Tak jo, konecne doma a cas sepsat zivotni zazitek
Jo, jasne, pro dost lidi jsou zavody denni (tydenni) chleba, ale pro nas, kteri zavodime jen o vikendu na pratelskych vyjizdkach, je to dost jiny
Kazdopadne Ondra Vater v praci se minuly tyden sveruje, ze by rad tenhle zavod jel a kdyz vidim propozice, tak mne napadne, ze by to mohl byt zavod pro mne. Hned kilometr po startu prudky kopec, takze jistota relativne mensi skupiny a cil taky do kopce. Takze posledni 3-4 dny spatne spim, jsem nervozni a ve stresu, no, nedovedu si predstavit tohle delat kazdy tyden. Kazdopadne v 9:00 jsme v Moninci i s Magdou, ktera se kolem jde probehnout a povzbuzuje pak na trati. S Ondrou a Karlem si jedeme projet kus okruhu, kde vidime vsechna dulezita mista - stoupani na Cunkov - docela hnus, protoze je nepravidelne s useky 15-20%. Tady to bude bolet. A vidiem i kus rozbiteho sjezdu, jsem rad, ze jsem si to tu trochu najel, v zavode se to bude hodit. V 10:30 tak stojime na startu, v nasem baliku je 45 lidi, takze nic velkeho. Navic po startovnim vystrelu se prakticky nic nedeje - prvni kilometr je spise takove rozjeti, nikomu se moc nechce na spic, protoze kazdy vi, ze za chvili prijde stoupani. Myslim, ze to prestane bavit Michala Rydvala ze Sparty a tak aspon trochu taha tempo, ja jsem za nim snad na tretim miste. Ale hned jak se zacne blizit cedule "12%" (ktera pekne keca), zacina se kolem jet. Ale to se dalo cekat, takze se radim hnedka kolem cyklistu, co prijizdi kolem. V prudkych castech se docela dost jede, furt 450W+, normalne nechavam ty lidi trochu odjet, protoze naopak, kdyz se to srovna, kazdej svesi a neni problem si ty 4 metry dojet na stejnych wattech a totalne si neoddelat nohy. Nahore jsme za 6:07, 344W prumer, ale dost nepravidelne tempo, takze to bolelo jako vyrazne vic. Kazdopadne skupina se sice naredila, a hodne natahla, ale jeste to uplne neruplo a tak po kilometru nebo dvou muze mit skupina 20-30lidi a zase se nejede. Ja se furt drzim vepredu, dokonce se i podivam na spici a trochu potahnu, at se nerekne. Taktika drzet se vepredu ma sve ovoce, protoze ve sjezdech se to rozhodne nesetri a kolikrat i na ctvrte pozici v haku si clovek dava docela slusne. Navic, jak pozdeji zjistuju, v jednom sjezdu si nechal diru i Karel a docela mu to tam zbytecne ujelo. Dost neprijemny usek v Jetrichovicich na kostkach, na kterych je potreba odbocit zvladame a uz je tady druhe kolo. Pri najezdu pod kopec se situace celkem opakuje, nic moc se nejede. Ale tentokrat jsem chytrejsi a uz si to rozjidim driv, nez to zacne byt prudke, at mam 2-3 vterinky odlep, kdyz tu lidi zase zacnou drtit ty prudke stojky. A presne to se i deje
Akorat tentokrat se tady lame chleba! Michal Kollert nastupuje a za nim se vydava kluk ze Sparty, ktery mu visi za zadnim kolem a lehce se vzdaluji, kdyz mam na tachaci 500W. Ne, vic jet nemuzu, to by pro mne zavod skoncil
Nastesti se mi to ale dari dojet spolecne s jeste jednim "vrcharem" (jmeno ted nevim, jenom vim, ze tahal 2x 0.7bidon a byl hubenejsi jak ja
) a Janem Hrstkou z Rafkarny, ktery zrovna na vrchare nevypada (stehna jak drahar), ale do kopce ma neuveritelnou silu a prudke stojky mu rozhodne nevadi a podrzet pak tempo, kdyz se to srovna, umi taky. A to jsem jeste netusil jakej ma brutalni tah. Spartan po chvili totalne odpada a tak nahoru vyjedem za 5:54 (mne ustrelila GPS, tak to nemam zmerene), ale z toho 5minut jsem jel 370W! Tj. tu prudkou cast jsme jeli o 30W rychleji nez minuly kopec. Nahore jsme jenom ve 4, ja s "vrcharem" si ani nestihnem utrit slinu z drzky a Michal Kollert s Honzou Hrstkou reknou neco jako "zkusime to?". Ja nemuzu mluvit, ale jsem pro. Ackoliv nasledujici 2-3 minuty v haku myslim na hlasku Diti z Italie: "Jirko, co tady delas, tohle neni tvoje skupina!!", protoze mam dojem, ze mne ti koni orvou z haku. Honza i Michal maji neuveritelnej tah, a to nahore fouka proti. Trva par kilometru, nez jsem schopnej vystridat a i tak ma spice pripomina spise Vincenza
"Vrcharovi" trva se srovnat jeste dyl, ale po 10km uz stridame vsichni 4. Sportovne musim uznat, ze kdyby nam nekdo meril casy stravene na spici, tak to vyjde neco jako "4:4:2:2", kdy ja byl v te slabsi pulce. Ale cele druhe kolo, ktere mimochodem jedeme prumerem 36.8km/h (s nastoupanyma skoro 2%!!!) fakt docela trpim a rikam si, ze z toho kazdou chvili odpadnu a skoncim tricatej, protoze budu uplne prositej. Ale drzim se a za nama nikdo nejde videt!
