Luke –
A o tom to je
Tak nějak jsem asi čekal jak to bude. Po čtvrtku mrtvej, navíc má být docela teplo, což mi opravdu nesvědčí. Ale stejně jsem se těšil. Díky kombinací JAL a ELM si člověk může docela vybrat balík - no a hromaďák s legendou Kaprem, to je prostě sen (stačí se podívat na startovku Krakonoše: Vakoč, Kreuziger, Bárta a další - ti všichni se přihlásili až po Kaprovi... proč asi).
Na místě jsme s Baskem včas na to objet celý okruh. Stoupání do cíle si nechám až na závod, stejně mi už nejspíš o nic nepůjde. Vzhledem k účasti naší největší hvězdy netřeba nějak diskutovat závodní strategii. Prostě musím uviset kopec ve skupině s Kaprem a když u toho neumřu, tak být pak nějak užitečný. Přichází start a už se borci tlačí dopředu. Jedu si v klidu a čekám, až se objeví orange Kapr někde kolem. Když ta chvíle nastane, snažím se mít ho pořád na očích a jsem trochu překvapen, jak tak primitivní požadavek "na někoho vidět" může na kole bolet. Do toho přichází první kopec, od počátku se to moc nešetří a tak mám pořád cca 15 metrů na Kapra. Nechci jít úplně na max (držím si 300W) a tak čekám na vhodnou chvíli se přiblížit, ale sranda to není, tak to pořád odkládám. Už jsme na vrcholu, je to po pár metrech a mě zbylo něco málo se zvednout a doskočit to, ale objevují se tu dvě čísla z Kaprovi kategorie, tak se jen zavěsím za ně, ať si to sjíždí oni. Kapr nabral další 3 lidi, my to můžeme krásně sledovat, ale to je tak všechno, co s tím ostatní ze skupinky hodlají dělat. Já se opájím svým oranžovným dresem a pocitem, že jsme takticky vyhráli. Já nic nemusím, Kapr de facto taky nemusí jet, když nebude chtít. Značka ideál. Během půl kola nás dojedou další lidi, ale na rychlost skupiny to vliv nemá. Jen skupina s Kaprem na dohled vyprovokuje pár nástupů a to si vyloženě užívám. Ten pocit, že jedinou odměnou soupeřů za tohle plýtvání silami je pohled na orange blbce za zadním kolem, je k nezaplacení. Za chvíli se vše tedy vrací do stavu nikam nejedem a to trvá až do dalšího kola.
Jak jsem byl celý kolo borec, tak druhý průjezd kopce z Jetřichovic se teda nepovedl. Na začátku jsem se účastnil debaty na konci grupy o marných vyhlídkách na sjetí Kapří skupiny a mezitím nám ujel nějaký sparťan. Za zatáčkou to už už vypadá, že by snad mohl doletět do skupiny ke Kaprovi. To mě teda naštvalo, protože to jsem měl hlídat. Nakonec nahoře našel ještě 2 lidi, já byl v další skupince 3 lidí a úkol byl na tohle docela jasný: Spojit to zas dohromady. To už nebyla taková pohoda jako v prvním kole, ale nakonec se podařilo. Navíc jsme díky tomuhle nechali za sebou zbytek té původní docela velké skupiny. Bohužel to stálo už docela dost sil a tak jsem zase nechytl čelo naší grupy při nájezdu do třetího kola. Opět jsme byli dvě trojice, ale tentokrát už mi mí společníci tolik nepomáhali, takže jsme je sice pořád viděli, ale nedojeli...
Naštěstí Kapr už dávno nebyl vidět, tak jsem mohl být v klidu. Ve skupině se mnou byl z mojí kategorie jen jeden, tak toho jsem chtěl porazit v cílovém kopci. Odpáral jsem ho při průjezdu kolem parkoviště a to bylo dobře, protože zbytek kopce už moc na závodění nebyl, jen udržet se na kole stálo totiž dost sil. Pod vrcholem ještě povzbudil bronzový Kapr.
Takže za mě spokojenost, sice to nebylo s Kaprem do cíle, ale bylo o co závodit, přežil jsem to a neuvařil se, i když jsem si dával pozor, abych nešel až za hranu. A to jsou přesně ty hromaďáky s Kaprem, můžete jet jak chcete, ale stejně tam nakonec ten oranžový dres na pódiu je - a o tom to je :)