pak, bylo to, ze sice jsme v kopci na Bumbalku chvili ctverici sjizdeli, ale nesjeli. Nahore uz jsme je videli z jeste vetsi vzdalenosti a v tom dlouhem sjezdu, to byla nasem podani opravdu spatna prace. Nikdo nechtel tahat, na spici chodilo asi tak 5 lidi vcetne me. Nejde to nikomu vycitat, ale doslo mi ze, tahle skupina, byt velka, uprchliky timto tempem nesjede. Odpadl J. Chamrad a hlasi, ze se to tempo nedalo vydrzet.
  
  U prehrady Sance zahlasil Satke ze to vypada ze nam Bronis s Popiolkem ujeli a pokud jim nedojde, nesjedeme je. Az tam jsem se to tedy dozvedel, ze to byli oni. To bychom asi museli jet vsichni naplno a vzorove spolupracovat, abychom je sjeli a kdovi jestli by se to povedlo, kdyz o tempu Bronise jdou takove legendy. Rikal jsem si, ze tou nasi nejizdou nam musi do cile dat snad 10min. Na druhou stranu, poprve jsem mel takhle na konci maratonu porad docela dost sil, zadna velka krize. Cesta kolem prehrady byla letos okorenena lesnimi pracemi, takze mezi koly balancujicimi mezi dirami, sterkem a rozbitym asfaltem litaly i vetve a kura od stromu, zase zazitek.
  
  Blizime se ke Smrcku, je nas kolem 15ti, najizdim tam jako prvni a kdyz mi J. Chamrad zahlasi ze je mistni a ze ten kopec nema rad ani v treninku a dneska bude rad kdyz to nejak vylame, na nic necekam a z prvni pozice rozjedu tempo, s tim ze uvidim, co to udela se skupinou. Neudelalo to nic, nechavaji me odjet. Uzivam si vyjezd na Smrcek v uniku, mijim lopuchove listy, ohlizim se, porad me nedojizdi, krome jednoho borce, ktery to zkousi. Prijde mi to troufale odjizdet borcum jako Satke nebo Standa Prokes, ale proc to nezkusit? Jakze to rika Malina o tech tygrech a cervech? V druhe pulce me ten jeden borec dojede, pak jeste jeden, nahore jsme tak ve 3 lidech. Mam radost, takhle roztrhat skupinu, to se mi jeste nikdy nepovedlo na konci maratonu. Po sjedu nas jeste dojede Satke a nekdo z Trnava dresem a jedeme v peti lidech. A jedeme docela srot, ted uz neni na co cekat! Citim se porad fajn, beru jeste radeji i gel i takhle par km pred cilem. Satke na cele jede docela ostre a kdyz prijde vesnice s fanousky s vlajkami a kratky brdek v lese, takovy ten posledni neprijemny brdek asi 3 km pred cilem, tak najednou nestiham ja, ajaj! Ctverice mi poodjizdi, nohy mi tuhnou, bojim se kreci, to by byl konec. Na rovine se trochu seberu, dam velkou a dokonce skupinku dojizdim, ale jak prijdou jeste ty finalni mini brdky, uz mi ujizdi a vim ze je nesjedu. Spis se tak ohlizim, ty posledni 3km jsou nekonecne a da se tam ztratit dost casu, kdyz vam dojde. Nastesti za mnou nikdo ani kdyz sjedu k mostku a napojim se na hlavni silnici pred cilem. Porad se radeji otacim, protoze uz jedu z poslednich sil. Nikdo me uz nedojede a dojizdim tak sam, asi minutu za ctverici. Az pak podle vysledku vidim ze ta snaha do posledniho metru se vyplatila, protoze 20 vterin za mnou dojizdi dalsi cyklista.
  
