Akce Úvaly-Český Šternberk-Úvaly 2017

Akce Úvaly-Český Šternberk-Úvaly patří do kategorie Silniční závod. Datum: 2017-09-30.

Nejdelší varianta má délku 108 km.

:: Propozice :: Strava Flyby :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto

Historie: 2008 :: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Dreamer – Barevné padající listí na Mistrovství vesmíru
  
  Kalendar ohlasil konec zari a na posledni den je tu jedna z poslednich moznosti jeste si zazavodit na silnicnim kole. Kona se jiz 32. rocnik klasiky zvane Mistrovstvi vesmiru na trase Uvaly - Cesky Sternberk a zpet. Tenhle zavod mam rad, ale plany mi narusil statni svatek ve ctvrtek, ktery nabizel stravit 4 dny v poklidu na Sumave. Nakonec to vymyslim tak, ze ve ctvrtek dam na Sumave dvoukilo, v patek si jdu zabehat a pak na houby. Zbyva vyresit jak nalozit s dalsimi dvema dny a neni to lehke rozhodovani. Srdce rika ze bych si jeste rad zazavodil, proti tomu rozum rika ze uz je konec sezony a o nic nejde a muzu si dat v sobotu v poklidu dalsi dlouhy vylet na kole. To bych se ale necitil jako chlap a tak je nacase si jeste jednou letos vystoupit z komfortni zony. V sobotu brzy rano tak vyrazim za huste mlhy autem smerem ku Praze, abych se pul hodiny pred startem k prekvapeni kamaradu z naseho klubu objevil v Uvalech na prezentaci.
  
  Slunce sviti o sto sest, dneska to bude opravdu na kratke kratke jak sliboval Kolikac na diskusi. Chudak si to prasknul pred tydnem na POS v desti a zime, ale spravedlnost preci jen existuje a dneska si to uzije. Je tu i Honzis, Turista, Kapr, Technik a k tomu elite trio z Lawi Janousek, Kotrlik, Somr. Jo dneska to bude bolet a presne proto jsem prijel, kdyz o tom tak premyslim. Jdu se rozjet aspon na par minut a kdyz se vratim k hospode na Slovanech nikdo tam uz neni. Trochu strach jestli mi to neujelo, ale ne, start je jen o kilometr jinde, nastesti tam trefim. Posledni pozdravy a bouchnuti pestmi s kolegy z teamu a jdeme na to. Jeste je cas na trochu povidani, ostry start nasleduje az po nekolika km. Je tu i nadsenec Pavel Kuda, ktery jako ja nevahal a jel na zavod pres 2h autem, jen misto ze Sumavy smerem od Moravy.
  
  To uz je definitivne odstartovano a ja se drzim pekne v baliku. Mozna zbytecne moc vepredu, fouka proti od jihu, jihovychodu a tak je lepsi byt trochu zasity, zvlast kdyz nejsem moc rozjety a mam v nohach ctvrtecni dvoukilo a patecnich 15km behu. Prekvapive se mi ale jede docela dobre, ale uvidis se v kopcich. Ten prvni pres Ondrejov se jede jeste pekne v baliku, na spici nejvic taha Liba Janousek a Honzis. Tempo je sice samozrejme uplne jine nez pred dvema dny na Sumave, takze se musim trochu srovnat, ale da se to a s postupem casu tusim, ze to nejak dneska pojede. Prichazi sjezd do Chocerad, kde se tradicne propadam, ale celo uplne nejede takze v najezdu kopce na Vodslivy tam jsem. Prvni pulka se moc nejede, takze jsou tam vsichni az pak za to nekompromisne vezme Somr s Kotrlikem a je vymalovano. Pomalu ale jiste nam odjizdi. Kdyz to vypada ze pojedou ve dvou, zvedne se Liba Janousek a hodla je doskocit. Rikam si ze to neda, sance chytit se ho asi byla, ale volim jistotu vedle Honzise, borce ze Sweepu, Pavla Kudy a par dalsich. Nahore LAwi pocka na Libu a jedou ve trech. Jeste to trochu zkousime, ale odstup se spis zvetsuje. A kdyz nas ve sjezdu brzdi na krizovatce dodavka, je vymalovano a tohle triu uz neuvidime.
  
