Bobek –
Nádherný pozdní letní den...
Sobota, ráno 6:45 den před ELM Svijany, budík zvoní jako obvykle. Únava, nevyspání, vnímáš hlavně pocit divného suchého léta 2018. Volání dálek, Kokořín, Loučeň, nebo snad časovka Lipence? Se stoupajícím teplem roztává každá myšlenka. Přetrvává jen horký ranní černý čaj. Jeho dlouhá jasná chuť, pozvolně otevírá myšlenky nového dne, propojuje podněty zachycené obyčejným životem. Sázava, Benátky, Malinovka a bůh ví, jestli ta jména mají vlastně něco společného. Spíš skrytého...
Každopádně dnes volně, den před závodem, žádný trénink, žádné rozjetí, pouze výlet, v maximální pohodě. Sklouznout se, kochat se, tu Malinovku tam měli vážně skvělou. Navíc bude stín, dům je orientovaný cca jihovýchodně, o poledni zprostředkuje pěkný stín.
A z terasy je vidět na přilehlé kopce
Kdo chce víc, musí kousek popojet
Vzpomínky na první závody, a tak… Leží tu všude kolem…
Neděle ráno, budík zvoní netradičně 5:15, V 7:20 zahouká na páru vlak, ještě je čas, který se chvíli po 6h rychle krátí, černý čaj, míchaná vajíčka, co s sebou? Nic, ve vlaku se sedí a s batohem se špatně opírá, tak jen do prostřední kapsy krajíc chleba, do krajních pomalou energii, nějaký groš – cesty zpátky bývají spletité.
Svijany, ELM, memoriál Oldy Horáka, chlápka který mi jako by včera třásl dole pod bednou pravicí a do levé vsunul kouzelný pohárek. Svijany, silniční okruh, kde to rychle rozjedeš a o to rychleji skončíš. Kdo by to byl řekl, že ta potvora dole pod pivovarem není tak důležitá. Rozhoduje nejen silou, spíš rozumem. To proto, že po potvoře tu máme ještě tři mrchy: Eso, Hup a Táhlé stoupání. Vynásobíme li to 5x a umocníme 35°C, je z toho pěkná paseka, či blamáž, takže hned v prvním kole je dobré počítat s prověrkou aktuálních dispozic, což se také děje.
Těžko říct jak kdo na tom aktuálně je, každý mívá své dny, spíš to beru komplexně. Komplexní snaha, dění, aktivita v průběhu celého závodu. A tak přidávám ruku k dílu, ale zachráncem gruppy se rozhodně být nesnažím…
Tedy 1. kolo se jede fest a pak to lehce opadá, nebo jsem se rozjel… Je tu pár týpků kteří za to umí pěkně vzít, v úvodu se spíše choulí v klubíčku, ale Karel Kopr, za to bere za téměř každým horizontem v každém kole. Eso bývá zrádné, nejlépe se jede zpředu – v půce pak nemusíš skoro šlápnout, Hup se přeletí jakoby nic, ale Táhlé stoupání trápí snad v každém kole a vůbec nechutná. Hlídám si Novotného, umí za to slušně vzít, pak je tu říkám mu sjezdař, jezdí na Sagana, tedy ve sjezdu je Ti schopný udělat díru 100m jako by nic, mezi tím tu 2x proletí Karel Kopr až je z toho paseka. Svijanská stojka se jede celkem s rozvahou (čemuž maximální skandování vůbec neodpovídá), jen se bojím maminek které v jedné ruce křečovitě svírají miminko a v druhé lahev s vodou. Když to jedu po čtvrté, dochází mi jako bych měknul, už to není co v úvodu, každý metr je znát, přemítám, jak by na tom byl Kolíkáč či Dreamer. V nájezdu do posledního kola pod Svijany se snažím být v 1.třetině, ostatně jako vždy. Pocit tvořivosti… A podle toho co se událo je jasné, že nahoře se pojede pěkná sekera. Hned z křižovatky, bum, prásk a co tam zbylo jde okamžitě ven! Eso, na chvost, nahoru, vůbec mi to nechutná… Hup, dolu, Táhlé stoupání přichází horizont natahuje se to a zásek, Kolíkáčova pomsta mě drží v sedle za pravou nohu. Loučím se… mám díru 10 možná 20m, bohužel. Zvednout se ze židle je v tudle chvíli snad nejlepší nápad. Začít sám, pěkně od začátku, z hluboka se nadechnout, roztočit dmychadla, odstřihnout Kolíkáče z lana a obyčejně si to sjet. Bolí to, ale daří se. Teď a nebo zase příští rok. Ne teď. Jede se celkem solidní podlaha, V předu je odskočený Landa z Kooperativy s pravděpodobně Halíkem. Snažíme se to sjet. Dole pod Svijanskou stěnou je to už jen kousek, ale letí se dokonale a já mám solidně vystřílíno. Cedím se dozadu na 8.flek a pokračuji rovnou do kašny na nádvoří zámku.
Po svlažení dávám litr Malinovky a kus hovězího. Vyklepu kopyta a tradá kolmo zpět přehřátou silnicí, vysušeným údolím Jizery.
Nádherný pozdní letní den...