  Nakonec je z toho moc pekne 11. misto celkove a az do cile jsem jel o bednu v kategorii, ale to jsem pri zavode nevedel a i kdybych vedel, stejne by mi to na konci nijak nepomohlo. A jeste kratky komentar k tem Kasarnam. kdybych si dobre pamatoval jak vypadaji Bronis s Popiolkem (nikoho s dioptrickymi brylemi jsem nevidel), asi bych pokracoval na Kasarnach s nimi, i kdyz bych bych nemel dostatek vody. Velka skoda ze tu nebyl Jirus, ten by tam byl se mnou a pomohli bychom si. Ale zase jsem si diky takto zvolene taktice mohl uzit ty fajn pocity na Smrcku, tim ze jsem tam neprijel uplne bez energie. Zatim jsem uplne neprisel na chut detailnimu zkoumani dat na Strave, ale ted mi to nedalo a porovnal jsem cas na Smrcku s casem Pavla Popiolka, vyjel jsem ho skoro o minutu rychleji a i ty posledni useky do cile jsme pak uz jeli stejne. Kdyz to ve zkratce porovnam, Pustevny Pavel +1 minuta ztrata, Solan -1 minuta zisk, Kasarna stejne, Bumbalka -1,5 minuty, sjezd po ni -1 minuta, u Sance brdky nastejno a ve sjezdech museli najet ten zbytek rozdilu. Mini krize v samotnem zaveru mi ukazala, jak jsou dlouhe maratony v koncich zradne, v jednu minutu jste plni sil a v druhe lovite nejlehci prevod. Letosni Beskyd mi ukazal svoji privetivejsi tvar a potvrdil, ze poctivy trenink, pravidelna ucast na zavodech a dobre nastavena mysl prinasi vysledky. Tohle zlate pravidlo platilo a bude platit vzdycky.
  
  
  
• Radim – Beskyd Tour aneb Trojanovice se tě zeptaj
  
  Report (www.sokolveltez.cz)
  
  
• Strejda – Beskyd strejduv
  
  Beskyda jezdím pravidelně od roku 2002 (jen jeden ročník jsem musel vynechat se zdravotních důvodů). Tenkrát jsem vlastně se závoděním začínal a atmosféra tohoto marathónu mne úplně uchvátila. Jen jsem byl tak trošku nesvůj po závodě: někam jít na večeři sám, pak zase sám někam do kempu přespat a zase sám trmácet vlakem přes celou Republiku. V tomhle ohledu – zlaté Šlapky :).
  Zas, když člověk už několikrát zdárně nějaký závod zvládne, tak může podlehnout klamnému dojmu, že příště už to půjde, pokud ne úplně samo, tak aspoň snáz. Nene, nepůjde. Pokaždé je to litý boj, Beskyd žádné mazáky neuznává, a pokud se nepřipravíš a nedáš do závodu samotného všechny sily a trošku inteligence, tak holt budeš potrestán.
  Příprava:
  Letos Svatí stali při nás a v úterý před marathónem nám zařídili den volna. Bylo by naprosté rouhačství takový dárek odmítnout a nevyužít k dlouhému tréninku. Bylo by krásné si naplánovat nějakou dálkovou jízdu, pěkný cíl (Zlaťak? Ještěd? Klínovec?). Zas pří výchozím bodu Zdice nepřišel jsem na žádný nápad. Jet úplně neznámou trasu by znamenalo mapovat na každé křižovatce. A tak jsem spojil dva své oblíbené tréninkové okruhy: trasy Brdského Švihu a Memoriálu Mirka Zbuzka. Dalo to 180 km, 2700 m převýšení, 8 hodin v sedle a totální vyčerpaní. Zbývající čas před Beskydem už jsem věnoval regeneraci a doplnění glykogenu (těstoviny, brambory, rýže). Funguje dokonale, v pátek jsem fit a plný sily.
  
  Šlapek letos do Beskyd jede málo. Hlavní organizační složky zůstávají doma, tak řeším dopravu a ubytovaní. Ani nevím, jak to dopadne s večerní tiskovkou. Snažím se rezervovat stolek u Mrtvoly, ale sdělují mne, že už nevaří. Naštěstí Standa Hnízdil tady tráví dovolenu a nachází náhradní lokál. Je moc pěkný, nekuřácký, do budoucna si ho beru jako základnu.
  