  Jedeme ale v pekne skupince, kde jsou vyse jmenovani, je nas kolem 6ti. Chvili trva nez se srovname, ale pak hezky stridame, i kdyz na spici je porad nejvic videt Honzis a kluk ze Sweepu. Za Divisovem prichazi kratka objizdka podle dalnice, ktera s s nicim nezada se sotkou na Tour de Brdy. Nastesti tam naletime jeste v mezich, coz se asi nedalo rict o Kotrlikovi, ktery mel smulu a defektil. Nadavame, ale nejak ty diry a kameni preletime. Slitneme do Sternberka a nasleduje ten krasny vyjezd do kopce skrz serpentiny. Honzis taha pilku, ja mam co delat, ale i tak si to proste uzivam. Slunce, 20 stupnu, kolem pada a po silnici se povaluje vybarvene listi, uplne symfonie babiho leta! Odbocka na Rataje, sjezd v kterem je treba davat pozor a vyjezd po kostkach. Jedeme porad ve skupine i kdyz borec z Veloservisu obcas trochu odpada, ale mozna se mi to jen zda. Mirime k Sazave, protivitr se zmenil na vitr z boku nebo do zad a tak se docela leti. Prelitnout kostky ve Stribrne Skalici nebo kde to bylo a to uz se pomalu ale jiste blizi cil. Tady uz to poznavam, sice jsem Kolodeje nejel asi uz par let, ale tyhle trasy se nezapominaji. Potkavame Petra Bencika s potomkem na vyjizdce, takhle se to ma delat, pekne na pohodu.
  
  Par km pred cilem to v jednom brdku jeste zkusi Honzis a jednoho borce ztracime. Mam toho dost, banan, tycinka i energy tableta jsou davno ve me, na tachometru pres 100 kmm uz moc neni z ceho brat. Nekdy tam se pak objevuje duch Cespy na horaku. To uz ale prichazi odbocka do ciloveho kopce. Na nejaky nastup ze skupiny neni a tak kdyz se ostatni zvednou, chytnu hned mensi mezeru a na Honzise a spol. uz nohy nemam, mozna kdyby byl cil o neco dal, tak bych si poradil s Pavlem Kudou. Dvojice z Lawi je pred nami par minut, vyhrali zaslouzene, dneska na ne nikdo z nasi skupiny nemel. Par minut po nas dorazi dalsi skupina s Technikem, Kolikacem a Kaprem. Vsichni plni dojmu, kazdeho to dneska muselo bavit, nadherna trasa a kdyz vyjde i pocasi a nohy se trochu toci, tak je to krasa, kvuli ktere se vyplati jednou za cas vymenit Sumavu za jinou lokalitu. Mistrovstvi vesmiru je za nami a je hrozne fajn, ze to ta particka lidi porad udrzuje pri zivote a jen tak potvrzuje heslo, ze neni malych zavodu!
  
