Dreamer –
Monínec mám rád
Po tropickych dnech se nam trochu ochladilo a na sobotu hlasi pocasi takove nic moc, prset sice nema, ale vitr a teplota do 20st. Predstava ze v tomhle davam na Sumave dlouhy trenink me nelaka, ale sedet doma samozrejme taky nechci. V Praze jsem si tak na vecer naplanoval i trochu kulturniho vyziti a tak jsem s radosti uvital, ze se v Moninci jede dalsi dil Extraligy Masters. Tu sice nejezdim, ale jako prichozi neni problem zucastnit se. Zjistuju jestli by nejel nekdo z naseho teamu, ale nikomu se nechce, vyrazim tak sam. Moninec a tamni lyzarsky areal ktery lezi 1h jizdy autem od Prahy mam rad, zavod se jede v krasne krajine, je kopcovaty, spravedlivy a ma pres 100 km. Letos je vic startu po sobe, zaroven se totiz jede JAL liga, takze zatimco ja startuji na 104km, 5min po nas startuje JAL na 75km, atd.
Rychla prezentace, slozit kolo, je docela zima, kolem 15st a fouka ostre od severo-zapadu. Moc se nestiham rozjet, ale nohy citim docela dobre, takze uvidime, samozrejme vim ze start je do kopce, ale snad se prvni kolo moc nepojede. No kdybych vedel jak jsem se mylil. Na startu je v nasem baliku 39 lidi podle toho co hlasi na namesti v Sedleci. Je tu Beda Prucha, Liba Janousek, Jirka Baier, nekdo z Kbel kdo se pozdeji vyptava na Camrdu, ze uz ho dlouho nevidel na zavodech, Spartan, CEZ Budvar Tabor, zbytek moc neznam. Prvni kolo se jede pekelne od startu, respektive da se to stihat, ale v polovine kopce v nejprudsi pasazi se to trhne a asi 10 lidi odjizdi, tak na tohle nemam, nejspis nejsem dostatecne rozjety. Beda Prucha je pryc, se mnou je tu ale Liba Janousek a dalsi. Nahore se zformujeme, je nas taky kolem 10ti a zacneme se poctive tocit. Hodne nam pomuze i Jirka Baier, je videt ze je to casovkar a pred sjezdem celo opet vidime.
Ve sjezdu prekvapive docela snadno celo sjedeme, moc nejedou. No tak fajn, uvidime jak to pujde dal, ale mam radost, preci jen je to hned jina motivace kdyz clovek jede na cele, nebo az v dalsich skupine ci skupinach. Pri navratu do Sedlce ale hodne trpim, tim jak se balik ve sjezdu natahuje a ve vyjezdech se porad nastupuje, tak hodne ztracim, tim ze jezdim tradicne na uplnem chvostu. Prvni kolo ale uspesne za mnou a jsem zvedavy jak se pojede na kopec prezdivany "Suseticak" podruhe. Hodne podobne, do pulky kopce se drzim v baliku, hodne tam taha Liba, ale jakmile v tom zlomu za to uplne celo vezme, zase nam ujizdi. Takze stihaci skupinka s Libou a dalsimi a svete div se, ve sjezdu opet celo dojedeme. Treti kolo, co vam mam povidat, jako pres kopirak. V kopci celo odjizdi, mezi nim a nami se trochu vetra samotny Liba, ale ve sjezdu opet uplne bez problemu celo dojedeme, nebot opravdu moc nejedou. Samozrejme par lidi v kazdem kole odpada, takze ted spojeny balik ma tak 12 lidi odhadem.
A tak neni divu ze nas na konci tretiho kola dojede borec z JALky, ktery uz miri do cile. V nasem baliku se ozve "nechte ho jet", coz kazdy s radosti udela, az na Bedu Pruchu ktery se ho vyda stihat. No popravde se mu nedivim, asi z toho "nejeti" musel byt v rozpacich. Beda JALkare sice uplne nezachyti, ale pozdeji ho mozna dojel, kdo vi. Nase skupina kazdopadne zase nejede a nejede ani ve ctvrtem vyjezdu na Suseticak. Menim strategii a jdu pred balik abych si udelal naskok a az se to zase bude trhat, treba zustanu s celem. Strategie dobra, ale balik nejede a tak me dojede dalsich par lidi z JALKY. Nechavam je poodjet, nechci jet uplne na hrane, ale mozna jsem to mohl zkusit s jeste jednim borcem, ktery s JALkary vyjel az do cile a pak pokracoval sam, ale zas tak super nohy nemam a tak me na horizontu balik dojede.
Zbyva posledni sjezd, navrat do Sedlce a paty vyjezd na Suseticak do cile. Bedu nevidime, ani se nedivim, porad nejedeme. Az kousek pred Sedlci za to vezmou po jednom sjezdu-vyjezdu Spartan a par dalsich a odjizdi nam a mam pocit ze vidim jak akorat dojizdi toho borce co jel se mnou Suseticak a pak pokracoval sam. Snazim se to s Libou sjizdet, ale kdepak tohle uz nedame. Posledni vyjezd do cile tak uz neni na co cekat, jedu si svoje tempo, ktere zvysuju a zvysuju a nevadi mi ze jedu na cele. I tak se podilim na roztrhani zbytku naseho baliku a dojedu do cile ve skupinces Libou + 1, pred nami jeste dva borci, za nami zbytek. Tak takovy byl Moninec 2017, trat porad krasna, tezka, spravedliva, lidi na startu sice moc ne, ale kdo si chtel kvalitne zazavodit, tak mel dneska moznost. Rad se sem zase priste vratim.