Svátek práce 1 máj,jak jinak oslavit než prací. To byla letos tvrdá realita,ale co se dá dělat. Kolega mě ráno vyzvedává,dávám kolo do auta a jedem směr Praha. Kolo mám sebou z důvodu,že si chci sváteční pracovní den odpoledne zpříjemnit aspoň malým závodem v běhu,který se koná ve Struhařově. Jedná se o jeden závod ze série Ladova poháru o kterém mi řekla má parťačka na běh Ivča. Závod se jmenuje běh Krásné vyhlídky a název dostal podle naučné stezky po které se běží. Od Ivči sonduji jaký to je okruh,jaký terén a profil. Po pár minutách dostávám data z garminu a popis. Většinou polní cesty,trochu rovinky,delší seběh a ještě delší výběh tak 3km,nastoupáno 160m a celková délka 7,4km
Tím jak je člověk v práci nějak nemá čas nic řešit a tak si ani ten závod moc nepřipouštím. Je docela dost hodin a na kole bych měl co dělat abych stihl prezentaci a tak nejsem za hrdinu a odvezu se služebákem do Struhařova. Vyndám kolo,batoh z auta a kolega odjíždí domů. Počasí se začalo kazit trochu deště a vítr. Moc oblečení nemám,to je to mé nepozorování počasí,ale ono to vždy nějak dopadne
Jdu tedy na prezentaci u rybníka poměrně dost lidí. Potkávám pár známých tváří. Ivča přijíždí dávám k ní batoh do auta a ona mi ukazuje jasné absolutní vítěze manželé Havlíčkovi. Jelikož to je závod rozdělen na ženy,muži a veteráni,veteránky. Už vím kdo v mužské části bude jednička,tak na nějaké taktizování a vymýšlení není prostor. Musí to tam člověk poslat a ono to nějak dopadne.
Pořadatel nás zve ať se jdeme připravit na start. Popřeji Ivče hodně štěstí a lezu pěkně dopředu k Milošovi Smrčkovi,Havlíčkovi a dalším. Soustředím se na výstřel, na hodinkách nastavené zase jen tepy, které lezou nervozitou pěkně nahoru,to je zase stav
Je odstartováno Slávista Havlíček to napálil a mizí směr Klokočná tento úsek je po rovině. Já hákuji Smrčku ,vidím jeho strojové tempo a zelený dres na kterém si toho moc nepřečtu.Přijde mi,že můžu běžet rychleji a jdu před něj, ať si pěkně přečte co mám na zádech svého nej dresu vše napsané
Mezitím co Miloš čte ,já čelím protivětru a jak mám hubu otevřenou a hltám hektolitry vzduchu abych žil,tak mi vítr udělá v hubě saharu,nejde polykat a já se snažím najít nějaké sliny
to už jsem v Klokočné, Miloše už nebaví číst a jde přede mě a s ním jeden mlaďoch,Klokočnou proběhneme, 2km za námi. Cesta se stáčí směr Mnichovice dvojice mi začíná vzdalovat
Cesta začíná padat dolů a já pozoruji tu díru co mi naskakuje. Seběhy mi prostě nejdou a já vzpomínám na Kuře jak nám na silvestra v Šáreckém údolí ukazoval jak se běhá z kopců a když jsem po něm běžel já rozmlátil jsem se v zatáčce
Budu muset dostat zřejmě další lekce
Ze vzpomínek mě dostává další borec co mě bez problému předbíhá z kopce a to na hodinkách píplo km za 3,10 no ty wole za kolik by měl člověk už běhat! Jak se později dozvídám byl to loňský vítěz. I on mi pomalu utíká. Mám díru tak 150m na dvojici Miloš a mlaďásek a 100m na loňského vítěze. V tuto chvíli jsem na 5 místě celkově.Už se raději ani nedívám dozadu abych si nerozbil hubu. Jsem u rozcestníku s názvem Koloděje,jak trefný název já se gumuji a nikdo na mě nečeká
Tady se cesta začíná zvedat,pořád si držím své tempo v kopcích se fakt cítím docela dobře,zřejmě to mám od nás z Přehvozdí když jen jdu vynést koš do popelnice už mám nastoupáno
a co potom,když vyběhnu u nás do lesů! No a jak se cítím dobře pororuji,že loňskému vítězi to moc nechutná a pomalu se přibližuji. Když jsem u něj nečekám na nic a jdu před něj,to je opět ten pocit co člověku dodá křídla. Po dlouhé době vidím slávistu ten utíká jako zajíc a přestávám ho pozorovat. Mlaďásek s Milošem běží fakt výborně tam se metry ukrajují po centimetrech. Tyhle intervaly mám prostě rád,přichází pozvolna a jsou fakt intenzivní,škoda,že mi to nejde mačkat se takhle letos na kole
Stále se běží do kopce pomalu se přibližuji ale žádná sláva to není! To už jsme zpět ve Struhařově a stále to stoupá můj posun ku předu je větší a v dálce vidím stany a cíl. Začínám se mačkat jako citron, příbližuji se k Milošovi a říkám si, opakování je matka moudrosti a dám mu možnost znovu si přečíst co mám na zádech,zřejmě ho to zaujalo víc jak při první možnosti a už zůstal pěkně vzadu
V hledáčku mám mlaďáska,ale to se mi už nepovedlo o 3 vteřiny proběhl dříve cílem. Vzhledem jaké setinky rozhodují ve sportu v dnešní době bylo to vlastně o hodně!
Slávista už byl dávno vydýchaný a já šel umřít k velkému kameni
O co je závod kratší o to je bolestivější,ale to všichni moc dobře znáte
Jdu zpět k bráně abych viděl jak dobíhají ostatní a zvědav jsem byl na Ivču,ta přeci jenom potřebuje body v teto serii. A už je vidět a dobíhá na třetím místě
Pogratulujeme si navzájem a jdu se převléci. Cyklistické kraťasy,zateplený orange dres a tretry boty podiovky udělají jistě dojem
Ale ještě před vyhlášením si jdu pro Plzeň na tu jsem se těšil moc,koukám se kolem sebe a jsem šťastný,pěkné zázemí,fajn lidi, dobrá atmosféra,co víc si člověk v danou chvíli může přát!
Vyhlášení už je jen taková třešnička na dortu,opět stoupám na stupínek,sice ten nejnižší a opět jsem hrdý,že v tom správném obleku!!!
Dostávám krásnou keramickou placku na krk,diplom a šek a do hlavy další krásný zážitek. Nechávám tam vystříkané endorfiny kterych bylo zase požehnaně
Po skončení si jdu dát ještě jednu Plzeň,nasleduje rozloučení,sedám na Cu trubky a ze Struhařova se vydávám přes Bučiny do Jevan a následně domů,bylo mi krásně
PS. Veliké uznání a pokora před panem Milošem Smrčkou,co ve svém věku předvádí za výkony!!!Přeji mu,ať jeho elán a chuť se hýbat trvá co nejdéle a motivuje co nejvíce lidí a ukazuje jim,že věk je jen číslo!
Gratuluji Miloši