Akce Hurá na Ještěd 2021

Akce Hurá na Ještěd patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-05-15.

:: Mapa a profil :: Strava Flyby :: Diskuze :: Foto :: Segment

Sraz v plné cyklistické zbroji v sobotu 15.05.2021 v 8:00h. - Podbrahy
Kdo se přiblíží autem, je možnost zaparkovat v Sojovicích u Kapra od 7:00h. Odjezd na kole od Kapra v 7:50h. do Podbrahy.
"Hurá na Ještěd" je výlet, žádný závod, minulý rok byl průměr 27km/h. Kdo si netroufá na celých 200km je možnost trasu zkrátit a vynechat stoupání na Ještěd. Jízda v balíku je ten nejlepší trénink před sezónou, zimní jezdci jedou špice, ten kdo začíná je schován v závětří... přijeďte všichni bez rozdílu výkonnosti!

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Dreamer – Hromy blesky pod Jestedem
  
  Sobotni rano pro me zacina brzkym budickem a pohledem z okna, kde vidim mlhu a mokrou silnici. Coz jsem tak nejak cekal, takze jsem pripraven. Vcerejsi odpoledni vydatne prehanky nad Prahou nauci cloveka vazit si i takoveho pocasi. Pred pul sedmou vyrazim a zahy jiz krouzim kolem Jizaku, kde se pridava jako tradicne Kolikac. O par stovek metru dal je Luke s Turistou. Co je mile, je ranni slunce, mlha se rozpustila a kdyz Turista prilozi pod kotlem, zaciname s Kolikacem litovat, ze jsme si dnes brali zimni bundu. Ale den bude dlouhy, takze nedelejme predcasne zavery, kdyz jsme na zacatku. Mirime do Sojovic, Luke si rano dal ke snidani vtipnou kasi a tak je nalada v nasi mini skupine i takhle po ranu hodne vysoko. Ja z toho zacinam vzyvat odpoledne hromy blesky. Kdybych tak rano vedel, jak budu nakonec blizko pravdy.
  
  V Sojovicich se pridava zbytek, jenze nez vyjedeme, par borcu musi udelat prvni servis kol po zime, jak to tak vypada. Kdyz jeden borec utahuje riditka asi 15 minut, tak zase vsichni prochladneme, ale nastesti uz vyjizdime. Kolem Sojovic je mlhavo, takze jsem za zimni bundu rad. Banda je to dnes opravdu velka, nebudu vsechny jmenovat, protoze dnes bych stopro na nekoho zapomnel. Ale je tu Streda, Bobek, Cespa, Vit Tichy a jeste se ma pridat McHammer. Jenze nez dojedeme do Doks, ceka nas jeste jeden defekt. Vysilame dopredu Strejdu at si udela naskok. Tam jedeme mestem trochu jinak, takze kdyz za Doksy volam McHammerovi, ze uz jsme jako s pulhodinovym zpozdenim projeli, ozve se do sluchatka "zpomalte, jsem za vama 200m!". Copak o to, ja bych taky rad zpomalil, protoze v haku za duem nas Mira + host Mira Horvath to boli kazdeho. A proto jsem vzal rozum do hrsti a na spic s hostem Mirou radeji ani nevlezl. Dochazi mi baterka ve wattaku, takze radeji zadna data nesleduji, uvidime kolik se toho dnes nahraje.
  
  McHammer nas dojizdi, my vyjizdime z mlhy a mne vzpruzi curaci pauza, kdy se po srotu na rovine v haku konecne v klidu najim a napiju. Blizi se Jested a kazdy zacina ladit taktiku na souboj dne. Po kopec prijizdime v momente kdy je asi 18st a sviti slunce mezi mraky, takze resime, kam s prebytecnymi svrsky. Ja vse co jde sundam a strcim na zada pod zimni bundu, kterou rozepnu co to jde. Bobek ma kratke kratke, McHammer je taky oblecen lepe, jenze co se da delat, v 6 rano se v kratkem jet neda. Pulhodinovy usek na Jested je tu, drzim se ve skupince s celem, ale kdyz za to McHammer vezme, nereaguji, protoze z ROUVY moc dobre vim, co Michal umi. S vedomim, kolik uz toho mam dnes odjeto zacinam pozvolna. Pulhodina je dost na to, aby se ukazalo, jak na tom kdo je. Luke se drzi s M. Horvathem, ale McHammer jim zahy dalsim nastupem odjede. Mne, Kolikace a Bobka si doskoci Cespa. Pak je mezi nasimi skupinkami mezera, kterou si pote docvaknu, protoze mi prijde, ze na to mam.
  
