Vendu –
VRANÉ II ČASOVKA DO VRCHU – Má silniční premiéra a bramborová medaile
VRANÉ II ČASOVKA DO VRCHU - Má silniční premiéra a bramborová medaile
Na silničním kole jsem do soboty měla najeto 85km a nejsme spolu ještě úplně srostlí. Už umím přehodit na vyšší aniž bych u toho zároveň brzdila, ale ještě necítím co a kdy tam hodit, abych neztrácela frekvenci (narozdíl od biku, kde o tom nepřemýšlím a házím to tam podvědomě, podle toho jak mě tahají nohy..). Představa, že bych měla jet v balíku, je pro mě smrtelná a realizace té představy by byla smrtelná pro ostatní v tom balíku... Techniku jízdy na silničce taky nemám zmáklou... Jak skloubit chuť zkusit silniční závod a moje výš popsané slabiny? Po pár sekundách přemýšlení padla volba na nekontaktní závod, kde nejsou zatáčky z kopce dolů, tedy časovku do vrchu.
Bydlím v obci, která se jmenuje Březová - Oleško, Březová a leží na kopci nad obcí Vrané nad Vltavou. Mohla jsem nejet časovku, která startovala ve Vraném a cíl měla v Březové? Nemohla!
Sobotní vyjížďku jsem zakončila vranským kopcem a upřímně se přiznávám, že na biku mi kočičí hlavy nikdy nepřišly tak krutý. No co, pojedou to všichni, tak proč bych to nezvládla já!
V neděli ráno jsem byla nervózní jak před MS, doklopýtala jsem po naší polní cestě na silnici, nasedla a jela se projet a zbavit se nervózního třesu... Těsně před vrškem stoupání mě dojel oranžový dres a v něm Robin a chtěl se za jízdy seznamovat a podávat si ruce, vysvětlila jsem mu, že nemůžu pustit řidítka a tak s tím musíme počkat až zastavím a sesednu. Sjeli jsme na start, kde se k nám přihlásil Alánek a po pár minutách přijel Vlk, že se na nás jede podívat a hlavně mě mentálně podpořit při mojí premiéře. Protože Vlk je starý bojovník, nestálo nás mnoho přemlouvání a i on se přihlásil do závodu. Překvapila mě výše startovného, z bikových maratónu jsem zvyklá na částky začínající na 350Kč a tak mi 20Kč vyrazilo dech.
Start byl v 11:00, s půlminutovými intervaly, Robin vyrazil na trať v 11:08 jako první Šlapka, 13,5 min za ním já, následovaná (spíš pronásledovaná) po 1,5min Alánkem a minutu po něm vyrazil Vlk. Těsně před startem jsme si byli s Alánkem oba odskočit, protože to mám jako baba trošku komplikovanější, dorazila jsem 1,5 minuty před startem, takže jsem do roštu šla zahřátá. Svým způsobem odstartování jsem vzbudila úsměvy na tvářích ostatních závodníků a vysloužila jsem si povzbuzení startéra - bála jsem se sedět opřená o startovací "rampu", našlápnutá na kole a raději jsem se odrazila jednou nohou, protože jsem se viděla, jak padám na prudkých kostkách, sbírám se ze silnice a ztrácím tak ne drahocenné sekundy, ale spíš minuty.
Půl minuty přede mnou odstartovala Dáša Likusová ze Silesia Orlová, v prvním kostkovaném kopci mi jela v cca půlminutovém startovním odstupu, na rovince s krásným asfaltem mi kousek poodjela a v kopci, kterému, my místňáci, říkáme Amerika, jsem na vršku sjela odstup na 15sec (to mi hlásil brácha, který nás tam přišel povzbudit). V hadovité skoro rovině jsem ji visela pořád stejně, ale poslední kopec mi odjela a ani v dlouhé rovině jsem neuspurtovala náskok a nakonec mi dala 7sekund, které mě pak dělily od 3. místa. Za cílovou čárou jsem měla mžitky před očima, úplně tuhé nohy se mi klepaly jak drahému psu a komunikovat s Robinem a Alánkem, kteří stáli u cíle, jsem začala až po pár minutách. Vlk dosáhl času jen o necelých pět sekund horším než já, což považuji za hrdinský výkon i vzhledem k tomu, že jeho kolo není silniční speciál a v sobotu natočil s Míšou neuvěřitelné množství kilometrů.
Ženy vyhrála Lucie Kočí 10:05,79, druhá dojela Pavlína Vlčková 10:37,03, třetí byla Dáša Likusová 11:05,42, já si sáhla na bramborovou medaili 11:12,50 a za mnou dojely Markéta Secká a trio koček z SP Kolo.
Alánek dojel v kategorii Hobby 10., Robin 17. a Vlk 21.
Celkovým vítězem se stal Jan Procházka z KPO v čase 7:59,05 a nastavil tak nelehký traťový rekord.
Po vyhlášení výsledků a losování čísel jsme vyrazili k domovům různými oklikami. Já si dala kopec na Točnou, dál přes Cholupice, Libeř, Jílové a Okrouhlo.
Slibuji, že rozšířím řady aktivních silničářů a hned, jak se začnu cítit na to jezdit závody v balíku, zúčastním se nejen časovek do vrchu, na které si brousím zuby, ale zkusím i nějaký delší závod.
Alánku, Robine a Vlku, díky za podporu v mé premiéře.
