Kocour –
Masakr jedna báseň
KOLOBĚH 2018 bylo finálem letošního roku. Nemělo se jednat o můj nejdůležitější závod, ale je to bájná sportovní akce, kde jenom samotná účast je dost prestižní a já jsem se fakt dost těšil. Jedná se o týmovej závod, konkrétně ve složení testosteron + bábovka, protože teprve dohromady to má správný grády. No a vnitřní nastavení jak se závod pojme je asi to nejdůležitější. Musí toho klapnout samozřejmě mnohem víc. My jsme to pojali na pohodu a zážitkově.
Sice jsme s Petrou před a v průběhu nějaké lapálie a klacky pod nohy řešili (logistika, vstávání, zima, těžký podmínky, ....) ale pozitiva převládala. No a v cíli to byla, po tom vyčerpávajícím výkonu, obrovská euforie, kterou jsem opravdu dlouho nezažil.
Tak jasně, B7, K100, jsou prostě ultra závody, dá se tam odpočinout, zastavit, mít třeba 1-2h v relativním klidu. Říp je něco jinýho, tam se jedou bomby od startu do cíle. Tam tě to v klidu nenechá.
Ještě předtím ale uskladňujeme bicykly do kamionu Coca-Coly, kde nyni chybí Coca (chcete-li "koka") a uvnitř jsou jen kola. Jedná se o ranní interní vtip a my se s Kuřetem, Kačkou a Petrou smějeme jako blázni, je po 6h ranní, tak se to dá pochopit. Prostě budeme z Řípu v Tróji coby šňup 😂,🤣
Na startu spousta známejch tvíří, Tomášové Šebek, Slavata, Jirásek, Pepa Rendl, Miloš Smrčka, Ondra Teplý, TTT, Svěrákovci, echt elita českého běhu a to dámská i pánská, .... no prostě kde kdo.
Nahoře, na tom "kopečku" mrknout do rotundy, vyslechnout si doporučení a pravidla. Absolvovat záchod na větrné hůrce a se zvukem trubky slítnout až dolů. Bylo to docela vo hubu, kola vlevo, běžci vpravo, dole se scuknout a frčet klasicky v týmu na dohled, doslech, zkrátka bejt si oporou. Na Petru čekám jenom chvilku a vyrážíme z podkopce okolo 90 pozice.
První polovina trasy je spíš terén + celý náklaďáky bahna. Do toho fouká, předbíháte a je vám opláceno. Následuje běžecká řehole podél Vltavy, ale nejen tam.
Plánujeme střídání po 4minutách, ale díky špuntům na trase to moc nejde, taky přesně nevíme, kde bude jaké překvapení a tak někdy čekám, někdy svedu kolo z přísnějšího kopce v lese a tak podobně. V protisměru dvoumetrový Pavel Mužícek z TTT běží naproti kamarádům a hlásí nám 66 místo (6km).
Rádoby vtipně si zpívám "Jen pro ten dnešní den..." Peťa mi to později několikrát připomene, když mi "to nechutná".
Skvělá občerstvovačka na 11km v Nových Ouholicích nemá chybu. Dávají do toho srdce a my v následujících km tam posíláme co se dá. V Kralupech chytají Petru krěče a budou jí trápit skoro až do cíle. Předtím nám to ale ještě slušně frčí po červené TZ a skrz Dvořákovu cestu, je to tam opravdu nádherný. Čas je skvělý, ale teď musíme trochu zvolnit. Čeká nás hustej kopec v Libčicích. No a tam se křeč zakousne do stehna jako prase (ta křeč je jako prase, ne to stehno proboha!) a Petra se kácí jak podťatá. Od té chvíle prostě běhám trochu víc. Cestu nám zpříjemní diskotéka, protože někteří závoďáci okolo mají na kole rádio. Rock n roll baby!
Poslední desítka je utrpení a parťačky je mi strašně líto, musí to bolet neskutečně, ale ženská vydrží víc než člověk! Nehrotíme to, pauzírujeme a pak přecházíme do režimu, ve kterém to už doklušu bez střídání. Fouká ksichťák, schovávám se za kolo a když to jde stupňuji tempo, bude to bolavých 7km. Ztratili jsme asi dvanáct pozic, ale některé z nich postupně získáme zpátky. Sundávám bundu ať je dres šlapek vidět 😎.
Bolí to, ale to jsem chtěl. Cíl je na dohled a já vzpomínám na tátu, jak mi přál, ať si to pořádně užiju. Mumlám si pro sebe osobní mantru a Petra si urcitě myslí, že jsem zralej na Chocholouška.
Ještě přežehlíme jedny naše souputníky, kteří se s námi přetahovali asi 30km a cílová páska. My bok po boku - tak to má bejt.
Jsem šťastnej jako blecha, vyřízenej a vděčnej, že jsem to mohl s Peťou absolvovat.
Tohle bylo teda něco!
Stále výbornej čas 4:07 a pro mě fantastický umístění (55). Takhle skvěle jsem to nečekal. Chtěl jsem do stovky a ono to bylo skoro pade.
Uběhl jsem skoro 29 a cca 17 na kole.
Následnou regeneraci, Vltavu, doplnění energie a afterparty jsem si tuze užil a to bylo večer ještě vyhlášení Šlapky roku 😯
Momentálně mám hlavu v oblacích, je to tak.
B7 ti změní život, ale Koloběh v tom správným týmu to je srdcovka.
Díky moc, fakt díky moc!