  Coz je pravda, navic Mira jede krasne souvisle tempo, zadne nastupy. To mi vyhovuje a tak takhle pekne v haku dojedeme s Lukem s Mirou az na parkoviste. Tady jdu na celo a trochu prislapnu, kdyz opet zacneme stoupat, coz uz je prilis na Luka. Nicmene velka pochvala, s tou jeho brasnou a typickym blaznenim od rana jede dnes paradne! Ja jedu tempo s Mirou za mnou az do finalni casti Jestedu, jeste vidime uz volneji jedouciho McHammera v jednu chvili. V samotnem zaveru mi Mira poodjede, takze nahore jsem treti. Coz po 160 km potesi, ale uprimne i kdybych mel v nohach pulku, lepe bych na tom dnes nebyl. Nahore tradicne fouka a je zima, jak jsem opet rad za zimnu bundu. Jakmile dorazi ostatni, udelame tymove foto a valime dolu. Nastesti je porad sucho, takze jsem brzy v teple. Stavime na pumpe, kde dojde na kafe a dalsi nasup vtipnych hlasek. Pokracujeme dal a jak se otepluje, sily rychle dochazeji. Ja si nedoplnil vodu a tak zacinam videt vlci mlhu, typickou pro chybejici tekutiny. Dorazi me kostkova stojka, kde poprve premyslim, jestli je to sen nebo skutecnost. Otas chyta krece, Kolikac me zachrani vodou z bidonu. Pak se par lidi rozlouci a konecne jedeme normalnejsi tempo.
  
  Blizi se Sojovice a s nimi bourkovy mrak. Kdyz uz to vypada ze ho mineme, na poslednich peti minutach pred Sojovicemi nas to splachne. Nicmene i tak dojedu relativne dobre, v Sojovicich neprsi, tak si dam jeste vyjeti do Podbrah, abych jako na vetru oschnul. Nez se ale vratim ke Kaprovi, zmoknu znovu. Ale za ty tri km navic to zcela jednoznacne stalo! Vysledek je, ze jsem totalne zmrzly a ani fantasticke pohosteni v podobe polevky, domaciho chleba, masla, syru a salamu od Strejdy me moc nezahreje. Prichazi dalsi bourka a s ni salek horke kavy. S ulevou tisknu prsty rukou na horky hrnicek a zacinam prichazet k sobe. U Kapra sedime tak hodinku, takze se do me zase pousti zima. Jinak to ale nejde, musime pockat az oschnou silnice. Mame tu i televizni stab, tak se tesim na reportaz. Vtip strida vtip, az ze sameho smichu chytam cyklo skytavku. Pak uz prichazi cas vyjet, ale jeste je treba si dat neco na kuraz do jedne i druhe nohy. No musim rict, ze uz jsem u Kapra zazil docela dost hostin, ale tahle vsechny prekonava!
  
  Ceka nas posledni hodinka a neco do Prahy, Luke strasi dalsim destem, ja strasim ze pojedu na spici. Pravda je nakonec nekde mezi, trochu sprchne a ja se na spici objevim. Jedeme co nejvic opatrne, preci jen unava je znat a provoz u Prahy je take vetsi. Hlavni ale je, ze jsem se opet zahral, takze zatimco v kresilku u Kapra jsem drkotal zuby a snil o horke vane, ted mam spis chut na studenou sprchu. To jsou tedy dnes momenty! Loucim se s kluky na Jizu, na Budejarne si jeste stihnu tesne pred zavirackou vyzvednout objednavku v Alze. Sjedu na Dvorce, vyjedu zpet nahoru a magicka tristovka je tam, jo! Tyhle jizdy jsou zdanlive podle profilu kazdy rok stejne, ale ve skutecnosti pokazde jine a v tom je jejich kouzlo. Dnesni Jested byl navic zpestreny tim, ze byl posunuty na kveten. Odpoledni bourka tomu dodala punc jedinecnosti, pohosteni u Kapra zase zlatou tecku. Diky vsem, diky za ten servis Kaprovo a Kolikacovo rodine a Strejdovi. Uz ted se tesim na dalsi Hura na Jested!
  