  
• Honzis – Vesmír je vesmír
  
  A je to tady - sezóna u konce a klasika klasik volá! Už jsem se obával jestli se vůbec pojede a přitom letos snad 25-30 kusů v Úvalech! A že se to sešlo náramně - Lawi, Indián, Šlapky, nováček Delkim, Hárny s Pilňasem ... úvod po rozbité cestě za doprovodným autem prokecám s Kaprem, za Hradešínem se furt nějak nejede a najednou se zas jede až moc Fouká proti/bočák, kontroluji si top 6 a možná trochu zbytečně plýtvám síly, neb z Lawi přikládá ruku k dílu jen Líba. Za Mukařovem se jde místy do lajny a už to kouše Na Ondřejov si najíždí Kolík - očekávám spurt jako obvykle, ale nic, klídek, jenom tempo. Ze sjezdu odjíždí Technik, zbytek grupy pádí sedmdesátkou do Chocerad a je to tady - vždy se rozhoduje na Vodslivy - být či nebýt, o nic jiného tady nejde \ Jako tradičně nechávám velkou, vedle najíždí Kotrlík z Lawi a dívá se na watty. Dívám se po něm, Míša Somr se taky dívá a jak se tak díváme, začíná se mi to nelíbit Ano, Kotrlíkových 360W chvíli nevadí, po chvíli už víc ... Naštěstí fouká proti a motorka z Lawi na chvíli povolí a podívá se na had co táhne za sebou Vestec, trošku to rozjedu, akorát pro Míšu Somra který vystřelí a já ihned klesám asi o 7míst a mám díru. Tvl to jsem nechtěl, zdravě naladěn z Truby doufám že mám formu, ale prdlajs, Hárny, Pilňas, Dreamer, všichni hákujou Lawinu a já prd. Seberu morál a na chvíli se i zvednu. Nechci ale zbytečně plýtvat silama, den bude ještě dlouhý. Další atak - odjíždí Kotrlík a Somr, zbytek je na limitu, v zatáčce jsem třetí a pak se zvedá Líba a dojíždí si čekající parťáky. Kurňa, zase tam nejsem, zase sedím jako pecka, ale já prostě z hrany už nenastoupím. Líbu to asi hodně bolelo, neodjel o moc, 30metrů, ale stačilo to. Na rovnější pasáži za sebou táhnu Pilňase se snílkem a další, za Vodslivy v 12% rampě to ještě Pilňas zkusí, ale nemá to cenu, jsme odsouzeni k tomu, abychom pokud možno zformovali skupinku a spolupracovali, což se nám po chvíli celkem daří a pádíme k Třemošnici. Využiji znalost sjezdu a v kopci si můžu orazit. Cítím se výborně, tahám špice a nabádám Pilňase, aby grupu zbytečně nenatahoval. Divišov, magnet na větru zase táhnu převážně já. Sjezd, objížďka okořeněná lehkou cx vložkou kam jsem nalít z první figury celkem odvážně. Pak radši trochu zpomalím a všech 6 úspěšně projíždí tenhle kritický úsek kde defektil Kotrlík. Ha, vepředu zůstali jen 2 - jenže 2 motorky vs 6 orvaných je stejně výrazně pro Lawi, bohužel, jsou prostě jinde Kopec plný zatáček na větru pro změnu táhnu já Nechci se moc rakvit, tak radši opatrně 52/23 či 21. Fouká celkem dost, až bych řekl až moc! Nechám se vystřídat až v mírném sjezdu a kopec k Zalíbené jedu radši zašitý. Dám půl gelu a sjíždíme opatrně hrbatý sjezd do Ratají. Kostky jedeme "neutrálně" jak jsem navrhl, takže dávám i 36/21 a jedu "pohodu". Nahoře jsme kompaktní skupina, ve sjezdu z Talmberka je objížďka v podobě Čekánova nahoru. Není nad to přidat 10% kopec, že jo Jedu si svoje - na velkou, cítím se pořád dobře a trochu poodjíždím. Že bych něco zkusil? Do cíle ale daleko a nevypadá, že by se chtěl někdo přidat. Lajna na Nechybu, najednou to Pilňas slušně roztočil. Sjezd na jistotu, potkáváme snad v každé točce auto. Hrbatá zatáčka u kláštera a jsme u řeky. Letíme skoro 40km/h po větru do Skalice. Kostky trochu kousnou a už se necítím tak dobře. V údolí střídáme, dosaju gel, ale stejně energie někam zmizela Kopec nahoru pořád v tempu, nikdo neodpadá, i když jeden z Veloservisu pořád tak vlaje. Vyžlovka, protneme Kutnohorskou a valíme přes Doubravčice až do Tismic. Pilňas se ptá kde je cíl. Trasa bude mít 108km hádám a jsem přesný! Nepřipouštím si, že bych měl dojezd prohrát, ale co tak ještě odjet? Tismice, levá do kopce, jdu ze sedla, v půlce za to rafnu, ale nohy jsou jalový, pálí a Pilňase mám za zády. Vybízím ke střídání, ale nemá se k tomu a jelikož do cíle cca 5km, tak se necháváme sjet. Furt to táhnu, když zpomalím, oni taky ... Ještě že to je spíš po větru. Ostrá levá, 500m do cíle. Jedu z první, 53/17, chytnu se dole, dám 15ku a zkusím to "na dlouhýho". Neotáčím se, sezóna je na konci, buď a nebo ... Už vidím postavičky u cíle, už se tam vidím bronzový, jenže mrknu očkem doleva a je tam - je tam Sweepák Pilňas a na jeho závěr prostě nemám. Oba trháme řídítky ze strany na stranu, bolí to hodně, ale už tak nějak nejni z čeho, tudíž bez nároku prohrávám o 3m. Škoda, ale to vsazení měl prostě lepší. Za mnou je to napáskovaný taky pěkně, tudíž asi nebyli tak okoralí jak se mi zdálo. Taky spurt po nástupu a 6km špici asi nebylo takticky nejlepší ... Ale co, cyklistika je krásná, když vyjde počasí a jede se tam, kde to znám a není nás moc. A přesně takový je Šternberk, jel jsem jej mnohokrát a nikdy se neomrzí! V cíli panuje výborná atmosféra, počkáme na spurt další grupy - vidět Delkima se zkřivenými ústy a la Kirienka vedle kolíbajícího se Technika je zážitek! Po vyhlášení 45min na větru domů, jsem slušně prošitej, ale těší mě, že stále ještě dokážu v kopcích něco předvést i když už vlastně vůbec nezávodím ...
  
