První hromaďák sezóny, vzkříšené Jedomělické okruhy. Přihlášen mezi prvními, abych byl překvapen, že se nevyprodalo a na startu jen 49 borců. Teda 48 borců a já... Příprava poctivá, přečetl jsem všechny reporty z minulosti a ráno si to ještě projel. Rovinka po hlavní proti větru, sám se tu sunu sotva 25, tak tady se určitě odjíždět nebude... Pak chvilka na bočáku a schovat se do lesa. Sjezd, kde naštěstí není mokro, jen občas vlhký flek. Za to občas borčus v zatáčce, ale našel jsem si čistou stopu. Na konci ostrá pravá, dle reportů pravidelné sprinty do lajny. Dnes navíc po větru, takže ideál pro nějaké úniky... Pak rovina, kde to jede s větrem v zádech 40 i bez šlapání, nějaké zatáčky a cílový kopec z Pozdeně... jsem přece vrchař, tady to bude moje parketa... z Jedomělic pak musí být jediný cíl chytit skupinku, abych nejezdil po hlavní proti větru sám. Tolik teorie a taktika.
Číslo punkově nakreslit na nohy, ale vlastně mnohem lepší než si ničit dres. Proti poučkám beru dlouhej vršek, protože docela fouká a v lese je zima. Díky Šumavě mám vyzkoušeno, že se v něm neuvařím i kdyby se oteplovalo... tahle sázka vyšla. Pozdravit se s Rybou, Jonášem, jinak nikoho moc neznám...
Start přesně v 10 a první úkol dostat se na hlavní ve skupině se daří překvapivě snadno. Ještě snadnější je pohyb v balíku, až si říkám, že jsem tu jak doma. Na to, že toho moc odjezděno nemám, tak ok. Bojím se, že to začne být nervózní, a tak jsem pořád ve střehu, ale až na menší cukaturu, když někdo zkouší únik je vše v pohodě. Před odbočkou v Mšeci se cpu doprava, kde nebude tolik foukat a bez ztráty kytičky se dostáváme ke sjezdu. Ten je docela opatrný, až mi přijde škoda tolik brzdit. Z opatrnosti se ale nikam necpu a vlastně zjišťuji, že jsem skoro na konci. Ostrá pravá v Srbči s nástupem, abych akorát zapadl do háku mizícího balíku. Pár lidí to nedalo, ale já jsem za chvíli bezpečně usazen. Dál se zas nic neděje, v čele Weberovci, Jonáš a spol. Přijde mi nepatřičné se tam plést, tak to kontroluju zezadu.
První kopec to nadělí. No naletělo se do něj jak na Čekanově v Kolodějích, už na rovině za křižovatkou tam mám 400W a borci nevypadají, že budou zpomalovat. Tady jsem měl zářit, ale místo toho vlaju na chvostu, až za chvíli vlaju za chvostem... No pár lidí předjedu, ale že by to byl extra výkon. Blíží se horizont a cíl je chytit skupinku přede mnou a mít doprovod na hlavní... Přivezu ještě jednoho borce a myslím si, že mám hotovo. To jsem ale jedinej, takže naše skupinka se vydá stíhat skupinku před ní. No OK, čím víc, tím líp, jenže skupinka před náma zas nahání skupinku před nima. No ve zkratce, po úděsným šrotu jsme před brdkem před Hvězdou na dostřel hlavnímu balíku. A s horizontem už si můžeme sdělovat dojmy, jak jsme popravený po prvním kole. Řečnicky se ptám, jestli to k něčemu bylo, ale jak se ukáže, tak se to zásadně podepsalo na výsledku.