  Ráno po snídani si dávám na rozjetí Ráztoku a na hurá na start. Atmosféra na náměstí moc příjemná, jsou to manžele Mikšovské, je tu Kamion, seznamují se s Nickem. Start, a jede se tradiční kaše. Vůbec nestíhám sledovat kdo je kdo a kdo je kde. Občas si jen zaregistruji Standu Hnízdila a občas Tomáše Miškovského. Po cca 10 minutách zůstávám sám. Ne, že bych taktický vystoupil ze skupiny, jednoduše jsem se v ní neudržel. Ale dojíždí mne další grupa, v ní je Tomáš Mikšovský a Lenka Hellerova. Tempo je pořád na mne moc ostré, takže na každém krátkém brdku se to trhá, ale pak ve spolupráci s jedním panem (Vlasta Heller) to sjíždíme. Jde nám to dobře a tak se soustředím na spolupráci jen s ním, ostatní nechávám byt a pod Ráztoku dojíždíme ve třech: já a Hellerovi (příbuzní? Nevím). Ale tady se ukazuje, že na dlouhé kopce Vlasta asi není, a tak ve stoupání na Pustevny ho ztrácím. Ještě jednou mne nečekaně předjede Lenka, tak až jí pak dojíždím, tak pochválím a řeknu, že by určitě měla porazit tamty dva chlapy před námi. Prý to určitě zvládne. A taky jo, dorazila na vrchol hned za mnou. Dlouhá stoupaní mne jdou (že by se projevily tréninky na Řevničaku, Bábě a Králové vsí?). Na Pustevnách předjedu tři chlapy z dlouhé. Nahoře mne fotí Žiža, a zdraví Nick, vyptává, jak se jelo a tak trošku zaskočený, že jsem vlastně teprve na začátku. Standova drahá polovička je taky tady, Standa prý odjel před chvilkou (podle výsledků, byl tam 8.5 minuty přede mnou). Pak následuje padák dolu a 4.5 hodiny boje s větrem. Pořád doufám, že někoho sjedu. A opravdu, na začátku Solaní mám v dálce dvojicí. Dlouhé kopce mne fakt jdou, na vrcholku dvojice dojeta. A hele, je tu Standa! Tak se těším, že konečně na chvíli schovám. Schovám se, ale opravdu jen na chvíli. Standa říká, že je mrtvý, kolega hned vzpomíná, jak jsem ho loni předjel na stejném místě. Tak to nic, nechám je chvílí orazit, pak se uvidí. Tak jdu na špic, a neohlížím se až pod Kasárna. A tam zjišťují, že Standu jsme ztratili. Mrzí mne to, ale čekat už nebudeme, začíná se nejtěžší stoupaní. Na začátku mne tak trošku, spíše varovně chytí křeč, ale hned pustí. Jasně, na vrcholku vzít anticramp a pořádně zapít. Asfalt postupně přechází ve špatný asfalt, spatný asfalt v bývalý asfalt, ten pak ve štěrk a korunuje se to dlažbou. V kombinaci s 12% sklonem – požitek je zaručený. Sjezd a já se těším na ten nejpohodovější kopec cele trasy - Bumbálku. A hele, letos je snad těžší, než Kasárna, pořad tam fučí proti, není kde a za kým se schovat, zdá se mí to nekonečný. Aspoň že pak dlouhý pozvolný sjezd k Jamníku, kde aspoň trošku navyšují průměr. Na bufetu nám říkají, že poslední skupina odjela před chvilkou, ale nedokážou se dohodnout, zda to bylo 4 nebo 10 minut. To už nesjedeme, a tak dále jedeme víceméně v klidu. Sjezdy opatrně (taky je to taková turistika, samy štěrk a zbytky po dřevorubcích), ve stoupáních zásobují kolegu informacemi, jak jsou dlouhá, kolik mají procent, a kolík jích ještě bude. Pokaždé se zděsí. A tak svižně, ale nevyhroceně dojíždíme do cíle. Tam mne vítá pan ředitel, jako nejvěrnějšího účastníka a dělá fotečku na památku.
  Nakonec ze závodu mám šťastný dojem, cesta zpátky do Prahy ubíhá v důvěrném povídání s Koníkem celkem svižně. Už teď se těším na další ročník. Beskyd je prostě úžasný závod. Snad jediná trasa, která nabízí úplně všechno: stoupaní krátká a dlouhá, povrch kvalitní a špatný až samá díra, jízdu v hustém provozu a po lesní účelové cesty, klikatý houpavý dojezd sama stojka. Prostě nedá se tomu nic vyčíst. Ale pokud se tím od začátku počítá, použijí se odpovídající vyplety a obutí – požitek z jízdy máme zaručený.