Tak kde bych asi tak začal? Zkusim to takhle: Tejden před závodem nic moc počasí, zima, většinou déšť, silnej vítr, takže už od pondělka minulýho tejdne jsem tomu tréninku moc nedal. Spíš jen občas protočit nohy doma na trenažeru. Ze středy na čtvrtek celá noc prozvracená (čtvrtek doma s dovolenou), pátek pořád na nic. O víkendu průjmy a žaludek na vodě, tak pořád žádný kolo. Už vzhledem k tomu jsem si říkal, že příští víkend na tak těžkym závodě, jako je Okolo vlčí hory (60km a přes 1200m up) musím zákonitě vyhořet. V tejdnu nohy naprosto zesláblý a zatuhlý po těch problémech z předešlejch dnů, takže fakt jen lehce zkusit je roztočit. St + Čt 1,5h + 1h na trenažeru, kde se mi ty nohy podařilo lehce probrat a vytočit únavu. Pátek volno a v sobotu věřit v to, že to nebude uplná trága. V den závodu vstávám a hned koukám na počasí, který zatím vypadá, že by nemuselo pršet. Pod mrakem, teplota tak nějak akorát na závod s tím, že občas i vysvitne sluníčko. Po 13h se oblíkám a vyrážím směr Vlčí hora na prezentaci. Na start to mám cca 14km více méně furt do kopce, takže žádný bláznění a jen se zkusit maličko rozjet. Na místo dojíždim relativně brzo, takže se po zaprezentování jdu ještě rozjezdit, což byla docela školácká chyba. Při návratu na start koukám, že už na pásce stojí + - 100 lidí, takže budu startovat hrooooozně vzadu a už před startem je mi jasný, že to dneska na první skupinu nebude. S malým zpožděním, chvilku po 14h závod startuje na 6 pekelně tvrdých okruhů s délkou 10km a asi 190 nastoupanýma metrama. První cca 2,5km sjezd za zaváděcím autem do Brtníků, kde jsem docela riskoval, abych se dostal co nejvíc dopředu, dost lidí se mi povedlo předjet, ale bohužel pořád to nestačilo. V Brtníkách nás čekal první kopec: 1,5km se 4% s dvěma esíčkama s maximem dost přes 12%, kde bohužel pro mě prvních asi 20 lidí odjíždí a já to jen smutně pozoruju z povzdálí teď už druhýho balíku. Po Brtníkách je chvilka na vydejchání, asi 2,5km rovinka nebo lehce z kopce, kde se většinou nejde pod 50km/h. Čas lehce si oklepnout, napít se a jede se zas do kopce v Zahradech: 2km s 2,6%, kde jsou taky zajímavý % v maxu. Naše skupina pořád vidí první grupu, která jede cca 100 až 150m před náma a lidi jsou motivovaný jet a snažit se to docvaknout, takže v tenhle moment se nikdo moc neflákal. Po vyjetí tohohle kopce to je do cíle tak 2km s lehčíma brdkama, který se v háku jedou docela v pohodě. První kolo za náma, jede se mi super a tak mě sere ten start, kterej mě odsoudil jet v druhý skupině. Pořád se docela letí a je snaha si docvaknout první balík. V kopcích si to hlídám z čela mezi prvníma 5ti, kdyby snad chtěl někdo vyrazit dopředu. V lehčích pasážích se uklízim a jedu okolo půlky balíku a odpočívám. V půlce druhýho kola kontroluju tacháč, kterej mi hlásí, že zatím těch prvních 15km v kopcích letíme průměrem přes 38Km/h… Docela čumim, kde se to ve mně bere na konci dubna bez zimních objemů a s tréninkovym mankem týden před závodem, ale jede se mi fakt parádně. Nohy šlapou, jak tenhle rok ještě ne a když si trošku přišlápnu, hned jsem v kopcích na špici a ani si nijak zvlášť nedávám. Ke konci druhýho kola se buď začínám ještě víc rozjíždět nebo jen balik ztratil zájem jet, když nám první balik zmizel z dohledu. Řekl bych, že tak kousek od obojího, protože ten průměr po druhym kole začal klesat, ale v naší skupině se nic neměnilo. Kopce jsem si furt hlídal zepředu, jinak uklizenej tak v půlce baliku. Ve 3. kole sosám gel, abych nic nepodcenil. Pořád nejsme ani v půlce a na takhle těžkym profilu můžou síly dojít hodně rychle. V pátym kole v Brtníkách v těch nejprudších pasážích začínám v pravym lejtku cejtit náznaky křečí i když se mi pořád jede naprosto skvěle, takže moc nechápu, co to ty nohy zkoušej…
Hned nahoře lovim v kapsičce, sosnu magnézky, druhýho gelu, napít iontáku a vzhůru do posledního kola!! V posledních Brtníkách se jede + - to samí co 5 předchozích kol, jedu zepředu, ale zezadu nastoupil týpek z Kolokrámu a ještě jeden bílej dres, na co jsem nestihl zareagovat a bohužel je nechytl. Žádná tragedie, počítal jsem s tím, že je do cíle ještě chytneme. Ve sjezdíku pod Zahrady to pekelně drncá na jedinym kousku závodu, kde je rozbitej asfalt. Díry nedíry, i v druhý skupině se asi 6km do cíle začíná závodit a valíme tam těžce přes 60km/h. Prostě jen pevně držet řídítka a doufat, že nevymetu nějakou díru. Najíždíme pod Zahrady – poslední velkej kopec, kde se začíná nastupovat, v první půlce, která není tak prudká si to v pohodě hlídám. Když ale přijíždíme do těch nejprudších pasáží, nechci to tlačit na velkou, schazuju na malou a padá mi řetěz. Naštěstí se mi povedlo ho během vteřiny zas nahodit, nastupuju si, abych to nenechal odjet a jedu okolo 7-8 fleku. Na horizontu jsem na druhym místě. Dvojice co ujela v Brtníkách už má slušnej náskok, kterej do cíle v těch brdkách už asi nesjedeme. Furt se motám okolo 2-3 pozice. Posledních 500m do cíle, kde je malej brdek, kterej ale po 60km v kopcích taky dokáže potrápit, navíc ve sprintu do finiše. Není na co čekat, nohy jsou dneska super, takže to buď výjde nebo mě ta skupina sežere. Řadim o 2 těžší a jdu do toho z tý mojí + - 3 pozice. Bolí to, ale posledních 100m už to vydržim. Když ne v první skupině, tak jsem aspoň vyhrál skupinu druhou, za což jsem moc rád. Jako otvírák do sezony to byl super závod, kterej mi až na ten start vyšel od začátku až do konce parádně. Vážně jsem si včerejšek užil. Takže nakonec: 60km, okolo 1200m up, za 1h41m58s s průměrem 35,31Km/h s umístěním 9. z 31 v kategorii a 24. ze 110 celkem.