  
• Kapr – Cyklistická lahůdka!
  
  Kolega v práci mi dlužil šichtu, tak jsem toho hned využil a přijel uzavřít závodní sezonu. Náramně jsem si to užil v luxusní orange skupině, po dlouhé době s Turistou, Hulisem, opět s Technikem a samozřejmě s Kolíkáčem...Trasa které se cyklista nemůže nabažit, k tomu prosluněná obloha, prostě cyklistická lahůdka...Také jsem jel na limitu, ale to jedu vlastně vždycky, jinak to neumím...Díky kluci za vše. Z cíle se prošitej motám domů, mám hlad, žízeň a strašnou chuť na pizzu. Je rozhodnuto, hopsa hejsa do Brandejsa. Vychutnávám si pizzu a plnotučný. Na mostu mezi dvojměstím stavím ve vinárně, kupuji litr burčáku a dávám dvojku od cesty...pokračuju dál, nohy nějak těžký, počítám každej km a to mám pořád v hlavě, že musím někde namotat ještě 4 km, protože je posledního září...nojo Šlapka roku...S litránkem visícím u řídítek zajíždím do Skorkova, objíždím Sojovice a v 17:00 je to tam...Doma nikdo, syn běžel v České Lípě, teď hraje Sojovickou tenisovou ligu a Lucka běží v Praze na Ladronce, kterou doprovodila Jana...Tak rychle do montérek a jít nahrabat seno (ano 30.9. jsem nikdy nesušil, ale kolo a dovolená mají přednost) v 19:30 přijíždí brácha s balíkovačem...večer jsem rád, že můžu ležet u televize s tím červeným nápojem...
  
  
• Kolíkáč – Vesmírná společnost!
  