Trat je clenita, ale rekl bych, ze tak minutu mit musime urcite. Kdyz najizdime do tretiho okruhu, s klukama se domlouvame, ze Cunkov musime jet trochu rozumneji, protoze jinak dalsich 35km pojedeme po jednom, coz nema moc smysl. Hlasim neco ve smyslu, ze by bylo dobre drzet stejne watty, nacoz mi Honza odpovida, ze wattak nema. Coz vysvetluje to, jak to tam vzdycky tak brutalne rozjel :D Kazdopadne kopec jedem rozumneji, jedu neco jako 330W, oficialni cas 6:13, ale tim, ze si nenastupujem to boli ze vsech tech vyjezdu asi nejmene. Treti kolo uz jedem trochu mensi bomby, ale porad to rozhodne nesetrime. Mimochodem, Magda pak rika, ze jsme pri najezdu do ctvrteho kola meli naskok cca 4 minuty. Laduju do sebe gel, bude se hodit. Pri najezdu do ctvrteho kola jsem tak porad v uniku a zkousim kluky premluvit, ze bychom ten Cunkov mohli vyjet zase takhle rozumne...
Tak zkusit jsem to musel, ale bylo to hodne naivni
) Ale hned v druhe zatacce za to bere Michal Kollert a neda se nic delat, ted uz fakt musim jet, co to pujde. Zdimu se a chvili jsem od nej mozna jen 5 metru, za mnou 5 metru Honza Hrstka a "vrchar" je asi definitivne odparany. Na rovnejsim useky si davam jak zvire, abych toho Michala dojel, mozna bych mu pak v haku uvisel az do zaverecneho kopce, kdy by si mne slizl, ale dobry druhy misto
Ale lamu se, projizdi kolem mne Honza takovym tempem, ze to nemam sanci chytit. Neni daleko, ale nejde to. Navic je mi jasny, ze kdyz mu nebudu za zadnim kolem, az se stoupani zlomi, uz ho nikdy neuvidim. Nahore tak mam kus od sebe Honzu, ten ma pred sebou Michala Kollerta mozna o 100m pred sebou a vidim, jak si ti kluci nic nedaruji a rozhodne na sebe necekaji. Tak na tyhle nemam. Za mnou ale dost velky kus taky nikdo neni, takze je blbost cekat a tak zakladam ruce na riditka a jedu, co tam jeste zbylo. Neni toho uplne moc, ale stejne jsem ten posledni okruh jel avg watty 250, coz neni uplne malo. Za mnou nikdo a ti dva vepredu jsou v nedohledu. V tom vetru ale vim moc dobre, ze zrovna rychlej nejsem, a tak mam strach, ze se za mnou brzo vynori nejaka velka skupina. Tady by se hodila vysilacka
) Nastesti "vrchar" je za mnou cca minutu a dalsi skupina byla daleko. Zbyva uz vyjet jenom posledni kopec, tam nasazuju tempo kolem 320-330W, coz si tak rikam, ze bych mozna mohl jeste prezit, ale malem mi to i tak urve nohy. Zvlast ta pasaz s napisem 23% boli, boli, boli. Nahore jsem necele cca 2.5 minuty za prvnima dvema a minutu pred dalsim, treti celkove, pekne prositej, ale spokojenej! Nakonec to v "baliku" tak hrozne nebylo. Kdyz nas bylo vic, tak jsem se vcelku v pohode drzel vepredu a pak uz se jelo jenom ve 4. Tohle je fakt spravedlivej zavod a na vic jsem dneska nemel. Kdybych v necem takovem chtel uspet, musel bych se hrozne zlepsit v 4-5minutovych intervalech + zacit jezdit i minutovky. Tam mi to vubec nechutnalo. Ale i tak spokojenost
Tak priste zase za 5 let!