  
• Kolíkáč – Jeschken sauna!
  
  Kapr s Bobkem hledají trasu na letošní Hurá. Luke přizvukuje, a nakonec z nich vypadne západní varianta. A tam segment Jeschken (Westrampe)! Absence závodů ve mně vyvolává touhu na každém z výletů si dát něco v závodním stylu. A tenhle segment je jako zvon. Zní mi v uších už od středy a sním o tom, jak tam všechny posekám. Jak se mi pojede lehce, s hlavou v oblacích, v tom tunelu pod vysílačem. Ale sny jsou povětšinou jiné než krutá realita. Ale o tom ten život je, jakmile vyměkneš je konec, jak by pravil Honzis.
  A tak snová show JJJ se znovu rozjíždí, kolikrát ještě na to budu mít mentálních a fyzických sil? Není třeba váhat, navíc, když tu máme lokomotivy v podobě Turisty a Luka. Dreamer nakonec bez využití metra už krouží na kruháku s vidinou bláznivého tříkila. Před Brandýsem nabrat Vláďu P. a užívat si Lukeho natěšení, který akceleruje za každou zatáčkou a nastupuje za každým autem. To já se nějak začínám vařit a začíná mi docházet, že jsem to asi trochu přehnal s oblečením. Když se jede v objížděcí zóně, tak to ještě jde, ale běda, když se zrychlí…
  Vláďa ještě u Kapra dotahuje hvězdičky, Oťas vakl na zadní nábě, tak trochu zpoždění, do toho píše Čespa, že je v krajnici zalepen od mlíka z bezdušáku. Hlavenec nás ale již rovná do předepsaného šiku a necháme se vést navigací a Kaprovou trasou. Nemá to chybu tohle skupinové wobjíždění. Jsme jako novodobí objevitelé, co odpaňují nové a nové vesnice a silnice. U Bolky se přidá Pepíno a vítěz UAC Míra Horváth. Krásná inovovaná trasa, Alf defektí, Strejda jede napřed. Bezděz, Vrátenská hora, safra, to už zase za chvíli budou Doksy. Ale průjezd kolem odbočky Bílá kámen si už dáme dnes. To jsou emoce! McHamer taky neodolal a chce jet s námi.
  Teď to frčí, a přesto ne a ne sjet Strejdu v úniku. Až vojenský prostor nás spojuje. Poklonit se Sochorovi a užívat si cyklostezek. Osečná je tu a většina jde do krátký-krátký! Já začínám odkládat věci a je toho slušná hromada. To do kapes nenarvu. Luke a jeho wobjížděcí podsedlovka se obětuje. Děkuji moc! Krátký-krátký tedy nemám ani náhodou, ale něco jsem odložil. Předpověď hlásila 12-13 stupňů a zataženo, a teď tu pere slunce a je 17 stupňů!
  Valíme na Křižany, Luke odskakuje, Bobek se větrá a chce ho sjet ještě před začátkem segmentu. Já šetřím v grupě, čeká nás více jak 30 minut pořádné roboty. Segment je tu, Luka sjede McHamer, stejně tak Míra Horváth. Já zatím akceptuji tempo Dreamera, Bobka a Čespy. Ale nebude to mít dlouhého trvání, procenta sklonu a rozbitý asfalt nepřidává. Navíc zapnuly v sauně kamna na nejvyšší stupeň. Móóóc! vykřiknu a probudím Snílka, který se zvedne a suše odjede za Lukem. To Čespa se otočí a zpomalí. Díky kamaráde za naložení, dostal