  Dnes není na co čekat, žádný dojmy si utřiďovat nechci. Naperu to tam hned. Nalil jsem do sebe polévku, nasypal zapečený brambory a teď to zalejvám kafem v půllitru a přikusuji oplatky. Je mi to jedno. Pro mě je konec. Konec sezony 2017. Za Turistou jsem protrpěl cestu z cíle do vany. Takhle prošitej jsem dlouho nebyl. Nohy totál na odpis. Vesmír je vesmír a dokáže pořádně vysát…
  Počasí nemohlo být lepší, cestou na start se rozehřát za naším Ukončovatelem a snad budoucím „naším“ Karlem. V Ouvalech před hospodou to již žije. Pěkně se to sešlo, a navíc objížďka přes Hradešín, ty wado, já snad hned vypadnu na začátku. Nějak si nevěřím, moc optimismu z posledních týdnů není. Oranžová letka v plné parádě. Hulis, Bonzo, Technik, Kapr, Turista. Strejda už vyrazil o hoďku dříve. A hele Dreamer! A do toho Indián, Honzis, Delkim, Lawi Stars a další. Pan Šturc chce taky nasát vesmírnou atmosféru. Slunce hřeje, není co řešit, krátký-krátký, v bidonech šplouchá ionťák s gelem a v kapse vyprošťovací suky. Hradešín se jede za zaváděcím autem. Tak aspoň tak, snad Mukařov spatřím s čelem.
  Ostrý start za Hradešínem u hřbitova, protočit se na špici a zalézt dozadu. Bonzo se diví, co dělám tak vzadu, jo tady se nerozhoduje. Kecáme o jeho nové raketě. Závidím mu ten pocit přechodu z těžké ocele na kosmický karbon. Kapr už odhazuje omylem bidon. Blíží se sjezd před ondřejovským dloubákem. Dopředu Kolíkáči, znáš se! Stanu se tak na chvíli pilotem, ostrá levá a jdeme na to. Vybaví se mi Vyhup a jeho obnošené tretry. S Hulisem si určujeme tempo a nikdo nejde přes nás. Dobře!
  Sjezd po kostkách a Technik útočí. Letíme do Chocerad a boj o pozice před sítem značky Vodslivy. Technik s náskokem, trochu si vyčítám, že jsem ho nehákl. Úplně se hrozím najíždět tam zezadu a cítit tu bolest. Ale světe div se, nohy z nebes! Nic nebolí a úspěšně stíhám tempu nejlepších. Fouká zprava, levá škarpa je spása. Vestec a přede mnou z našich jen Dreamer, Bonzo a Hulis. Ještě chvíli vydržet. Za Vestcem někdo z Hvězd nastupuje. Au, tak to už pekelně bolí. Zvedající se zadky, Dreamer s Bonzem se chytili, Honzis se chytil, Indián je tam taky. S Hulisem to už nedáváme. Ještě furiantsky zařvu, ty si sjedeme! Ale vnitřně vím, že jsem na limitu. Jedeme ve 3 kusech, ani výkřik móóc je nezpomalí. Na horizontu před Ostředkem se otočit a nechat se sjet Delkimem a Ondrou Teplým.
  Malá objížďka se zrádnou stopkou, kde pár lidí asi nechalo kousky karbonových ráfků. Snažíme se točit, ale moc nám to nejde. V hupu za Třemošnicí řev zezadu. Blíží se k nám oranžové trio Technik, Turista, Kapr. Tak to už o zábavu nebude nouze . U Šternova cyklokrosová vložka, Technik chytá hranu asfaltové záplaty a plachtí vzduchem. Nechápu, že to ustál. Tomáš Kotrlík s defektem. Do Šternberka hurá za ním. Popadané zlaté listí dělá krásnou kulisu letcům na báječných strojích. Za přejezdem Tomáš odjíždí. Technik za ním, já za Technikem. Nesmíme se flákat, třeba ještě někoho sjedeme. Delkim, Hulis taky tvrdí muziku. Kapr s mírným odlepem, ale Turista s ním. Věřím, že si nás sjedou, přinejhorším to trochu přibrzdíme. To jsou výhledy, to jsou panoramata, to je silniční cyklistika!
  Vpravo Zalíbená a jsme všichni po kupě a odbočujeme naopak doleva na Rataje. Turista špicuje a táhne si nás jako káčátka. Kostek se bojím, ale nohy furt poslouchají, a tak špicuji zase já. A na zadním kole cítím dech bráchy. To jsou chvíle! Vzpomínky na maratónské kopce. Talmberk a odbočka na Čekánov po luxusním asfaltu. Prodlužuji si svou vrchařskou extázi a táhnu za sebou skvěle jedoucího Kapra. Škoda, že tady není cíl, tenhle stav beztíže miluji!
  Nechyba nás nerozdělí, teprve až za Sázavou, když rozjede svoje hard and heavy Hulis, to začne pekelně pálit. Howaďák jeden puntíkovatej! Skalické kostky to je srpnový podvečer, nahoře za Kaprem bylo snad 40 stupňů ve stínu A údolí se taky nešetří, rychlost mezi 35-40km/h., to jsou ty nej chvíle balíkové cyklistiky. Chvíli na špici, nechat tam vše a zase odplout do zavětří. No někdy ztěžka chytat háček
  Letos dojezd z druhé strany přes Doubravčice, Mrzky, Tismice. Jak se blíží cíl, začínám toho mít pěkně dost, ještě odlehčit zadní kapsy, vyprázdnit bidony, ale zdá se, že již nic nepomůže. Brdek v Tismicích naštěstí nikdo neblázní, tam jsem byl hodně okoralej. A tak pošetřit síly v háku, a když zahlédnu cílovou alej ke Skřivanům, tak zkusit nastoupit. Ale je to jalové, skvěle jedoucí Delkim (už to bejku podepiš do Šlapek!) je za chvíli u mě, a i Technik, Hulis a Ondra Teplý. Levá točka, nohy zmordovaný a tak se už jen překulit přes cílovou lajnu.
  Skvělý to bylo! Ani jednou nekouknout na budík, prostě nechat se unášet na okolní vlně výkonnosti a vychutnávat si plnými doušky můj tak milovaný hromaďák! Parádní vzpruha a vzpomínka před blížící se zimou. A letos v takový vesmírný oranžový společnosti, díky kluci!
  
