Loni jsem jela Ruskou ruletu poprvé a moc se mi líbila. S Petrem jsme se v naší kategorii (Maxim) i docela dobře umístili ? nasbírali jsme 600 bodů a v konkurenci 120 párů jsme skončili na celkovém 35. místě, mezi páry smíšenými jsme byli čtrnáctí. Letos jsme chtěli výsledek ještě zlepšit.
Do jezdeckého klubu v Ptýrově jsme dorazili už v pátek večer, dokud bylo světlo tak jsme postavili stan a pak u piva studovali mapu. Letos byl prostor, kde jsme se měli v závodě pohybovat posunutý více na západ a tak bylo možné užít si dosytosti krás Máchova jezera a Bezdězu. Čekalo na nás celkem 45 kontrol, z nichž čtyři byly za 80 bodů, šest za 50 a zbytek za drobné
Vojenský prostor Ralsko byl zvěčněn na podrobné mapě na rubu mapy klasické. Předběžně jsme se domluvili na taktice vyrazit na severozápad, pak sbírat ve vojenském prostoru, poté západní území a jihovýchodním směrem se opět vracet. Aby se nám dobře spalo, kopli jsme do sebe ještě ?jablíčko? a pak už jsme zalehli do spacáků. V noci nás probudil vichr, který nám cloumal stanem (zapomněla jsem přibalit kolíky) a déšt. Pršelo dost dlouho, přestalo vlastně až někdy k ránu. To nevypadalo moc optimisticky. Ale naštěstí Petr je co se počasí týče klikař (nevím jak to dělá, ale přitahuje dobré počasí), takže ráno už nepršelo a jak bylo dlouho sucho, všechna voda se rychle vsákla, takže až na pár míst s kalužema v lese bylo vlastně sucho. Po ránu bylo ale trochu chladno, tak jsme se museli trochu přiobléknout. Po snídani a montáži blatníků už jsme se pomalu řadili na start, neboť jsme startovali jako první v 10:00 (startovalo se po jedné minutě vždy po dvou dvojicích). Hned za budovou jsme dostali bodové ohodnocení kontrol, takže jsme ujeli asi jen 500 metrů a sedíc v trávě jsme zapisovali body do mapy. Konečnou taktiku zvolil Petr (a já odsouhlasila
) ? sebrat kontrolu 14, dalších políž startu si nevšímat (sebereme je když bude čas na závěr) a vyrazit po silnici na 9. Poté vzít 8 a 34 (tam jsme původně nechtěli, ale byla za 50 bodů), stočit se jižně pro 7 a ve vojenském prostoru vysbírat kontroly 10, 35, 36, 46, 6, 38, 44, 37 a 43. Severní část (nad Mácháčem) jsme se rozhodli vypustit i když byla za hodně bodů. Byl tam hodně členitý terén a orientačně to také nevypadalo úplně jednoduše. Takže jsme chtěli přejet hlavní silnici (po ní byl kvůli bezpečnosti zákaz pohybu) a sbírat kontroly v okolí Maršovic ? 24, 25, 26, 27 23, 22 a 21. Odhadovali jsme, že až budeme přejíždět silnici, měli bychom být přibližně v polovině času. Z kontroly 21 jsme chtěli pokračovat na 17, pak 18, 16 a 15, poté opět přejet hlavní silnici a ve vojenském prostoru posbírat ještě kontroly 4, 3, 2, 12, 13 a 1. Osvědčené jsme měli i rozdělení rolí ? Petr fungoval jako hlavní navigátor (já mapu moc číst neumím a tak jsem ten, kdo na závodech MTBO ?drží hubu a krok?), já jako časoměřič, hlásič popisů kontrol a označovač nalezených kontrol.