jsi mě aspoň na hlavní silnici, na dobrý asfalt. Tam háknout Bobka a sdělit mu, ať nenastupuje, že to zkusíme spolu. Čumět na budík, ať to začíná 3. Jít před Bobka a po chvíli trhnout loktem na znamení vystřídání. Ani to s ním nehne . Točíme jednu serpentinu za druhou, nad námi Luke s Dreamerem a před nimi ještě jeden orange dres. Kapr a Oťas. Vzali to zkratkou a teď si užívají společné týmové chvíle v kopci. Bobek už tvrdí muziku a já jen ztěžka hákuji. Sauna topí jako divá a já jsem těsně před ponořením do ochlazovacího bazénku. Parkoviště zdoláno, jdeme na závěrečný díl Westrampe. Čekám na vrchařskou múzu, na lehkost v nohách, ale tahám za sebou pneumatiku. Dráty od lanovky nad námi a Bobek pomalu odjíždí. Nejsem schopen reakce. Tak to bude utrpení. Houfy turistů a cyklistů. Plazím se nahoru, na displeji to již 3 nezačíná. Ještědka. Už jenom kousek, ale dnes je to věčnost… Nakonec Jeschken (Westrampe) jsem podle budíků těch 300 wattů dal, ale to na naše orange horské blechy nestačilo. Pěkný borci!
  Nahoře mě konečně vykopli ze sauny. Fouká chladný vítr, tak se raději zabalit do všech vrstev. Sdílet vrcholové pocity a foto. Tohle se neomrzí! Všichni tady nechali svoje maximum, dojezd třeba Oťase bere za srdce! Padáme na pumpu do Dubu. To je let, to je odměna. Zahrádka před pumpou rozkvetla do jarní krásy, jó to by se sedělo. Ale teď stačí jen nasednout do rychlíku směr Bolka. Mašinou je Míra H., u kterého se střídají každou chvíli zájemci, kteří si chtějí sešrotovat nohy. A to já nejsem Kecám vzadu s Čespou o životě. Toto uteklo, Kapr velí kostky do Pískové Lhoty. Já řvu Vrazi, vrazi! Vedro dostoupilo u mě znovu vrcholu, probíhá dnes snad již 5 saunový ceremoniál. Dal bych zmrzku, ale ta fronta odrazuje. Kapr volá do Sojo, ať se již připravuje zahradní párty. Část grupy odjíždí, Oťas křečuje a pak hrdinně bojuje v háku. Nad Sojovicemi černý mrak, ale Kapr hlásí, že u nich nikdy neprší. Ale ve Staré Lysé ano. Ostré krupičky bičují dojezd na zahradu. Tenhle ochlazovací bazének jsme si tedy nepřál.
  Sedět v mokrých hadrech pod pergolou a zahřívat se výborným vývarem. Domácí sýry a chleba od Strejdy. Maso, oheň, čoud. Tohle jsou úplné farmářské trhy, jak to nazval Čespa. A koblihy, a perník a mřížák. Safra to jsem se nacpal. A do toho oslava každé nohy. Dreamer chce jet špic až do Prahy! Tohle posezení nemá nikdy chybu a letos se znovu povedlo. Nepamatuji, kdy jsem se v poslední době tak od srdce zasmál.
  K smíchu mi pak ale není u Běchovic. Žaludek protestuje a už nepojme tu kaši, co vaří Luke na špici. Kluci pak kvůli mně naštěstí zpomalili a odvlekli mě domů. Děkuji! Děkuji za Ještěd, děkuji do Sojovic, děkuji Strejdovi, děkuji svým holkám! Tahle klasika je stále magická!
  