Mám dost času se vydýchat, než se objevím na čele a zjišťuju, že jsem součástí gigantického kolotoče, kdy snad 25 lidí točí párvteřinové špice a můžu si prohlídnout i 11 uprchlíků před námi, co jsou stále vidět. Sakra, tohle by se tak líbilo Kolíkáčovi. Ani já neprotestuji, přeci jen, ještě nejsme na stém km, takže pohoda. Navíc se cítím docela svěže. Hlavní jsme přejeli, pravá, schovat se na větru a šup do lesa. Využít rychlost a dojet si až na čelo, kam se nikomu nechce. Dobrá příležitost jet si sjezd podle sebe. Dole jsem druhý, bez stresu a nástupu za zatáčkou. Navíc tak projedu blízko čela až pod cílový kopec. Čekal jsem, že bychom ho mohli jet jak lidi, ale ne... zase vlaju na konci, sakra jak je tohle možný! Poslední nejsem, jen skoro. Nahoře se zvednu a doskočím si 10 metrů do balíku, protože motivace neopakovat šrot až na Hvězdu z minulého kola je velká. Souvislý šrot jsem ale vyměnil jen za nástupy za zatáčkama, protože tady jsou borci nějací čerství. Ještěže tu jsou dva domestici od Weberu (Lukáš Mitas a Petr Zikmund), které si teď hodlám půjčit, když už je Olda Novotný nepotřebuje. Kluci neblbnou, nejedou zbytečně, ale zase vypadají hodně v pohodě, aby jim to někde ujelo. Překvapivě o jejich hák nikdo moc nestojí, tak je mám zadarmo. Dobře se schovám, navíc nechodí střídat, takže i já se jen vezu. To mě dojde asi v půlce hlavní, a tak když se čelo začne moc otáčet, jdu se párkrát předvést na špic. Přece jen orange dresu je třeba taky dělat reklamu. Využít místa v čele, schovat se na větru a do sjezdu na druhém místě a pak si zas vyjet na čelo. Jo tohle je osvědčená taktika a nikdo moc není proti. Na rovině po větru je čas se v klidu najíst a napít a počkat si na svoje domestiky. V pohodě zas až pod kopec, kterej se jede o chlup míň, takže úplně neodpadám.
Nahoře pěkně v háku a jde se do posledního kola. Držím se svých domestiků, na bočáku se to hodí a na hlavní zas točit na čele. Zjišťuju, že jsme asi v 8mi lidech odjeli, ale brzy nás sjedou. To trochu rozbije to málo co zbylo z kolotoče, ale mě to nevadí, stejně už nás bylo málo, co jsme točili... mnohem víc lidí se jen vezlo. Před nájezdem do lesa to ještě zkusí lidi na bočáku, ale je to krátký úsek. Já si pak jedu již tradičně na čelo před sjezdem. Opět nikdo neprotestuje. Dva lidi mě ještě předjedou, ale jsem bezpečně v háku. Na rovince už se závodí, ale mě se do toho moc nechce. Přece jen moje watty nejsou úplně ideální na závody v top speed po větru... Pár lidí odjede, ale mají sotva 20 metrů, mě to nechává v klidu, respektive stejně bych s tím nic neudělal. Do posledního kopce to je stejně pohromadě. Všichni letí pryč. Já zas tradičně propadám dozadu, utrhnu už jen pár lidí a doplácám se do cíle.
Moji domestici skončili 1. a 3. z hlavního balíku :) , příště se jich musím víc držet (dle Stravy by cca 380-390W mělo stačit
). Jinak pocitově docela hrozný, jak všichni letěli... Na druhou stranu o tom dojet v balíku jsem snil celou zimu. Wattově to podle mě bylo dobrý, i když Camrdovi se to zdá málo :), ale ten kopec jsem jezdil pořád 315-335W průměr s pasážema přes 400, což odpovídá tomu, jak to jezdím v Kolodějích, jen už tam nebylo na to finálový zvednutí se jak na Mělníce (vlastně to jsem použil ve druhém kole, abych si ušetřil dojíždění balíku za kopcem), navíc většinou hned za kopcem nebyla úplně vhodná doba na nějaký vydýchávání, ale valilo se dál...