Taktika se nám v první polovině poměrně dařila, škoda jen delšího záseku na kontrole 35. Tam jsme nějak nemohli trefit tu správnou odbočku, a to i přesto, že si Petr předem změřil vzdálenosti mezi jednotlivými body a pak je odměřoval na cyklocomputeru. Jinak jsme ale vojenský prostor zvládali velmi dobře, a docela jsme se bavili, když jsme potkávali stále ty stejné dvojice, které jezdili sem-tam a tápaly. Takže silnici 38 jsme u Máchova jezera opravdu překračovali v polovině času, dokonce asi o 15 minut dřív. Tam jsme se ale opět zasekli, Petr neveřil, že odbočka na kontrolu 24, kterou jsem mu ukazovala je správná, a vedl mě na jinou. Podle mapy byla opravdu správná ta jeho, ale v mapě byla chybička a mi skončili uprostřed vzrostllého pole. Když jsme jím projížděli, čouhali nám jen helmy
Nakonec jsme se stejně museli vrátit, neboť cesta nikam nevedla a jeli jsme na ?mojí? odbočku. To jsem se pak Petrovi smála s tím, že nejlíp naviguje ten, kdo mapě nerozumí a jezdí intuitivně
Kontrola 24 nám také dala zabrat, byla pěkně schovaná. Ostatně všechny dohledávky byly složitější, kontroly byly většinou schované tak, že nebyly z cesty vidět a tak bylo nutné vyčíst v mapě dost přesnou polohu (to byl rozdíl například od MTBO závodu Brdman Cross, kde byly kontroly vidět už z dálky). Pokračovali jsme na 26, která byla na to, že byla jen za 30 bodů, strašná. Dost ošklivej kopec v terénu po zelené, musela jsem tam i tlačit. Kus do kopce to bylo i na kontrolu 27 (ta byla za osmdesát bodů), ale vykompenzovali jsme si to parádním sjezdem po červené a po žluté. Ztratili jsme tam ale další čas, neboť někdo strhnul rozcestníky na žlutou, a tak jsme na poprvé přejeli odbočku a dost jsme si zajeli. A pak to museli zase vystoupat
Kopcovitý terén, náročnější i na techniku, zajížďka, vyšší teploty oproti ránu i to, že už jsme byli na kole nějakých čtyři-pět hodin, to všechno byly faktory toho, že jsme v této části závodu zpomalili značně tempo. A tak jsme najednou zjistili, že už toho asi moc nesebereme a že bychom se měli začít vracet do cíle. Museli jsme tak oželet kontrolu 18, která byla za osmdesát bodů, ale byla by to k ní moc velká zajížďka. To mě mrzelo. Alespoň že jsme pak sebrali ještě kontroly 17, 16 a 15, přičemž dvě byly za padesát bodů. Už jsem to ale ani moc nevnímala, protože mi došla voda a poslední hodinu jsem měla strašnou krizi. Už jsem jen tupě reagovala na Petrovy pokyny, občas musel i zvýšit hlas, abych se rozjela
Ono to bylo nutné, neboť jsme byli asi 17 kilometrů do cíle, když nám zbával čas do limitu necelých 30 minut. To na biku v terénu nejde
Naštěstí se nám podařilo se vymotat k Bělé a pak jsme po silnici jeli přes Novou Ves až do cíle. Letos jsme toho oproti loňsku moc po silnici nenajeli, bylo to mnohem více terénní. V terénu je to také samozřejmě mnohem hezčí, za tu závěrečnou silnici jsem ale byla moc vděčná, protože jsem už mlela z posledního.
Limit jsme ale samozřejně stejně nestihli, dojeli jsme v 17:15:06, což znamenalo ztrátu 32 bodů (co minuta zpoždění to dva body dolů). Když jsem pak do sebe otočila dvě piva skoro na ex, abych doplnila tekutiny
, spočítali jsme ulovené body. Hodilo jich to celkem 730, po odečtu penalizace jsme skončili na 698.
V konečném účtování to znamenalo 39. místo celkově, 14. ve smíšených. Žádné zlepšení se tedy nekonalo, ale stejně jsme z výsledku měli radost
Najeli jsme celkem 101 km, nastoupali necelých 1100 metrů.
Přesný postup včetně bodového ohodnocení vypadal takto:
14 (10) ? 9 (30) ? 8 (20) ? 34 (50) ? 7 (10) ? 10 (10) ? 35 (50) ? 45 (30) ? 36 (20) ? 6 (20) ? 37 (30) ? 44 (20) ? 43 (30) ? 24 (50) ? 26 (30) ? 27 (80) ? 25 (20) ? 23 (20) ? 21 (80) ? 17 (50) ? 16 (20) ? 15 (50)
Jak to vypadalo loni se můžete podívat tady:
http://andysbike.blog.cz/0607/bakov-devils
Díky najeté stovce se mi podařilo přehoupnout se letos přes tři tisíce kilometrů, což mě velmi těší
)