  
• Turista – Bylo to rychlé a težké!
  
  Tak pekny report, tak jako umi ostatni to nebude, ale budiz. Muj prvni zavod sezony. Vcera premysleni kam vyrazit, a Kaprova poznamka mi pomohla v odhodlani projet si Posazaví v zavodnim tempu. Doufal jsem, ze to dam s balikem aspon pod Vodslivy a pak to doklepu nejak zpatky. Nakonec diky mnoha nahodam jsem nejak uvisel v druhe vlne az do cile takze, za mne uspech. Uz v Uvalech nebylo sil na rozdavani, takze bylo potreba jet takticky (vychcane) zasit se a moc nestridat. Na Vodsliveh to vsechno odjelo, takze nasazuji oblibene malo, ale porad. Predemnou v dalce Technik, a hele, on se priblizuje. Nakonec jedem spolu, takze pozitivni zprava, nebudu sam. Za chvili dalsi znamy dres a on to Kapr. Dalo to trochu zabrat a uz jsme tri. Technik si nas nasteluje a uz se snazime trochu jet. Parkrat to stiplo a je tu Kolikacova banda. Jestli na nas pockali nebo jen jeli pomaleji, ale hlavne ze jsme tu. Nohy zacinaji trochu protestovat, ale nejak jedou.
  Do Šternberka krasny sjezd, skoda jen, ze si to clovek nemuze ty krasy vic uzit, vsechno zacina byt sediva smouha, jen se udrzet za kolem predemnou. Za Šternberkem dalsi stesti, Technik se nechal unest a ja zacinam premyslet, ze si vystoupim. Ještě, ze tam byl se mnou Kapr, nejak mi dal silu ho dojet. Uvisel jsem na nudli. Hezky usek kolem Rataju, parkrat jsem se stacil ohlednout. Nohy uz moc nejdou, ruzne v nich cuka, nastesti se trochu zvolnilo. Kdyby za to ted nekdo trochu vzal, tak odpadam. Sjezd dolu do Sazavy, a pripravuji hlavu na let udolim. Let se kona hned za Sazavou, jednou vystridam a uz mam hodne velkou honku se na chvostu vratit do baliku. Skalicke kostky uz s regulerni kreci. Udoli nejak odflinkat, hlavne rychle ze spice dolu. Je tu Vyzlovka, ziram, ze jsem jeste tady, ted uz to, kdyz nebude nekdo delat nejake blbosti snad dam az do cile. Tempo jeste trochu zvolnilo, a cejtim, ze se balikem nese dobra nalada, skoro jako na vylete. V nohach krece, jen kdyz trosku pridam, nastesti v takovych svalech, ze az tak neboli a daji se rozjet. Cil a spasa se blizi, cekam, kdy se to rozjede, ale porad nic. Nakonec se to zvedlo, tak to necham jet a spolu s Kaprem to vylamu do cile.
  Bylo to rychle a tezke. Pocasi vyslo na 1+, Grupa mala a sami zkuseni, takze jsem se nebal padu. Kolikac tahal jak ho vubec neznam, Kapr s Technikem delali moralni podporu. Vsichni jste zavodnici na 100%, staci nasadit cisla a cela dynamika Slapek se zmeni.
  Jsem rad, ze jsem jel, jen by to chtelo lepsi výkonnost. Nekdy bych chtel mit pri zavode nebo rychle vyjizdce pocit aspon trochu prebytku vykonu, takove, jako kdyz se jede rychle silnym autem, ale vy vite, ze kdyz by bylo třeba nebo chut, tak staci prislapnout a auto vyrazi. Ja mam ted posledni dobou spis takovou Fabku s litrovým trivalcem, clovek jede porad na plny plyn a premysli o kazdem kopecku, aby vcas podradil.