Tak dokud jsou zazitky jeste cerstve :) Je potreba to vzit ze siroka. S myslenkou zajet si na Grossglocke tesne po otevreni cestyv barierach snehu na otocku v pripade dobreho pocasi si pohravam uz dyl, ale nemoc tu myslenku odsunula. Kdyz jsem si ale vsiml, ze v patek ma byt v Pze 28 stupnu a Karel mi v praci pise kvuli uplne necemu jinemu [
)], tak ac tyden po antibiotikach, pripada mi to razem jako super myslenka
Slovo dalo slovo a operativne se domlouvame, ze dalsi den v 6:00 odjizdime ze Zbraslavi. Vecer jeste premyslim, jeslti prehazovat kazetu na 11-28 misto 11-26 (ve predu mam 52x36), moc se mi nechce, protoze je pozde a rikam si, ze "to prece vyjedu"...ale nakonec rozum zasahnul a rekl "na cos sis tu super drahou kazetu teda kupoval?!?!" a prehazuju. Karel rano dojizdi stylove na kole, za 5 hod jsme v Brucku, prevleceni apod. a v 11:30 vyrazime vstric zazitkum! Dole az vedro, takze tenke triko, a kratke-kratke, zato kapsy narvane. Chvilku laskuju s myslenkou, ze by to nahore mohlo byt jen na vesticku, ale po kontrole teploty na Edelweissespitze (sest stupnu) usoudim, ze tu bundicku asi uvezu
Pomerne dost fouka, skoro presne proti, ale to nas nemuze zastavit. Mojim cilem je si vyzkouset jet na watty, uvazuju, ze bych to okolo 290W mel byt schopen vyjet. Karlovi lehce poodjizdim uz v 2km 10% predzvesti halvniho stoupani, ale u mytne brany cekam a koukame, jak si vytisknout listek pro mereni casu, at mame diplom
Hazu 2 eura, nic se nestane, jdu si stezovat a pry to nefunguje v dobe od 9:00 do 15:00. Ne asi. Ale eura to zere furt. No co uz. Zahajuju tedy sve prvni seriozni watt-stoupani. Ze zacatku se jede super, takze je tam skoro porad 300W, Karel si jede sve tempo a po cca 1.5km zvolnuje. Po 30min uz mne to docela boli, zvlast v serpentinach, kde se lehce zvolni je to dost na moral...ale jedu dal...po 40minutach vim, ze mam na vyber. Bud to zkusim udrzet az nahoru a tam zdechnu a s trochou stesti zvladnu jeste dnes dojet dolu, nebo si dam jen 50min a pak si ulevim, at muzu pak jet dal. Rozum znovu vitezi a volim variantu 2
Nakonec tedy 297W 50minut, zbylych 15min pak 275W. V hornich pasazich pak dost nepriemny vitr, haze to se mnou i v 10km/h. Nahore ovsem krasa, zase to tu zasnezene vypada uplne jinak. Karel chyta v hornich pasazich relativne krizi, nakonec cekam skoro 10min, ale jeho cas mel teprve prijit! Po povinnych foto a nastvani kamaradu fotkama pokracujem dal na Hochtor - tahle cesta uz nas s Magdou jednou vytrestala a nejinak je tomu dnes :) Blbych snad 5km z toho pulka z kopce a druha do kopce, ale boli to! Cestou tam to teda boli spis Karla, jehoz krize pokracuje, mne se zatim [!] jede dobre. Cesta je docela mokra od tajiciho snehu, misty projizdime snad 5m zavejemi, tak jsem si to predstavoval
Za tunelem rychla domluva, ze teda dojedem az na kukacku na ledovec na Kaiser Franz-Josef Hohe, Karel to v aute studoval, ze to neni tak daleko....
Po 2km prevazne mokreho sjezdu s dost studenou vodou zastavueme a kontrolujeme, jestli jsme to nahodou neprejeli - ukazuje se, ze musime jeste asi dalsi 4km dolu...ktere ale pak budeme muset zase vyjet! Karlovi se prilis kvuli jeho stavu nechce, ale kdyz uz jsme tady.... Dostavame o nejakych 650m niz a cca 450m musime zase vystoupat...znovu se delime, uz se mi jede o dost hur, ale nesetrim se a poslednich 1500m snad do 12-13% uz to tam teda moc neni...myslim na Karla s jeho 34x25 a doufam, ze mne neproklina az tak moc. Nahore kosa, vyhled na ledovec, pekny. Ale jednou asi stacilo
) Dulezity je i obchod s kolou a Bounty :) Mam toho uz plne zuby a vcelku se desim tech dalsich celkem cca 800 vyskovych, ktere nas cekaji na ceste zpet. Sjezd dost vetrny, takze opatrne a hura nahoru zpet k Hochtoru, cestou, kterou uz zname. Obavam se, co Karel, ale ten chyta druhy dech a drzi odstup par metru, v prudkych pasazich lehce ztraci, jinde si to zase dojizdi. A uz se nam to opet zvrhava v zavod!
Naopak mne dochazi a 2km pod vrcholem prichazi mohutna krec, au! Pres bolest to nejak rozjedu, silou vule drzim odstup asi 20m, prichazi znacka "vrchol za 400m", posledni kontrola stavu, Karel asi 10s za mnou, to uz musim udrzet...a 50m pred vrcholem Karel vedle a nastupuje! Z poslednich sil zrychluju, ale nahore vypadam jak Jenda Rozek na Sant Gothardu [kdo videl video, hned si vzpomene :-]], nastesti je kolem mene divaku. Karel prilis nechape, ze pry by jel hned dal...Ultra maratonec se nezapre. A ze si jeste ten posledni vyjezd od Hochtoru [tech zradnych 5km] muzem dat v tempu. Me telo ovsem odpovida: "nemuzem". Jenomze bych to nebyl ja, takze ve sjezdu to trochu poustim, je tam 20s, tak je zkusim udrzet, vzdyt jsou to je jen necele 2km stoupani....v nohach ovsem nula, jedu uz za hranou a po 600m chytam v 12% sekci mohutnou krec do obou stehen a leveho lytka tak, ze malem slezu z kola...tohle nejde. Karel kolem projizdi a mou jedinou starosti je udrzet dustojnost, tj. nezastavit! A tak klickuju 7-8km/h abych to nejak rozjel... Nemit tady tech 28 zubu, tak se rozbrecim. Karel pak ceka na odbocce na Edelweissspitz, jestli si ty 2km nahoru jeste nevyjedem. Trochu ho podezrivam, ze mne chtel nastvat, pac jsem na to, ze bych chtel jet 2km do 12% po kostkach fakt nemohl vypadat
) Promin Karle, snad priste! Nastesti nas ceka uz jen sjezd. Dost fouka, v rovnych sekcich primo do zad, az mam strach jak se to vzdy silene rozjede - jednu chvili to poustim na 80km/h, ale komfortni to neni a tak to radeji zklidnuju. Od mytne brany uz pak relativne v poho az k autu...dokonce ma hrdost veli vlezt chvili i na spici, coz v mem stavu vyvolava po dojezdu dalsi krizicku, kdy jsem schopen jen s nepritomnym vyrazem sedet na lavicce a silou vule do sebe tlacit jidlo. Nastesti stav po 25min polevuje, takze balime a domu. Silena akce, ale zazitek na cely zivot. Diky Karle!