  
  
• Luke – Jeschken a jeho Westrampe pod nánosem koblih
  
  Až nezvykle odpočatý vyrážím na letošní edici Ještědu. Proměnlivé počasí odpískalo čtvrteční i páteční nápady na něco výživnějšího, a tak jen otočit nohama mezi mraky. O to víc natěšen, že i ranní vstávání docela přežiju. Na T si akorát sjet Dreamera s Kolíkáčem, přibrat Turistu a můžeme uhánět do Sojovic. Vítr trochu pomáhá, Turistova špic zahřeje a od rána mě to baví. Ještě čůrpauza a pak shánět hvězdičky pro kolegu. U Kapra se ale najde všechno, takže rychlá oprava držáku Garmina i generálka Oťasova stroje a můžeme vyrazit. Nové silničky a neznámá místa, na rovině občas potáhnout a v kopci kontrolovat integritu balíku. Jen si užívat a bezbolestně plout krajinou, až jsem úplně vypustil z hlavy nějaký souboj na segmentu...
  Ten však rychle připomíná Kolíkáč: "Jeschken!" Samo mu odpovím "Westrrrrampe!", ale kdo ví, jestli se mi chce jet 30 minut totálního šrotu. No spíš ne. V kopcích by člověk vyvěšoval víc a víc, ale pomalu není s kým. Po pár brdkách konečně svištíme směr Doksy a friendly tempo se pomalu stává závodním. Na špici dvojice precizních operatérů Míra&Míra (Turista a Míra Horváth) zkušeně řežou tu krajinu před Doksy, rychlost pořád kolem 45 km/h, sotva stíhám viset a občas koukat za sebe. Jak to, že nikdo neřve moc? Jak to, že všichni visí? Usuzuju, že se to všem líbí, a tak když Míra&Míra konečně střídají, snažím se držet nastolený závodní mód. Zezadu slyším jen občas povzdech, že takhle Strejdu nesjedem, takže asi úplně držet kvalitu se nedaží. Jede se mi ale dobře, tak pokračuji i když s pocitem, že jsem se právě ze závodu na Ještěd odhlásil.
  Nic ale netrvá věčně, tempo se opět vrací do wobjížděcí normy a stavíme. Pak moc nejedeme, abychom v Osečné znovu zastavili, definitivně sundali všechny hadry a já se zase přihlásil do závodu. Nějak mě to chytlo. Sice wobjížděcí brašna praská ve švech, kdy jsem to ráno nešetřil, a tak vezu navíc bundu, návleky na kolena, na tretry, rukavice. Znovu se rozjet, a ještě naposled probrat kdo jede s kým, případně kudy a kam.
  První brdek před Osečnou to dělí na účastníky závodu a wobjížděče, já zůstal s wobjížděči, ale nějak se to ve mě pere, tak si radši skáču dopředu. A že se nejede, kdo ví jak, tak moc dlouho nepřemýšlím a beru za to. Žádný čekání na odpadnutí, to se mi dnes nechce. Jeschken Westrampe! Freude am Fahren! Feuer! První brdek, nikdo po mě moc nejde, tak i druhý jedu v tempu. Pak dlouhá rovinka do Křižan, kde se rozhodně nevyplatí jet sám. Ale přece na ně nebudu zbaběle čekat. Jedu dál, držím si odstup. Vím, že když mě na rovině dojedou, tak jsem se asi zase odhlásil, ale co když nedojedou? Křižany jsou tu, smečka za mnou, blíží se, ale ne moc. Už se to zvedá a pořád mám pár metrů, držím tempo. Když mě doletí Míra Horváth, padnu mu do háku a světe div se, ono to vyjde tak na tempo, kterým bych to jel sám. Přiletěl i McHammer, ale radši jede sám. Já se držím svého tempa zašit v háku, což mě přeci jen trochu zrychlí. Další borci se moc neblíží, ale před koncem první prudší části přijede Dreamer. Prvně jsem myslel, že to je Kolíkáč, ale toho vidím s Bobkem a Čespou až za námi. Tak asi nejedu tak zle.
  Využít skupinku v rovnější části, svézt se s Kaprem, který to vzal zkratkou a na parkoviště se vyhoupnu vcelku bezbolestně. Teď to ale bolet začne, jak se sklon zvedá. Dreamer zkouší přiložit, ale mě to nechává v klidu. Tady už hák nepotřebuju a víc jet nemůžu, to jasně cítím. Pár kontrolních otočení, za mnou bezpečně prázdno, takže si před Ještědkou trochu ulevit, aby byla síla do posledního, ne tak prudkého úseku. Užít si to proplétání mezi bikery, kteří těžko můžou chápat, jakou opojnou radost tady člověk zažívá na 300W ze sedla.
  Nahoře zase navléct bundu, návleky a rukavice. Někoho ještě stihnout vyfotit při dojezdu, pak společná fotka a hurá do Dubu na benzinku. Sjezd začínám jako poslední a aby byla sranda, dávám si za cíl, být na konci na čele. V klidu a opatrně zpět na parkoviště, ale pak už to nešetřím a užívám si to se vším všudy. Lehnout na rámovku, v Rozstání překročit limit v obci o polovinu a rozsvítit stravu PRkama. To by šlo!
  Pak pumpa, bez párku a koly, zásoby mám a šetřím se na večer. Dál se špice ujímají zase M&M a když zcela nečekaně Turista odstřídá, začnou se u druhého M střídat lidi, jak kdyby to byli šlapky. Pak to na sebe vezme Bobek a vydrží až za Bolku, kde se M loučí. Chtělo by se říct, že se zpomalí, ale roadbook hlásí další segment, tentokrát kostky v Pískové Lhotě. Bobek to drtí ze špice, v prudké části ho vystřídám a když se pak otočím... no to jsou kecy, že jo. Prostě sem za to rafnul a odjel. A na konci toho měl plný kecky. Akorát jsem ale dojel Strejdu s Alfem, tak kecáme, kecáme. Ještě přijel Bobek a Pavel, pořád kecáme a zbytek nás nějak nedojíždí. Nakonec si říkám, že vzadu je špicařů dost, tak proč nepomoct Strejdovi s Alfem trochu klidnějším tempem, než nás balík semele. Tak valíme pomalu dál. Bobek se vrací pro desetikorunu a už ho neuvidíme. S Pavlem se kalibrujeme na správné tempo a kecáme, za námi kecá Strejda s Alfem. Wobjížděcí idyla. Akorát sem trochu zapomněl jíst a nemám co pít. Najednou jsou tu Předměřice a na mě jde pěkná krize, ale tyčka z kapsy zabrala hodně rychle. Blíží se déšť, tak moc nespekulujeme a pokračujeme dál, až do Sojovic.
  Bobek nám nadjel zkratkou, my jsme tu asi 5 minut před deštěm a balíkem. Kdepak, Strejda to má vždycky skvěle propočítaný! Déšť bubnuje do pergoly, kde se podávají exkluzivní bio a homemade pochutiny prvotřídní kvality. Taky koblihy a dokonce i koblihy bez cukru pro bdělého snílka. Ten si tenhle oxymóron cpe nejen do pusy, ale i do pytlíku pod stolem, aby mu přinesl štěstí na zítřejším rouvy závodě.
  Zvedat se nechce, vlastně bych to některým, už ani nedoporučoval, ale co se dá dělat. Musíme domů. Dreamer se zahřál až chytnul solidní cyklistickou škytavku, dokonce tak solidní, že jízda ve dvojici s ním hrozí křečemi v břiše a pádem. No show se z toho stala pořádná. Ještě to zkusím trochu rozpohybovat, protože bych se rád vyhl dešti, co se asi nevyhne Průhonicím. Ale po chvíli to vzdávám a musím uznat, že lepší zmoklej, než poblitej. V klidu pak dorazíme na jížo a kdybych tu bydlel, byl bych dnes jeden z mála, co zůstal celý den suchý. Ale asi aby mi to nebylo líto, tak na Újezdě koupím ještě spršku z mraku, co se nekompromisně blíží. Ale to už mi den nezkazí. Vodní lázeň smyla prach z Westrampe a marmeládu ze Sojovic, ale ta hlava, ta zase zůstala plná. A za to patří díky Vám všem a speciálně do Sojovic, do sýrárny a pekárny, mřížkodortárny, masooheňčoudárny a nějaký domácí palírny, Jeschkovi woči, to je hrozný, co jsme spořádali.